Vždycky, když slyším slavnou větu pana Smrtky z aktovky Vizionář: „Pospěšte si, v Tanvaldě mi půl dne běhá po náměstí cikán s kudlou v zádech, říkám si, jak jste přišli právě na Tanvald?
Přiznám se vám, že když jsme s Láďou Smoljakem usadili Cimrmana do Jizerských hor, vzali jsme mapu a řekli si, že premiéra první hry Akta by mohla být právě v Tanvaldu. Trochu jsme přitom tápali. Vymysleli jsme si třeba restauraci Labuť, která tady prý nikdy nebyla nebo scénu na náměstí a teprve později, kdy už legenda žila, jsme se sem přijeli podívat a zjistili jsme, že Tanvald vlastně žádné náměstí nemá…

Nezdá se vám, že Jára Cimrman začíná měnit místopis České republiky? Vznikají jeho ulice, náměstí, muzea…
To máte pravdu. Těch ulic a pamětních míst už je docela hodně. Ale teď nedávno jsme odhalili slavnostní desku i Láďovi Smoljakovi. Byla to milá slavnost, sice menší než tady, ale na domě, kde strávil dětství a je na ní napsáno, že tu strávil dětství jeden z otců Járy Cimrmana. Dojemné bylo, že Láďa kdysi vyprávěl historku, jak dělal odbojovou činnost a při květnové revoluci zabílil vápnem nápis. A představte si, že ta rodina, která tam žila, našla ve sklepě ceduli s názvem Ivan Smoljak krejčí. A mezi tím byla prázdná plocha, protože Láďa zřejmě vysmirkoval ten německý název schneider. To byl vzácný nález.

A překvapil vás některý z nalezených exponátů, který sem do budoucího muzea v Jizerských horách lidé přinesli?
Objevuje se tu vůbec poprvé jedna veliká vzácnost a tou je tak zvaná Rousínovská zakopávka. Jde o první studii, kterou udělal Myslbek k soše svatého Václava a modelem mu zřejmě seděl sám Cimrman. Soudíme tak podle boule na hlavě sochy, známý pahrbek geniality. Že se toto najde, jsme skutečně nečekali. Celou válku byl tento vzácný unikát zakopán v Rousínově, majitel o něj zakopával…

Proč se Jára Cimrman uchýlil v závěru života právě do Jizerek?
Soudíc podle jeho básně s názvem Tady pobudu, Cimrmana zřejmě okouzlila zdejší příroda i lidé, a tak se sem na sklonku života vrátil.