Tomáš Edel se čestného občanství nedožil

„O ocenění lidí, kteří se nějakým způsobem věnovali práci pro druhé, jsme přemýšleli už v roce 2007 s Tomášem. (bývalým ředitelem muzea Tomášem Edelem, pozn. redakce). On tohle strašně prožíval. Měl to rád, tvrdil, že to patří k životu města,“ připomněl vznik tradice českodubský starosta Jiří Miler.

Ředitel muzea byl i duší města

„Tomáš Edel byl duší místa. S obrovským zápalem dokázal strhnout lidi v době, kdy byl Dub šedým obyčejným městem. Nakazil nás svým nadšením, zvláště poté, co na základě jeho objevení johanitské komendy vyhlásili město památkovou zónou,“ věnoval starosta vzpomínku neúnavnému badateli a do dubna letošního roku, kdy nečekaně zemřel, i řediteli Podještědského muzea Tomáši Edelovi. Mezi oceněnými byl in memoriam i on.

Ironií osudu je, že čestné občanství chystali Českodubští Tomáši Edelovi k jeho šedesátinám, které by oslavil v příštím roce. „Lidé se na nás často obraceli a říkali, že Tomáš Edel by měl získat titul Osobnost roku, že si to zaslouží, vždyť jeho zásluhou začala být řada lidí na své město opět hrdá. Tomáš ve svém baloňáku a s věčnou cigaretou nám všem prorostl do duší i do srdce. Chystali jsme mu udělení ocenění v podobě čestného občanství. Mělo to být všechno jinak…,“ neubránil se dojetí Jiří Miler.

Být v pravý čas na pravém místě

„Říká se, že mnoho věcí se v životě nestane, protože v pravý čas nebyl někdo pravý na svém místě. Víme, že Tomáš Edel nestihl všechno, co si přál pro naše město a pro nás udělat. Víme ale také, že byl ten pravý na svém místě celých 25 let… Téměř polovinu svého života věnoval nám všem v Podještědí a díky tomu se stalo mnoho věcí, které by se nikdy nestaly…“ zaznělo ve starostově projevu.

V upřímných slovech se nezrcadlila jen obřadnost chvíle, ale i poděkování za dílo tohoto rodilého Pražana, který stejně jako Jan Neruda vyrostl na Malé Straně. Svůj dospělý život přesto věnoval Českodubsku, kam přišel po studiu národopisu a historie na Karlově univerzitě v roce 1985.

Podivín z Divadla Járy Cimrmana

Než se ale stal ředitelem zdejšího muzea, stihnul ještě projít celou řadou zaměstnání, které ledacos dosvědčují o povaze a charakteru tohoto neobyčejného člověka. Byl dělníkem, učitelem dějepisu, pracovníkem Národního muzea a technikem v Divadle Járy Cimrmana…

Na rozdíl od fiktivního génia byly jeho badatelské úspěchy podloženy neúnavnou prací v terénu a studiem historie. „Připadal nám jako všem trochu podivínsky, když tu běhal po zahrádkách a tvrdil, že pod nimi musí být románská stavba,“ zavzpomínal s úsměvem na svého přítele českodubský starosta. Výsledkem tohoto „šílenství“ byl mimořádný objev rozsáhlých stavebních pozůstatků pozdně románské johanitské komendy. Mimo to se věnoval johanitskému řádu, středověké šablonové malbě, stejně jako lidové architektuře a historii Podještědí.

Badatel i neúnavný publicista

Zároveň byl i neúnavným autorem. Na základě dlouhodobého studia i bádání v terénu sepsal publikaci Interiér a nábytek vesnického domu Podještědí v 16. - 19. století, Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, Příběh gotické šablony, Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil či publikaci Legionáři z Českodubska a Podještědí v Hitlerově třetí říši. Mezi jeho nejvýznamnější dílo ale patří bezpochyby Českodubsko v památkách 12. - 20. století, v níž vzdal dílo kraji, který se stal jeho druhým domovem.

Na Tomáše Edela, mimořádnou osobnost zdejšího kraje, ale nevzpomínají jen jeho sousedé a kolegové v oboru. „Mezi mé nesplněné sny patří bohužel i autorské čtení Tomáše Edela, jeho knížky dělaly radost lidem, kteří mají rádi historii tohoto místa,“ svěřil se nedávno knihkupec Martin Fryč.

Tomáš Edel není jediným držitelem čestného občanství města Český Dub. Na zdejší radnici si dokáží vážit lidí, kteří propojili minulost se současností a dokázali tak svou prací místu vdechnout genia loci. V roce 2007 se této cti dostalo jinému významnému badateli, učiteli Josefu Lukešovi, který se po celý svůj život věnoval jak práci pro muzeum, tak především pro osobnost, s níž je Český Dub velmi úzce spjat – spisovatelce Karolíně Světlé. Kromě čestného občanství byly na symbolickém místě – v románském podzemí johanitské komendy, uděleny také čestné tituly Osobnost města Vladimíru Stehnovi a Zdeňku Jodasovi.

Johanitská komenda

Český Dub – Johanitská komenda sv. Zdislavy a Havla z Lemberka v Českém Dubu patří k nejvýznamnějším historickým nálezům severních Čech. Komenda, tedy správní centrum johanitského řádu, stála na významné obchodní cestě z Prahy do Lužice, kterou měla zabezpečit. Byla založena Zdislavou z Lemberka, v tomto století prohlášené za svatou, a jejím manželem Havlem.

Představuje systém podzemních chodeb a prostor v pozdně románsko-gotickém slohu. Dodnes se zachovaly vstupní sál kláštera se třemi křížovými klenbami a dvěma okénky, přízemní kaple sv. Jana Křtitele, menší místnost a 80 metrů dlouhá úniková chodba. V kryptě pod kaplí jsou uloženy ostatky 75 johanitských řeholníků.

O významný objev ze 13. století se v letech 1991 – 1993 zasloužil ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu Tomáš Edel a jeho kolegové. K dalšímu významnému objevu došlo v roce 2003. V hrobě jednoho z johanitů byl nalezen bronzový kříž s osmi drahokamy a Kristem s královskou korunou.