VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Postavil můstek na Ještědu, stačil mu k tomu sen a bohaté zkušenosti

Liberec – Skokanské můstky patří k Ještědu stejně jako Ještěd k Liberci. Má je „na svědomí“ Miloslav Bělonožník – sportovec, trenér a světově uznávaný expert na skoky na lyžích. Narodil se před jedenadevadesáti lety a na dobu, kterou strávil s ještědskými můstky, vzpomíná rád.

31.12.2009
SDÍLEJ:

Skokanské můstky na Ještědu. Ilustrační foto.Foto: Denik

Rodák ze Zlaté Olešnice stál na můstku už v devíti letech. „Závody se tehdy sice jezdily až od deseti, ale já si to doslova vybrečel a mohl se jich zúčastnit. To nebyly ještě ani skočky, skákal jsem na normálních lyžích,“ vzpomíná Miloslav Bělonožník.

Jeho první výkon na sněhovém můstku byl 18 metrů. Tehdy ještě sám netušil, že se na olympiádě v roce 1948 ve Svatém Mořici umístí na krásném 16. místě a že se jednou stane prvním českým, tehdy ještě československým, přemožitelem rekordní stometrové hranice se skoky 102 a 107 metrů.

„Bylo to na můstku v Oberstdorfu v roce 1955. Na nohou jsem měl úplně nové lyže, které jsem poprvé nazul těsně před samotným skokem,“ vzpomíná bývalý reprezentant pražské Slavie.

To už bylo v době, kdy tento bývalý úředník z pojišťovny a později brusič v rýnovické automobilce nastoupil dráhu profesionálního trenéra. Nejprve trénoval všechny lyžařské disciplíny, později se v liberecké Dukle začal věnovat pouze skokanům. Bylo však potřeba vyřešit jeden problém – kde skákat.

„Jediný můstek, ještě předválečný, byl na Pláních. Tvrdil jsem, že když chce mít Liberec nějaké skokany, musejí mít na čem skákat. Opravili jsme ho a postupně se podařilo vybudovat dva malé můstky v Pilínkově a první s umělým povrchem ve Vratislavicích, které později doplnil druhý v areálu tehdejší vysoké školy. Snil jsem o můstku na Ještědu,“ přiznává Miloslav Bělonožník.

Tehdejší trenér se kvůli tomu stal v roce 1959 členem komise cestovního ruchu při městě a snažil se ostatní přesvědčit, aby stavbu zahájili a sehnali na ni prostředky. Podařilo se získat tři sta tisíc v rámci „akce Z“, což zdaleka nestačilo, ale byla to první kapka a mohlo se začít se zemními pracemi.

S manželkou jsme proměřovali metr po metru

„Pozval jsem firmu z Ústí nad Labem. Přivezly se stroje, a za dva měsíce se neudělalo téměř nic a ještě chtěli 250 tisíc! Tak jsem jim dal pět tisíc, jen ať koukají zmizet. Získal jsem buldozer od ČSTV a začali jsme to stavět vlastně sami. Neměl jsem přitom žádné odborné vzdělání, nebyl jsem stavař ani konstruktér.

Jedinou kvalifikací byly zkušenosti ze skokanské komise FIS, v rámci níž jsem navrhoval můstky po celém světě. Musel jsem tedy o nich něco vědět. Nakonec jsem řídil i stavební práce, bylo nás tam s brigádníky pár. S manželkou jsme proměřovali metr po metru a zapisovali údaje, abychom se neodklonili od propočtů,“ vypočítává pan Bělonožník, který se tak stal nejen navrhovatelem, konstruktérem, ale i stavbyvedoucím při budování velkého ještědského můstku s takzvaným konstrukčním bodem K 115.

V roce 1967 se začalo skákat. Už při pořádání prvních závodů nebyly sněhové podmínky ideální a podle slov Miloslava Bělonožníka se kvůli oblevě musel vozit sníh z Jizerských hor.

„V té době byli lidi ochotnější, firmy nám půjčily náklaďáky, celkem se jich tam navozilo čtyřicet, ale protože bylo teplo, polovička roztála…“ Ale skákalo se a později se tu konala celá řada dalších závodů včetně MS Juniorů v roce 1975.

„Mým velkým ideálem bylo uspořádat na Ještědu mistrovství světa,“ říká Miloslav Bělonožník. Sen se mu splnil v roce 2009. „Byl jsem spokojen, cítil jsem, že se naplnilo mé životní dílo. Byl jsem rád, že se to podařilo, i když zákulisí provází dohady. Musí se ale oddělit sport a to ostatní.“

Další vzpomínky Miloslava Bělonožníka můžete číst v zimním vydání časopisu Véčko – Vesele i Vážně V Libereckém kraji.

31.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Liberečtí Bílí Tygři. Ilustrační foto.

Bílí Tygři zahájili prodej vstupného

Bouřka. Ilustrační foto.
41

Na severu Čech hrozí v pátek silné bouřky

BMW skončilo na střeše v příkopu

Liberecko – O velkém štěstí může mluvit posádka tmavého BMW, který se vyboural ve středu 16. srpna krátce před osmou večer na silnici u Paceřic ve směru od Turnova na Liberec.

Exekuce. Liberecký kraj je třetí nejhorší

Liberecký kraj – Celkem 43 092 obyvatel Libereckého kraje starších 15 let čelí exekuci.

Krajské fotbalové soutěže na startu

Liberec - Krajský přebor jen ve dvanácti, I. B třídy opět ve čtrnácti účastnících. Takový je start krajských soutěžích, které řídí Liberecký krajský fotbalový svaz (LKFS).

Zoo hledá historické fotky se slony

Liberec – Máte doma fotku vaší babičky, jak pózuje před slony v liberecké zoo? Teď máte příležitost se podělit o tento rodinný skvost i s ostatními.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení