Jeden Jan za jiného. Jaké to je nastoupit po takovém veliteli, jakým byl Jan Šefr?

Zřejmě velmi nelehká úloha, protože Jan Šefr působil jako velitel jabloneckých hasičů na stanici dlouhá léta. Jan Málek je o třicet let mladší, v takové funkci ještě nikdy nebyl. Zná jen hasičinu jako takovou. Dnes se podílí na vedení bezmála čtyřiceti lidí, což není jednoduchý úkol.

Z úplně mokrého hasiče, jste napůl úřednický hasič. Co na to říká vaše srdíčko?
Zjistil jsem za tu krátkou dobu, že je to jedno z nejlepších míst, které u hasičů je. Neopustil jsem řady tak zvaných mokrých hasičů, protože stále z té pozice velitele jim mohu kdykoli pomoci při zásazích. To je pro mě důležité, že se ze mne nestal úplný úředník.

Působil jste původně několik let jako strojník v Liberci, ale život hasičů, strasti a slasti jsou všude stejné. Co říkáte tomu, co se děje nahoře? Jak to cítí chlapi?
Jak říkáte, problémy jsou všude stejné. Výkon hasiče, ten je stejný, ať je to na centrální stanici v Liberci nebo na jakémkoli jiném územním odboru v kraji. To co se teď děje, asi máte na mysli omezení prostředků na provoz stanice, snížení mzdových prostředků, to jsou věci, se kterými nikdo nepočítal.

Vždycky jsme si říkali, že hasič je státní zaměstnanec. Je na tom cosi stálého. Teď ale převládá ta srdeční záležitost. Kdo chce být hasičem, kdo má rád tu práci, tak zůstává. Kdo tu práci nemá rád a najde si negativa, tak ten odchází. Zejména na základě toho, co se v poslední době děje, jak jsme razantně omezováni v rozpočtech ve všech sférách.

Jak to vypadá s podpisy tady v Jablonci pod peticí? Můžete se k tomu vyjádřit nebo vám to funkce neumožňuje?
Nic mi nebrání. Pod petici, která proběhla u nás na stanici, se řada lidí podepsala. Myslím si, že nevyjadřuje nic, co dementují média. Jak já jsem si mohl přečíst, šlo jen o to vyjádřit nesouhlas s tím, jak jsou razantně omezeny prostředky celkově na provoz. Takže to, co probíhá v médiích, že je petice na odvolání ministra Johna, s tím jsem tady se nesetkal.

Každý z chlapů většinou živí rodinu. Aby se dostali na určitou ekonomickou úroveň, jdou do služby a pak ještě vykonávají práci vedle. Není to až příliš na to, jak mají exponovanou práci u hasičiny?
Hasič je jednou za tři dny v práci na směně, na dvacet čtyři hodin. Dva dny mezi směnou má na to, aby se dal „do kupy“, odpočinul si a přišel ten třetí den a pracoval a fungoval odpočatý. Je špatné, že si musí shánět práci. Takhle by to fungovat nemělo. Plně by se měl v těch dvou dnech věnovat odpočinku, rodině a pak nastoupit do práce v plné síle.

Jako kluk po hřišti s hadicí neběhal

Kdo vás přivedl k hasičině?
V osmnácti letech kamarád, se kterým hraji v národním oddíle házené. Je to hasič z Raspenavy.

Tak žádní dobrovolní hasiči, soutěž Plamen a Soptík? To jste nezažil?
Ne. Nebyl jsem jako dítě v žádném hasičském oddíle. Opravdu jsem k hasiččině přišel přes kamaráda, který je u profesionálních hasičů. Kariéru jsem začal ve sportovním družstvu Sboru dobrovolných hasičů v Raspenavě, odkud pocházím. V roce 2002, po čtyřech letech, jsem nastoupil k Hasičskému záchrannému sboru v Liberci.

Čím jste tedy chtěl být, když jste byl malý? Popelářem jako spousta dalších kluků?
Asi ano. Už si na to nepamatuji, ale v pozdějším věku jsem chtěl být učitelem. Směřoval jsem tak i svůj vzdělávací růst. Nakonec se mi to nepovedlo a zvrtlo se to k hasičům.

Jaké jste studoval školy?
Po Základní škole v Raspenavě, střední ekonomická ve Frýdlantě. Poté jsem rok odpočíval na pomaturitním studiu německého jazyky v Liberci na akademii Jana Ámose Komenského. Ještě jsem pokračoval do Ústí na pedagogickou fakultu, obor tělesná výchova a Český jazyk pro druhý stupeň základních škol. Ale vysokou školu jsem po třech semestrech na vlastní žádost ukončil.

Už jsem byl na rozcestí k hasičině. V té době zrovna v Libereckém kraji přibírali. Dostal jsem šanci na zkrácenou vojnu a poté nastoupit k hasičům. Což se nakonec nepovedlo. Nastoupil jsem na vojnu v březnu 2001 a k hasičům se mi povedlo dostat až další rok v květnu.

Uvažujete, že byste ještě zasedl do pomyslných školních škamen a studoval v Ostravě?
Už ne. Když jsem byl u hasičů dva roky, začal jsem studovat policejní akademii v Praze obor Krizový management ve státní správě. V roce 2007 dokončil bakaláře. Po roce oddychu jsem pokračoval. Loni jsem získal na navazujícím studiu titul magistra.

Hasičina nebyla vaším dětským snem, ale třeba ve vaší rodině bude. Co děti, manželka? Záliby?
Asi ne. Mám dvě holčičky, čtyři a dva a půl roku. S manželkou jsme spolu pět let. Rád lezu po skalách, hraji házenou v oddíle národní házené a pak ta velká záliba – hasičina.