VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Usínám kdesi uprostřed kaňonu. Divoký pohled šelmy mě bude ještě dlouho provázet

Brodíme se, přelézáme, šplháme. Údolí se stalo pohřebištěm navalených balvanů. Žádný signál ani známka civilizace tu není

5.3.2010
SDÍLEJ:

RUMUNSKÉ HORY. Konečně jsme opustili kaňon plný dravých lesních šelem. Vyšli jsme nahoru a před námi jsou vrcholky pohoří Godeanu. Kocháme se nádherou hor. Těším se, až ten těžký batoh na chvíli zase odložím.Foto: Deník/ Libuše Jelínková

Chlad horské řeky, kterou se snažím přebrodit, mi proniká celým tělem. Padám únavou pod tíhou obrovského batohu. Strhává mi každou chvíli rovnováhu. Přesto ho hýčkám, skrývá poklady pro přežití. Místy je řeka tak prudká, že mi musí pomoci brácha. A kde jako budeme spát? To mě v tu chvíli napadá.

S trochou nostalgie vzpomínám na vymoženosti civilizace. Sice jsem vyměnila pohodlí domova za panenskou přírodu rumunských hor dobrovolně, ale že budu muset spát v medvědím brlohu mě nenapadlo ani v tom nejhorším snu.

Jsme přece zkušení horalové, tak víme co nás čeká, říkáme si. A ejhle. Jak příroda umí překvapit. Zažili jsme takové věci, které se jen stěží dají vyprávět. Já se teď o to alespoň pokusím…

Vyrážíme do hor. Těch nejopuštěnějších v Rumunsku, Godeanu. Na vrchol vedou tři cesty. Dáme na radu horalů, co tu byli loni a volíme cestu podél potoka Seš. Malý potok, cesta podél vody, občasné brození, za pět hodin nahoře. Tak nějak to slibuje průvodce i zápisky horalů.

No, je to trochu jinak…

Nechci přehánět, ale vypadá to tu poněkud zdevastovaně. Po slibované cestě není ani památky a po pár kilometrech se potůček mění v běsnící horskou řeku. Údolí se stalo pohřebištěm balvanů a spadlých stromů. Že by tu řádila vichřice?

Jdeme dál. Bude to snad lepší…

Cesta ale po chvíli končí úplně. Teď se musíme brodit. Nejdříve to jde, hladina vody je mělká. Ale postupně, jak stoupáme, výše hladiny se zvyšuje. Řeka je stále prudší a prudší. Každou chvíli se nám podvrtnou nohy nebo se boucháme o kameny.

Maminka začíná být dost unavená. A není sama. Vyčerpání ji za chvíli přemáhá a padá i s batohem do vody. „Tak a teď je mokrej spacák,“ vykřikuje zděšeně. Nevím, co bychom dělali, kdyby se někomu něco stalo. V kaňonu není signál a první známky civilizace jsou minimálně dva dny cesty. Kdy už bude konec toho proklatého údolí? Jdeme celý den a nic. Pořád kaňon a řeka.

Stmívá se. Kde budeme spát?

Začíná se stmívat. Nevíme, kde budeme spát. Začínáme propadat panice. Snažím se najít nějaké místo na stan. Jen trochu rovné. Ale stále nikde nic.

Za chvíli už jdeme v naprosté tmě. Jen světla baterek odkrývají noční běsy kaňonu. Z pralesa kolem nás se ozývají stále hrůzostrašnější zvuky. „Tady ale musí žít zvířat,“ říká brácha a já má chuť ho za tuhle hlášku zardousit. Vážně si přeju stát se kořistí divokých šelem! Fakt paráda. Modlím se, aby se stal zázrak.

Jupííí.. Máme místo. Normálně bychom tu stan nepostavili, teď se radujeme. Stan stavíme na kamenech vyschlého břehu řeky. Voda je ale proklatě blízko. Snad nebude pršet. Zvednutí hladiny by nás asi zatopilo.

Jediné, co nás uklidňuje, je žár ohně, který nás snad před dravou zvěří ochrání. Už asi vím, jak se cítili pravěcí lidé. Oheň totiž dodává pocit bezpečí a tepla. Usínám kdesi uprostřed horské divočiny, zvuky lesa začínají ožívat a mně probíhá hlavou. „Snad nebude pršet.“

Příslib nového dne. Jaký bude?

Je ráno. Sluneční paprsky tančí na hladině průzračné řeky, vyhřáté kameny lákají k usednutí. Příroda zdá se mi dnes vstřícnější. Alespoň do doby, než zjistím, co vše vichřice opravdu napáchala. Zase ty obrovské navalené šutry!

Hladina řeky pro přebrození je už příliš vysoká. Lezeme přes balvany u vodopádu a nadáváme už všichni tři… Obcházíme, brodíme, lezeme, šplháme. Vyvíjíme obrovskou sílu na zdolání pár metrů.

Před námi je místo, které nejde žádným způsobem přelézt ani podlézt. Tak to je fakt konec. Zpátky nemůžeme. Musíme to obejít. Vláčím batoh do příkrého srázu a leje ze mě námahou. Cestu si musíme prosekávat klacky. Pod sebou nemáme pevnou půd

u, ale naplaveniny. Každou chvíli se objeví propadlina.

Už dost, nemůžeme, dělá nám problém překonat sebemenší překážku v cestě. Uleháme zase někde u břehu řeky. Ani nevím kde, protože sotva postavíme stan, propadám se do hlubin spánku.

Třetí den. Konečně ve dvou tisících metrech! Jaká odměna! Vrcholky hor se mohutně tyčí nad námi. Vůně mateřídoušky je omamná. Louky jsou poseté překrásnými horskými květy. Kocháme se.

Tváří v tvář divoké šelmě

Náhle mě zamrazí. Propadám se do jiného světa. Zírám do očí té nejpradávnější šelmě. Patnáct metrů přede mnou stojí na výčnělku medvěd! Prý vám v okamžiku nebezpečí proběhne před očima celý váš život. Já jen cítím prázdno. Je to tak neuvěřitelné. Strach mi nedovoluje se pohnout.

„Tondo, medvěd,“ říkám s třesoucím se hlasem. Brácha se otáčí a vidíme už jen utíkat medvědici s malým medvídětem. Ten zážitek nejde popsat. Pořád tomu nevěřím. Jsme rozrušení.

Zjišťujeme, že cesta dále vede místem, kde medvědi stáli. „Tak tudy nepůjdu,“ říkám odhodlaně. Ale není jiná možnost. Nohy se nám třesou. Když se ocitnete v medvědím teritoriu, máte podle zkušených rad dělat rámus. Bereme tedy vše, co je po ruce a říkáme si, že to snad pomůže.

Třískáme, bušíme, halekáme. Doufáme, že medvědi jsou už nadobro pryč. Že už to být horší nemůže? Ale je… Náš hluk přilákal ovčácké psy, kteří teď běží zuřivě proti nám. Už už si připravujeme klacek.

Bačové nás zachraňují

Naštěstí se ozve písknutí a z dravých šelem jsou v mžiku ti nejmírnější psíci. Zachránili nás horští bačové. Jsme nadšení, že konečně potkáváme jiné lidi. Oba pasáky ovcí ihned zpovídáme. Kde jsme? Jak daleko do hor? Kudy dál?

Potvrzují nám, že jsme na správném místě. Trochu se nám uleví. Už se zase stmívá a nám nezbývá, než přespat někde tady. Moc se nám ale nechce. Příliš blízko teritoria medvědů. Napadá nás, že by nás bačové mohli nechat spát v salaši.

Vidinu spánku v bezpečí a teple nám rychle seberou. V salaši nás přespat nenechají. Prý proto, že by nás jejich psi mohli napadnout. Nejsou zvyklí na lidi.

Bačové nám přejí dobrou noc. Ještě nás stačí varovat, že tu žije mnoho vlků. No bezva. Stavíme tedy stan na promáčené louce. Zdálky na nás štěkají zuřiví psi a možná si nás ve spánku přijde očichat medvěd nebo vlk. Uvidíme..

Vše dobře dopadlo a po čtrnácti dobrodružných dnech jedeme zpátky domů. Ošlehaní větrem a sluncem se už těšíme na pořádnou hygienu, teplé postýlky a pořádnou porci masa.

Loučíme se s Rumunskem a já si říkám, že na tyhle hory rozhodně nezapomenu. Poprvé jsem se ocitla v pusté přírodě, bez jakýchkoliv známek civilizace, signálu nebo technického vybavení. Příroda mi ukázala svou drsnou tvář. Jak je proti síle přírody člověk malý a bezmocný!

Celá výprava by se dala shrnout třemi slovy. „Sepětí, odevzdanost, víra.“„Sepětí.“ V problémových situacích jsme museli držet při sobě, pomáhat si, povzbuzovat se. I když jeden z nás padal únavou, musel sebrat síly a pomoci.

„Odevzdanost.“ Proti přírodě jsme nezmohli nic. Pršelo, tak jsme mokli. Foukalo, tak jsme se ukrývali před větrem. A když svítilo slunce, dopřála nám příroda povzbuzení a naději.

„Víra.“ Někdy nám nezbývalo, než věřit, že budeme mít kde spát. Že se nám nic nestane. Že najdeme cestu dál. Že se na nás prostě a jednoduše usměje štěstí.

Autor: Libuše Jelínková

5.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hospůdky 2017
55

HLASUJTE! Hospůdky 2017 aneb "Vychutnejte si léto s Deníkem

Jiří Fröhlich
DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Pro návštěvníky Jablonce a Liberce vyšla nová mapa Direction

Jablonec n. N., Liberec - Na světě je třetí díl unikátní mapy Directon. Mapuje místa zajímavá pro dospělé návštěvníky – turisty. Která místa to jsou, o tom jste rozhodli možná i vy.

FOTO: Hasičští lezci cvičili ve známém lomu Amerika a v jeskyni

Liberecký kraj - Profesionálové trénovali pohyb v extrémním terénu a zachraňovali kolegu.

Pavel Marek: Odcházím kvůli řediteli KNL Nečesanému

Liberec - Jako malí kluci. Tak by se dalo pojmenovat odcházení obou aktérů vrcholného managementu Krajské nemocnice V Liberci, Pavla Marka a Luďka Nečesaného.

AKTUALIZOVÁNO

Při pádu historického letadla se posádka vážně zranila

Hodkovice nad Mohelkou /FOTO/ – Dvě vážné nehody se udály tento týden u Hodkovic nad Mohelkou. Při obou musel raněné pasažéry letounů transportovat vrtulník.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies