V okolí Železného Brodu to ještě pár dalších řemeslníků umí, nikdo z nich se tím ale neživí. Podniká ve svém rodném domě, který u silnice v Těpeřích postavil jeho děda, truhlář.

Sobotka se foukačem skla vyučil. „Já byl v té době líný se učit," přiznal čtyřiapadesátiletý sklář. Pracoval pro Železnobrodské sklo, po vyučení začínal s drobnými figurkami a postupně se propracoval k těm větším. Pracoval doma, nejdřív pro sklárnu, od roku 1990 už pro sebe. „Nedá se to naučit z knížek, vykoukat to na internetu, musí se to vyzkoušet rukama," poznamenal Sobotka. V podstatě je to ale podle něho hrozně jednoduché: „Stačí barevná trubička o průměru nějakých 15 až 20 milimetrů, nahřát, fouknout a je to hotové. Mezi tím si jen trošku pohrát," popsal svou práci sklář.

Asi to zas tak jednoduché nebude, když se tím nikdo jiný neživí. „Hlavně z toho bolí záda," poznamenal Sobotka. Za těch bezmála 40 let, co foukané figurky dělá, jich vyrobil desetitisíce.

„Nejvíc je volavek, kterých už jsem udělal přes 100.000, taky už bych je mohl dělat poslepu," řekl sklář. Denně vytvoří desítky figurek, na některé mu stačí pár minut, složitější díla potřebují ale práce mnohem víc. Jeho skleněné plastiky lze koupit za 70 korun, ale také za 5000 korun. „Není problém to vyrobit, ale prodat. Sám objíždím různé trhy, drobné věci posílám i poštou, ale ty větší zákazníkům raději dodávám osobně," řekl Sklář.

Sobotka letos vyhrál soutěž o Živnostníka roku 2013 v konkurenci více než 3400 živnostníků. Nejzajímavější je, že v krajském kole skončil až druhý. Soutěž podle něj pomohla lidem uvědomit si, že tady sklářská výroba nevymřela, a že v Česku není všechno sklo jen z dovozu.

Dílnu živnostníka roku Karla Sobotky může u Želeného Brodu navštívit kdokoli, a podívat se, jak křehká krása jeho volavek, čápů i kouzelných stromů vzniká. „Lidé si to mohou i zkusit," řekl Sobotka, který se zapojil do projektu Sklářské pátky v Železném Brodě. Ten už pátý rok turisty seznamuje se sklářskou tradicí.