Pomůcky a techniky, které se dnes používají, jsou úplně jiné, než jaké byly za nás. Ale to neznamená, že by historie měla být zapomenuta," vysvětluje Jaroslav Akrman, v jehož domku muzeum vzniklo. Společně s kamarády z hor se proto rozhodl staré věci snést z půd a ukázat je veřejnosti.

Muzeum, které společně vytvořili, není nikterak veliké, zabírá vlastně jen necelou jednu místnost. Rozhodně ale není nudné. Na stěnách visí fotografie lezců na skalách Jizerských hor, všude kolem jsou rozložené denní potřeby horolezců.

MUZEUM HOROLEZCŮ je v malém domku naproti už zbouranému hotelu Perun.„Máme tady z dnešního pohledu běžné věci lana, cepíny, sedáky, mačky, žebříky nebo klíny. Ale přesto jsou něčím zajímavé. Převážnou většinu jsme si museli udělat sami. Protože v dobách před revolucí nebyly u nás k sehnání," říká Akrman.

To, že lidová tvořivost byla v dobách komunismu veliká, dokládají i speciální doma šité oteplováky. „Jsou vyrobené z teplé deky, larisy. Protože tenkrát nebyly dnešní teplé kalhoty, jen šusťáky, ve kterých byla často zima," usmívá se Jana Akrmanová Pálfi. Její manžel poukazuje i na oranžový batoh, který by na rozdíl od plátěných ruksaků uspěl se svým designem i dnes. „Tenhle je ušitý z autoplachty a je tudíž nepromokavý. Byl výborný. Když jsem se nacpal pod skálu a pršelo, batoh jsem mohl vyhodit ven a byl jsem v suchu já i věci v něm," vzpomíná Akrman.

Pocta místním lezcům

Exponáty a fotografie v muzeu doplňují i texty. Je v nich pamatováno i na významné horolezce regionu. Asi nejzářivější hvězdou byl Josef Čihula, který ale zemřel už v roce 1966 jako velmi mladý. „My ho máme za svého, i když bydlel v Liberci. Ale sem jezdil každý víkend do chaty. Byl to výjimečný lezec. Svým uměním předběhl dobu minimálně o 15 let. Jako vzpomínku na něj tady máme i desku ze Slovenska, kde se zabil," dodává Akrman.

Hejnické muzeum horolezectví v Jizerských horách vzniklo ve spolupráci s lezeckými kluby ve Frýdlantu a Novém městě pod Smrkem a finančně na něj přispěly i Hejnice. Otevřeno má každý pátek od 14 do 17 hodin, o víkendu pak od devíti do pěti odpoledne s dvouhodinovou přestávkou přes oběd. Návštěvníky ale provozovatelé nevyženou ani jindy. Jen je potřeba se mimo otevírací dobu objednat.