Kliknutím zvětšíteVaše jméno je spjato s knižním průmyslem. Jak jste vlastně začínal?
Působil jsem na okresním kulturním středisku, kde jsem vedl Malou výstavní síň OKS. Bylo potřeba dělat katalogy a plakáty, a díky tomu jsem se obeznámil s tiskovou produkcí. Pak jsem přešel jako technický a výtvarný redaktor do Severočeského nakladatelství. Po převratu zaniklo, ale už tehdy jsem tušil, že i svůj další život zasvětím knihám.
Máte vlastní nakladatelství, nepletu-li se?
Ano, máte pravdu. Podílel jsem se na založení Nakladatelství 555 a od toho byl už jen krůček k založení vlastního Nakladatelství RK. Zaměřuji se především na vydávání svých vlastivědných titulů a pak samozřejmě knih ostatních autorů, kteří by rádi knihu vydali a osloví mě.
Do podvědomí jste se zapsal Knihou o Liberci. Co vás motivovalo k jejímu vzniku?
Když po roce 1989 padly ideologické překážky, vyvstala potřeba knižně zpracovat dějiny Liberce. Dlouho se o tom ale jen mluvilo a nic se nedělo. Tak jsem to vzal do vlastních rukou. Jsem rád, že kniha měla úspěch a stále se prodává.
Jak dlouho jste na ní pracoval? A vážil jste ji?
Tři roky a váží kolem dvou a půl kila. Do postele zrovna není moc ideální. (smích)
Jakou knihu z vaší produkce byste doporučil čtenáři?
Nejvíce si vážím knihy nazvané Pohlednice – historie lístků, které zmenšily svět. Zaprvé jsem ji napsal kompletně sám, za druhé jsem tím položil základy oboru historie pohlednic. Taková kniha tady dosud chyběla. Svého času, v tzv. zlaté éře pohlednic na začátku 20. století, to byl obrovský fenomén. Bez nadsázky lze říci, že pohlednice byly před obrázkovými časopisy, filmem a televizí hlavním zdrojem obrazové informace o jiných třeba i dalekých krajích. Album pohlednic patřilo tehdy neodmyslitelně na stůl v každém dámském salonu. A dámy samozřejmě nutily své ctitele, aby jim co nejvíc psali. Tenkrát se tomu neříkalo sběratelství ale sport.
Regionální literatura nadále prožívá svůj boom. Sledujete tvorbu ostatních kolegů?
Ano, snažím se držet přehled.
Co si rád přečtete?
Já čtu málo, a hlavně literaturu, kterou potřebuji ke své práci. Četl bych rád, ale nezbývá mi moc času.
Na čem aktuálně pracujete?
Mám rozpracovaný čtvrtý díl edice o Jizerských horách. První tři se věnovaly přírodě, tentokrát se zaměřuji na společnost, historii, kulturu atd. Jsem ve fázi, kdy jsem přerušil i výtvarnou tvorbu a všechny síly jsem upnul na to, abych tento projekt dokončil.
Na co se aktuálně zaměřujete ve výtvarné činnosti?
Zajímá mě vizualizace neviditelného. Jde mi o to, abych zachytil různé síly působící kolem nás. Ty samozřejmě nejsou vidět, ale jejich důsledky ano. Deformace, tlaky, tahy, vychýlení apod. Výstavu v Oblastní galerii jsem proto nazval Silová pole.
Kdybyste si musel vybrat, co by to bylo: psaní vlastních textů nebo grafická úprava?
Ono to spolu souvisí, když něco píšu, mám už v hlavě i grafickou podobu. Jsou to spojené nádoby. S tím souvisí i to, že mé vlastní knihy mě neživí, je to spíše můj koníček.
Chápu to správně, že si vyděláváte tedy převážně jako grafik a typograf?
Ano, je to tak. Od roku 1979 jsem upravil kolem tří set knižních titulů a na tisíc propagačních tiskovin, to už ani nepočítám. Oslovují mě různé spolky (např. Česká Beseda), nakladatelství (Dialog, Olympia Praha, Vestri, Bor, Kruh), instituce (Naivní divadlo) i jednotlivci. Obvykle mám na starost celkovou realizaci knihy, ne jen grafickou úpravu.
Považujete něco ve vaší profesní kariéře za zlomový okamžik?
Já se na podobné věci neupínám, ale samozřejmě pár uzlových bodů už bylo. V knižní tvorbě určitě Kniha o Liberci, v grafické oblasti Mezinárodní trienále v Krakově, které se řadí k nejprestižnějším výstavám grafik v evropském prostředí. A před rokem jsem začal projekt nazvaný Severočeská sbírka. Chci shromáždit kolekci obrazů, grafik a plastik od nejlepších krajových umělců a pokud možno ji co nejvíce prezentovat. Máme zde tolik úžasných výtvarníků, ale veřejnost nemá moc příležitostí jejich díla v celé šíři vidět. Zatím jsem zprovoznil webové stránky www.severoceskasbirka.cz. Příští rok na podzim bude kolekce k vidění v turnovském muzeu.
A je tu naopak něco, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Dodělat tu jizerskohorskou edici, doufám, že se dožiju konce. Dohromady by měla mít šest dílů. Zatím poslední vyšel v roce 2014, čtvrtý mám naplánován na konec příštího roku.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
