Černé vlasy, tmavé oči, snědá pleť? Pak jde určitě o Roma, i kdyby měl italské nebo španělské předky. A jako Roma je třeba ho zanést do příslušné tabulky. Má přece hodně sourozenců a Romové hodně dětí mívají, takže k nim patří, i kdyby nechtěl. Až takto absurdně si lze vyložit metodické pokyny Úřadu vlády ke Zprávě o stavu romské menšiny v ČR. Tato zpráva se sestavuje každý rok. Metodické pokyny pak sociálním pracovníkům, úředníkům obcí či ředitelům škol radí, jak příslušníky romského etnika rozpoznat, a to na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních či sociálních indikátorů.

FALEŠNÁ STATISTIKA

Proti metodice se teď ostře ohradil náměstek libereckého primátora pro sociální oblast Ivan Langr.

„Úplně mě z toho mrazí. Vládní úředníci nás nabádají stanovit si vlastní soubor jakýchsi viditelných poznávacích znaků (tělesných či fyzických), jimiž máme v terénu či na základních školách určovat, kdo je Rom a kdo není, a vykazovat takové výsledky do oficiálních statistik," říká Langr. „Kategorizovat příslušnost k menšině na základě vzhledu člověka je nejen povrchní, protože to nevypovídá nic o jeho kvalitách, intelektu, schopnostech či přínosu společnosti, ale v 21. století po všech zkušenostech s holokaustem i nehumánní, nebezpečné, ba odporné," dodává.

Liberec tak zatím odmítá výsledky zprávy za město na vládu poslat. Nejdříve chce znát stanovisko ministra pro lidská práva a ombudsmanky. „Pokud bude mít pan náměstek s pochopením problematiky potíže, velmi rádi mu pomůžeme," uvedl poněkud ironicky mluvčí ministra pro lidská práva Michal Kačírek s tím, že zatím Langrův dopis na vládu nedorazil, a tudíž ho nemohou blíž komentovat.

ŠKATULKOVÁNÍ

Označování lidí za Romy jen podle toho, že tak mohou vypadat, odmítá i ředitelka vzdělávací agentury AABYSS Šárka Prachařová. „Před lety jsem řešila stejný problém jako ředitelka ZŠ v Mníšku. Ptala jsem se, jak to mám dělat, když všechny děti, byť od pohledu romské, měly až na jedno českou národnost a ne romskou. Nikdo z nás nemá právo označovat někoho Romem podle domnělých fyzických znaků nebo sociální situace. V bílých rodinách je leckdy sociální situace mnohem horší, tohle je skutečně nehoráznost."

Sám Langr nic nenamítá proti tomu, aby se monitorovala kvalita života menšin u nás, ale vytváření falešné statistiky může podle něj vést jen k jejich další segregaci.