Pavel Ján Buvala. Už to jméno předurčuje, že se setkáte s někým, kdo nebude tak úplně obyčejný. I mně se to stalo. Když jsem před pěti lety tohoto vitálního seniora poznal, zapůsobil na mě jako orkán Kyrill – kde se objevil, tam už to nikdy nebylo jako dřív.

Pídžej zasluhuje úctu i respekt

S razancí atomové bomby mě nejprve šokoval, postupem času se můj úžas měnil v obrovský respekt, který přerostl v prazvláštní druh přátelství. Dělí nás od sebe přesně 40 let, přesto jsem musel při setkání s „Pídžejem“, jak si sám familierně říká, přehodnotit význam slova důchodce. Pavel Ján Buvala je důchodce jen papírově, v jeho těle dlí duch mladší, než mají mnozí teenageři.

A proč vám tady o něm vlastně píšu? Možná kvůli dluhu, který čeká média vůči seniorům, jež vyobrazují převážně jako negativně naladěné, zakyslé, remcající a nespokojené lidi, často voliče KSČM s igelitkami v ruce, kteří mají spoustu volného času na to, aby mohli zaclánět v MHD a zkoumat, který supermarket nabízí levnější vajíčka.

Ombudsman s MP3 na uších

Pavel Ján Buvala je jiný – doma byste ho našli se sluchátky od MP3 přehrávače na uších, do nichž si pouští své oblíbené Alexandrovce. U toho surfuje po internetu, čte noviny, píše svoje webové stránky a povídá si s přáteli po skypu. Založil krajskou pobočku Svazu důchodců, angažuje se jako ombudsman důchodců. Za pár let mu bude 70, ale já tomu nevěřím. Tenhle člověk musel přiletět z Marsu, nebo ještě z větší dálky. A tady by se slušelo napsat „smajlíka“ protože to si ještě žádné noviny informující o seniorech nedovolily. Takže, pane Buvalo:

„Pravdou je, že nejsem vystudovaný novinář ani právník. Pravdou ale taky je, že nejsem líný a pohodlný přijímat nové věci. Od dětství jsem hodně četl jsouce z prostředí, kde vedení bylo na příslušný piedestal postavené. Lhostejné zda to byli otec, strýcové a teta z otcovy strany. To bylo podhoubí,“ vzpomíná při našem povídání Pavel Ján Buvala na mládí, kdy se vytvořily základy jeho budoucí záliby v počítačích.

Příběh jak z románu a nebo ze života

Tehdy byl ovšem i Bill Gates v plenkách, počítače měly velikost autobusu a on se musel – jak jsem si zjistil – protloukat životem všelijak. Základní školu ukončil v slovenském Tisovci, odmaturoval v Hnúšti a v roce 1962 narukoval do Trenčína k výkonu vojenské základní služby. Pak pokračovat ve studiu na Spojovacím učilišti Nové Město nad Váhom. Pobýval v Plzni, Kolíně a nakonec zakotvil v Liberci, kde dodnes žije.

„Samotného mě osamělost přinutila se na počítači naučit a teď pátrám po lidech, kteří se budou učit se mnou,“ Pavel Ján Buvala

Mezitím se stačil rozvést se svou první ženou, která ho pro jeho negativní postoj ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zavrhla. Skutečný příběh Pavla Jána Buvaly však začíná až v roce 2000, kdy šel do důchodu. Tehdy se v jeho hlavě, která odmítala připustit, že je „dědek“, zrodila myšlenka na aktivnější využití volného času.

Důchodci, na internet!

A nebyl by to „PJ“, aby do toho neuvrtal další důchodce. Začala se psát nejslavnější etapa libereckého Svazu důchodců. Ti totiž vtrhli na internet! Pavel Ján Buvala si po přemlouvání členů rodiny pořídil notebook. Už to byl důležitý okamžik v jeho životě, velké věci se však začaly dít, když zjistil, že práce na něm není vůbec složitá a zatoužil své vědomosti dále předávat.

„Řekněte sami: může se dnes obejít člověk bez IT? Bez znalosti práce na PC a „googlování“ na internetu bych byl odsouzen do role týmového hráče, což by mě nebavilo. Musím se nutit do přemýšlení; psaní; akceschopnosti,“ zdůrazňuje Buvala a dodává, že stejně jako získal nové přátele a následovníky, objevili se i škodiči a závistivci, kteří by důchodce nejraději viděli doma v papučích u Receptáře nejen na neděli. „Různí Neználkové z „Klubu za snížení IQ“ píší, že prý vzdělávat může pouze Strana, jinak že prý se opisuje. Asi studovali v Plzni. Měsíčně více než tisíc nových čtenářů mých stránek je motorem, co mě žene dopředu,“ hrdě říká důchodce. A má pravdu. Jeho stránky www.sduchodci.cz byly jen začátkem.

Zábava i osvěta

Buvala toužil zbavit seniory nálepky důvěřivých lidí, kteří každému skočí na špek. Proto začal v rámci svých webovek šířit právní nauku. „Dát lidem dostatek právního uvědomění, pocit jistoty, že právo je na straně právně způsobilých lidí. Nemíním nahrazovat odborníky, znalce, vzdělance. Chci šířit a pěstovat právní propagandu důchodců coby lidí sobě rovných,“ píše Buvala na svých stránkách. Sám přitom jde vzorem – svoji gramotnost dohání studiem na Univerzitě třetího věku.

Stěžejní byl přitom projekt Senioři k počítačům, který si vytyčil nelehký cíl: zvýšit počítačovou gramotnost mezi důchodci. „Ne každý dokáže svou záležitost zaZIPovat či zkomprimovat do úředně stručné řeči a tuto pochopit. Samotného mě osamělost přinutila se na počítači naučit a teď pátrám po lidech, kteří se budou učit se mnou,“ zdůvodnil tehdy Libereckému deníku. Leckomu byl možná pro smích. Mnozí předpovídali, že kurzy seniorů na počítači budou je dočasnou záležitostí, že věc vyšumí do ztracena, stižena nezájmem. Ale mýlili se.

Novinek se nebojíme

Kurzy vydržely dodnes a díky Pavlu Jánu Buvalovi se stovky libereckých seniorů staly počítačově gramotnými. Opět dokázal, že jednoduché úkoly ho nezajímají. Školící středisko Proprio v Liberci se od roku 2006 stalo chrámem, kde byla šířena počítačová nauka mezi seniory. „Pídžej“ u žádné z lekcí nechyběl, však to byl právě on, kdo s myšlenkou počítačových kurzů přišel. Senioři se naučili mailovat, obsluhovat internet a používat ho ke každodenní činnosti. Tak jako „PJ“.

„Co mají důchodci kromě svého stáří? Vzpomínky na léta minulá a potíže s dneškem: pochopit ho a chtít pochopení. Takové to lidské, nefunkcionářské, chtějí být lidmi uznávajícími, ale taktéž uznávanými,“ vysvětluje Buvala důvody, které vedou mnohé seniory k účasti na počítačových kurzech.

Počítač mi dovolí být s lidmi všude

Sám využívá počítač ke komunikaci s okolím. „Znalost práce a orientace na internetu a vůbec IT mi umožňuje perfektně komunikovat s potomky, ať jsou kdekoli na světě,“ chlubí se Pídžej. Psát cokoliv dalšího o Pavlu Jánu Buvalovi nemá smysl. Ač to nemám ve zvyku, doporučuji prostudovat jeho internetové stránky www.sduchodci.cz a udělat si o tomto výjimečném muži obrázek sám. Kdyby každý důchodce, nebo „třeťověkář“, jak se Buvala někdy sám označuje, byl jako on, docela bych se na ten svůj důchod těšil. Byla by to totiž náramná legrace.