Vždycky byla boubelka. Jako malá kvůli tomu ve škole zažila šikanu. „Na střední škole jsem při výšce 163 cm vážila 70 kilo, a pořád přibírala. Když se váha zastavila na devadesáti, řekla jsem si, že to u osmnáctiletý holky fakt není hezký," svěřuje se dvacetiletá Veronika Šounová. Další z pětice statečných, která se veřejně pustila do boje s nadváhou a své zkušenosti se odhodlala předat druhým. „Teenageři váhu hrozně řeší. Na školách je hubnutí mezi holkama tou nejvyšší prioritou. Prostě se chceme líbit. Jenže pak si najdete přítele a tahle motivace padne, stačí vám, když se líbíte jemu," vzpomíná Veronika na svá středoškolská léta.

„Ujížděla jsem na sladkém. Můj tehdejší přítel měřil skoro dva metry a přitom vážil snad šedesát kilo. Ten skoro nic jiného nejedl. Cpal se nezdravými věcmi a já s ním. Ale když mi pak jednou jako dárek přinesl poukaz sem do fitka, pochopila jsem, že jde do tuhého. Dnes jsem mu za to vděčná," dodává.

DO FITKA S ORTÉZOU

„Dřív mě ani ve snu nenapadlo, že bych měla chodit do nějakého fitka. Dnes si naopak nedovedu představit, že bych sem nechodila," říká.

Důkazem byla ortéza na její noze. Jde to i s ní, když se ví jak. A v Countours to vědí. Cvičí se tu pod odborným vedením, trenérky sledují nejen, jak vám ubývají kila a centimetry v pase, ale i jak jste na tom s fyzičkou, zdravím a během cvičení i s tepovou frekvencí, která je ukazatelem, zda už pálíte špeky, ještě pálíte nebo zda se vaše úsilí zaměřilo ze sádla na cukry. Rozhodně je při cvičení důležitější spalovat právě tuky. Nebojte se ale vysokého nárůstu svalů, na to tady rozhodně nehrají. Veronika, která sem chodí už druhým rokem, je toho důkazem. Žádný svalovec se z ní nestal, zato si dnes místo velikosti 46 obléká džíny číslo 36 a na maturitní ples si to zamířila v korzetu.

UŽ ŽÁDNÉ KOBLIHY

Cvičit začala nejprve sama, po měsíci přibrala i maminku Simonu, která potřebovala shodit ještě víc než její dcera. „Neměla jsem absolutně žádnou kondičku. První týdny jsme nedělaly žádné váhové pokroky. Taky jsme ale jedly jako dřív. Říkaly jsme si: proč ne, když tak pěkně cvičíme. Jenže když se váha nehla ani po půl roce, poslechly jsme trenérku a sedly si s ní nad jídelníčkem. Podrobně nám vysvětlila, co bychom měly jíst, co neměly, jak často a teprve pak šla váha dolů o pět kilo. V březnu, po tři čtvrtě roce přišel detox, a to už se spustilo úplně. Začaly jsem jíst jako normální lidi. Už žádné chipsy a hranolky, ostatně s těmi jsem přestala, když jsem pracovala v jednom z fast foodových řetězců."

JÍST, JÍST, JÍST

Stejně jako u ostatních frekventantek našeho seriálu, byl i pro Veroniku hlavní problém naučit se jíst. A pěkně šestkrát denně. „Teď už to umím. Budím se hlady, když zapomenu na večeři. Jím ještě dvě až tři hodiny před spaním, právě abych hlad neměla," vysvětluje Veronika. Co je jiné, je skladba jídelníčku a hlavně žádné „ňamky" mezi ním. „K snídani si dám třeba smažená vajíčka nebo ovesnou kaši, kornflejky, to když mám chuť na sladké. K svačině jablko nebo celozrnné pečivo…

„Nevzhlížejte se v časopisech. Důležité ale je, abyste se snažili vypadat nejen dobře, ale hlavně zdravě. To vám vydrží déle a začnete se líbit jak sami sobě, tak i druhým." Veronika Šounová

Rozhodně nejde o žádnou drastickou dietu. Naučila jsem se hodně jíst saláty a moc jsem si oblíbila všechny druhy luštěnin. Zjistila jsem, jak může být jídelníček neuvěřitelně pestrý."

Hubnout začala Veronika ve třeťáku. „Z počátku mi nikdo moc nevěřil. Jenže pak šla kila dolů a najednou se objevilo spoustu holek, které chtěly poradit ode mě!"

Co všechno se u Veroniky kromě váhy změnilo? „Třeba jsem se začala víc malovat, dřív jsem vzhled vůbec neřešila. Říkala jsem si, že jsem tlustá, tak je to stejně jedno." Svým vrstevníkům by chtěla vzkázat:

„Nevzhlížejte se v časopisech. Velikost 32 je nesmysl, do toho se stejně nikdo nevejde. Důležité ale je, abyste se snažili vypadat nejen dobře, ale hlavně zdravě. To vám vydrží mnohem dýl a navíc, spokojenost z vás začne vyzařovat a začnete se líbit jak sami sobě, tak i druhým."

Čtěte také: Centimetry v pase mizí jako jarní sníh