Pokračujeme v seriálu rozhovorů s cizinci, kteří v Libereckém kraji nebo přímo v Liberci našli svůj nový domov. Jedním z nich je i Stephen Johnstone, který sice úředně pochází z Velké Británie, on sám se ale hrdě hlásí ke svým skotským kořenům. V Liberci žije Stephen už osmnáct let a začínal zde jako učitel angličtiny. Mluví výborně česky a momentálně se živí jako překladatel.

Kdy jste přišel do Liberce?

Myslím, že to bylo v roce 1999. Kamarád tady pracoval na vysoké škole a poslal mi nabídku na práci. Já jsem v té době ve Skotsku zrovna neměl moc co dělat, takže jsem ji přijal.

Co to bylo za práci?

Jednalo se o učení angličtiny na vysoké škole.

To bylo poprvé, co jste se vydal do České republiky?

Ne, ne, už jsem předtím pracoval dva a půl roku v Havlíčkově Brodě. Takže jsem to prostředí znal a věděl jsem, do čeho jdu. Dokonce jsem předtím několikrát byl i v Liberci na návštěvě za kamarádem. V roce 1995 jsem tady strávil asi týden. Původně jsem chtěl do Švédska, ale to nevyšlo, tak jsem využil nabídku z České republiky.

Vrátil jste se pak ještě do Skotska?

V Havlíčkově Brodě jsem strávil dva a půl roku, pak jsem se na pár měsíců vrátil do Skotska. Už byl čas jít z Brodu…

Proč?

Učil jsem tam na základní škole a přiznám se, že to bylo trochu složité. Neuměl jsem ještě česky, takže jsme si musel udělat speciální kurz jak učit. Na hodinách ve třídě se mnou sedávala jedna z učitelek, což nebylo moc příjemné a trochu mě to brzdilo. Když se nemohla výuky zúčastnit, šlo mi to mnohem líp. V dětech ale problém nebyl, s těmi jsem měl dobrý vztah. Byl jste v té době hodně mladý a v Havlíčkově Brodě musel být v polovině devadesátých let rodilý Skot trochu exotika, ne? To jo, mladý jsem byl, bylo mi třiadvacet, ale exotika ne. V té době už jsem byl na základní škole v pořadí třetí rodilý mluvčí. Ale v samotném městě byly jen tři čtyři anglicky mluvící cizinci, takže nebylo moc, s kým se vídat.

Učení na vysoké škole už šlo líp? No, ze začátku to bylo špatné, hlavně z mé strany. Bylo těžké přejít od malých dětí ke studentům. První semestr byla katastrofa, pak se to zlepšilo. S malými dětmi to bylo jednodušší. Pak mě ale studenti přijali, snažil jsem se, aby výuka byla zajímavá.

Přišel jste sem v polovině devadesátých let. To byl asi ještě velký rozdíl mezi Českou republikou a Skotskem?

To byl. Zvláště v Havlíčkově Brodě byly rozdíly obrovské. Například nabídku obchodů. V Brodě skoro nic nebylo. Žádná zábava. Nakupovat byla hrůza. Nebyl žádný výběr. Liberec na tom byl o něco líp. Situace se ale úplně změnila, teď už je Česká republika srovnatelná se Skotskem.

Z jakého pocházíte města?

Já jsem z Paisley nedaleko Glasgow. Co se týče velikosti, je srovnatelné s Libercem. To je sice náhoda, ale jsem rád, že se to tak sešlo.

Jak dlouho jste si tady zvykal?

No, musím přiznat, že to nebylo hned. Trvalo to delší dobu. Ale už jsem tady zvyklý a mám tady všechno, co potřebuji. Jsem tady strašně spokojený. Je to kousek od přírody, hodně zábavy, pořád je tady co dělat.

V Liberci to pro vás asi bylo jednodušší než v Havlíčkově Brodě. Žilo tady jistě více anglicky mluvících cizinců?

To určitě ano. Kromě toho jsem žil na Harcově, kde bydlela spousta cizinců. Já jsem v té době už ale uměl česky.

Kdy jste se stihl naučit češtinu?

Donutila mě situace v Brodě. Abych se mohl s lidmi bavit, musel jsem se prostě naučit česky.

Jak dlouho to trvalo, než jste se naučil komunikovat v češtině?

Nejprve jsem mluvil jako podle knihy. Byly to strašně složité věty. Pak jsem zjistil, že stačí jedno slovo.

Jak to myslíte?

No, ze začátku jsem říkal: „Dobrý den, já bych si dal, prosím, jedno pivo." Pak jsem věděl, že mi stačí: „Dobrý den, pivo."

Vycházeli vám v té době Češi vstříc, co se týče jazykové bariéry?

Lidé v Brodě byli trpěliví a měli opravdu snahu se mnou mluvit. Já jsem se díky nim naučil spoustu věcí. Například říkat eř mě naučil číšník Pepa. Chodil jsem na pivo a přitom jsem se učil česky. Musel jsem mu vždycky zdůrazňovat, že jsem měl tři piva. A když jsem jich měl pět, musel jsem říct, že jsem jich měl dvě a tři. Pořád mě nutil to opakovat.

Už při rozhovoru s Ibrahimem al Sulaimanem jsme narazili na téma, že spousta cizinců se jazyk v zemi, kde žijí, nikdy nenaučí. On to moc nechápal, vy jste tedy stejný případ.

Jistě. Bez jazyka si nemůžete najít známé. Sice jsem si hledal přátele přes anglicky mluvící kamarády, ale byli mezi nimi i Češi. Na Harcově tenkrát žila zvláštní komunita. Hodně z nich byli cizinci, kteří mluvili anglicky a i Češi, kteří zde bydleli, uměli většinou anglicky. Ale našel jsem si tehdy spoustu přátel, s některými se vídám doteď.

Jednou z nejtěžších věcí při vstřebávání cizího jazyka je humor. Někteří cizinci žijící v Čechách přiznávají, že zpočátku měli problém třeba s Cimrmany. Tak s těmi mám problém pořád. Nic mi to neříká. Koukal jsem i na Českou sodu a celou dobu jsem měl jen otevřenou pusu. Vůbec jsem to nepochopil. Jen pár věcí mi připadalo vtipných. Ale při běžném rozhovoru s českým humorem nemám problém.

Čtete českou literaturu?

Musím se přiznat, že o literaturu moc zájem nemám. Živím se jako překladatel, takže čtu celý den v rámci práce.

Není překladatelství trochu osamělé povolání?

Mně to vyhovuje. Dostal jsem se k tomu přes bývalou manželku, která pracovala v překladatelské agentuře. Ze začátku mi to připadalo těžké. Ale pak skončil školní rok a já tak trochu porovnal plat na vysoké škole s tím, kolik bych si mohl vydělat překládáním, a zkusil jsem to. A už to dělám patnáct let.

Pocházíte ze Skotska, a když už tam dlouho nežijete, jistě vnímáte tamní politickou situaci. Jak jste byl spokojený například s výsledky referenda o nezávislosti Skotska v roce 2014? Výsledky referenda pro mě byly velkým zklamáním. Raději bych viděl Skotsko samostatné. Myslím, že to byla velká škoda. Na druhou stranu, když tam nebydlím a oni takhle rozhodli, tak to respektuji. A brexit… To je úplný nesmysl.

Proč by bylo lepší podle vás, kdyby bylo Skotsko samostatný stát?

U mě je to hlavně srdeční záležitost. Mám sice britský pas, ale nikdy jsem se necítil jako Brit. Já jsem Skot. Sice máme nad sebou královnu, ale já ji jako svoji panovnici nikdy nevnímal. Mohlo by být Skotsko ekonomicky soběstačné? Na začátku asi ne, ale jsou srovnatelně velké nebo i menší země než Skotsko, například Slovensko, které mají finanční problémy, ale vydržely to. Musí prostě dělat, co se dá, aby fungovaly. Ve Skotsku ale o osamostatnění není asi tak velký zájem. Momentálně je to vyrovnané tak padesát na padesát.

Spousta lidí se asi bojí odtržení?

No, určitě. Jsme spolu přes tři sta let, tak to není jednoduché.