FOTOGALERIE: Zaplavení musí začít od nuly
Bílý Kostel /DENÍK NA VAŠÍ STRANĚ/ – Když se Zdeně Zátkové z Bílého Kostela vrátí vzpomínky do minulého týdne, kdy v ničivých proudech toužebně vyhlížela s malou dcerou vrtulník, zalévají se jí oči slzami. K ženám emoce patří. Když však za chvíli vidím stejný obrázek u jejího muže, dochází mi, že se dotýkám lidské tragédie.
Jana Švecová
8×foto Diskutovat (0) 19.8.2010 8:18 aktualizováno 27.8.2010 8:30
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
„V noci jsem se byl podívat na řeku. Voda v ní stoupala. Pohledem jsem zavadil o auto, když bude nejhůř, ujedeme. Za dvacet minut jsem se brodil po kolena. Teď už neujedeme, blesklo mi hlavou,“ vypráví Antonín Zátka ze samoty u Bílého Kostela.
„Nad ránem voda vyrazila dveře. Voda v kuchyni mi sahala po prsa. Stačil jsem otevřít okna, aby protekla domem a nesrovnala ho se zemí. Utekli jsme do patra. Zezdola se ozývaly strašlivé rány. To jak do sebe narážely plovoucí lednička, sporák, nábytek,“ odmlčí se Antonín Zátka a hřbetem ruky si mne oči.
O záchranu volali dlouhé hodiny. „Vrtulník nad námi přelétával, ale neviděl nás. Nevěděli jsme, kdy se dům sesune,“ doplňuje paní Zdena s malou Aničkou na klíně. Když jsem k nim přijela, na tankodromu hořely ohně – to bývala zahrada. Projela jsem rozbahněným marastem a trčícími pahýly – tam stával ovocný sad.
Všude nad krajinou černý dým, jak hasiči a dobrovolníci pálí mokré dřevo, věci nábytek. „Aspoň, že tu nejsme sami. Nejhorší je to v noci, dvě hodiny bezesného spánku a pak beznaděj,“ pokračuje Antonín Zátka. Kulhá. Má rozřezanou nohu. „Když jsme tu běhali druhý den vodou, nahoře v patře, kam se voda nedostala, byla všude krev, nechápal jsem, kde se bere, a pak jsem uviděl, že crčí z mé nohy.“
Paní Zdena unavenýma očima pobízí ke kávě uvařené na propanbutanovém vařiči. Sporák, linka, všechno je pryč. Tahle židle nám připlavala, ukazuje na plastovou stoličku, naše jsou někde v Německu.“ Večer jde na noční. „Aspoň, že fabrika se rozjela, teď ještě přijít o práci...“ Na poničený domeček nedostanou od pojišťovny ani korunu.
Pojistka se nevztahovala na povodně. Kromě zařízení bytu a venkovních oprav musí ještě zaplatit opravu auta, které si půjčili, aby se dostali pro nejnutnější. Vlastní stálo 20 hodin pod vodou. Pojišťovna odhadla náhradu vozidla v ceně přes sto tisíc na padesát, vyplatí třicet. Zbytek mají utržit rozprodáním vraku na díly. Malá Anička jde v září poprvé do školy. Událost očekávaná v každé rodině. Jen u Zátků teď mají jiné starosti.
Liberecký deník se stal patronem rodiny Zátkových z Bílého Kostela
Co jim vzala voda:
Vlna odnesla zahradní domek, ovocný sad. Zničila vstupní dveře, schodiště do patra. Veškerý nábytek obývacího pokoje, veškeré zařízení kuchyně, celou zahradu.
Co potřebují:
Sporák, ledničku, část kuchyňské linky, vršek zůstal těsně nad vodou, ručníky, bílé textilie, materiál na dřevěné schodiště, vstupní dveře, materiál na sanování vnitřní omítky domu včetně omítek vnitřních.
Kontakt: telefon na rodinu pro materiální, finanční pomoc i morální povzbuzení: 776 716 044
ČTĚTE TAKÉ:
-4°C
-2°C
