V domě žili třicet let. Nezůstal jim ani pozemek

Teď, více než týden po ničivých záplavách, jim z jejich domova nezůstal ani celý pozemek. Domek tento týden stavbaři museli kvůli narušené statice strhnout, kus pozemku odnesla velká voda.

„Měli jsme dvě malé děti, když jsme se sem stěhovali. S domkem jsme tak pohřbili i kus života,“ říká Zdena Vomelová. „Přitom tenkrát nás všichni ujišťovali, že žádná velká povodeň tady nehrozí, když tu ostatně podle i těch nejstarších pamětníků nikdy nebyla,“ dodává.

Nyní Vomelovi přechodně bydlí u syna jejich kamarádky, který jim po povodni nabídl pomocnou ruku. Ještě, že měli dům i zařízení pojištěné, protože jim nezůstalo skoro nic. Běsnící živel jim z domu utrhl celý obývák, vlna odnesla samozřejmě i veškerý nábytek a klavír.

V hlubině řeky Smědé skončila i garáž a celá zahrádka, pýcha manžela Zdeny Emila. „Všechno se to seběhlo strašně rychle. Přijela pro nás dcera autem a když jsme během několika minut jen s tím nejnutnějším, co jsme stihli popadnout, dům opouštěli, brodili jsme se autem už ve vodě,“ vzpomíná Zdena Vomelová. „Druhý den jsme si přišli do toho, co z domku zůstalo, pro pár věcí. Nejen obývák, ale i celá kuchyň byla pryč, taky oblečení, boty, televize a další elektronika,“ upřesňuje žena.

Manželé teď, po demolici domu, budou čekat, jak dopadne pojistka. Pak se rozhodnou, kde se natrvalo usídlí. U řeky už to nebude, ostatně ani by jim nikdo nepovolil na stejném místě něco stavět.

„Město má nějaké nájemní byty, možná, že půjdeme bydlet tam. Nebo si postavíme malý domek někde jinde. Nemůžeme prodat ani pozemek, na kterém náš dům stál. Už neexistuje. Velký kus odnesla řeka,“ poznamenává smutně žena před obrovskou hromadou trámů, suti a cihel, která po demolici z jejich domku zbyla.