VYBRAT REGION
Zavřít mapu

NA VLASTNÍ KŮŽI: Před letem se najezte, moc nefoťte a užívejte si krajinu

Hodkovice nad Mohelkou /FOTOGALERIE, REPORTÁŽ, ROZHOVOR, ANKETA/ - Rozhovor s instruktorem létání Janem Hrbatschem o Aeroklubu Hodkovice, větroních, motorových letadlech, pozorovacích letech, padácích i nevolnosti.

3.7.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
26 fotografií

Jan Hrbatsh, LiberecFoto: Deník/Hana Langrová

Reportáž na vlastní kůži

Hlava v oblacích, žaludek na vodě a nekonečný výhled

Kulturní redaktorka Hana Langrová.V letadle už jsem párkrát za život letěla, nejčastěji asi do Londýna, pak nějaké to Turecko, Amsterdam a podobně, nikdy nic dlouhého a vždy jen dopravní letadla. Na reportáž jsem se moc těšila, ovšem nepřemýšlela jsem moc nad „přípravou" před letem. Až v autě při cestě na liberecké letiště ve mně začal hlodat strach, jestli jsem nezdědila tátův strach z výšek. Úplně jsem také zapomněla, že jsem před letem nestihla sníst víc než dvě malé cukrovinky, co mi zbyly ze sobotní svatební výslužky. Chyba! Ještě jsem si pro pilota připravila malý vtípek a vlastně i poděkování za to, že mě sveze svým strojem. Vyhrabala jsem ve skříni část letuškovské uniformy, co tam zbyla z maškarního, a obula lodičky. Jako, že budu jeho personál. Pokud se smějete, do letadla jsem vyšplhala i v nich, nejsem žádné béčko. Dámičkovský outfit mi při letu problémy nečinil. Chybou byl můj prázdný žaludek. Při přistání mě trošku začal bolet, nicméně desetiminutový let nad Libercem byl nádherný. Nejkrásnější bylo kroužení kolem Ještědu. Výška mě nijak nestresovala a přežila jsem ve zdraví startování i přistávání. Snad jen asi dvakrát se mi zhoupl žaludek, když jsme měnili nadmořskou výšku. Při rozhovoru jsem pak vyfasovala sladký drink, dvě tatranky a čokoládu s kofeinem pro piloty. Když mi pak kluci nabídli hodinový vyhlídkový let nad Krkonošemi, nemohla jsem odolat. Proletěli jsme se kolem většiny dominant v kraji. Největší zážitek pro mě bylo asi okolí Sněžky a Špindlerova Mlýna a Harrachov. Jako správný jablonecký patriot jsem si také užila pohled na tři vodní nádrže ve středu města. A samozřejmě jsem se dmula pýchou, takhle ze shora je to nepopsatelné. Obkroužení Ještědu jsem si užila i podruhé. Jen ten žaludek zlobil ještě o trochu víc. Ale prý to není nic divného. Špatně je každému a ještě, když člověk kouká do foťáku či kamery, nevolnost se umocní. Hlavní je prý se před letem najíst, což jsem zanedbala. Nicméně po přistání na mě čekal talíř výtečných špaget. Doufám, že si tenhle výhled ještě někdy zopakuji. Samozřejmě s plným bříškem.

Rozhovor o Aero klubu Hodkovice

Rozhovor s instruktorem létání Janem Hrbatschem o Aeroklubu Hodkovice, větroních, motorových letadlech, pozorovacích letech, padácích i nevolnosti.

Co všechno zaštiťuje aeroklub? Učí se zde lidé létat, vychází od vás hotoví piloti, jde jen o volnočasovou aktivitu nebo můžete zájemcům zprostředkovat i fotovýlet?

Funkce je sdružená. Jde o volnočasovou aktivitu, zároveň to může být odrazový můstek pro přípravu na kariéru profesionálního letce. Výcvik, který tady poskytujeme, je první vstupní branou do světa velkého lítání v dopravních letadlech.

Pilotem i bez vysoké školy

Takže letcem se člověk může stát i mimo akademickou půdu?

Člověk ani nemusí vychodit vysokou leteckou školu. Může být sám pilný a také mít na to peníze, kvalifikace na dopravního pilota si může udělat sám. Není to ale cíl většiny lidí, ti sem chodí za odpočinkem a odreagováním. Lítají pro svoje vlastní potěšení.

Předpokládám, že to funguje tak, že klub vlastní nějaká letadla a ta si členové půjčují.

Je nás tu zhruba 60 aktivních členů a platíme členské příspěvky. Z toho jsou peníze na fungování a potom platíme hodiny odlétané na konkrétním letadle v závislosti na typu letadla, jestli je motorové nebo větroň.

Větroň vs. motorové letadlo

Zeptám se jako největší laik, můžete vysvětlit všechny rozdíly mezi větroněm a motorovým letadlem. Je mi jasné, že větroň bude létat asi na vítr, ale jak to funguje? To ho jiné motorové letadlo vyveze? To si nedokážu představit. Není to nebezpečné?

Začátek letu větroně začíná vytažením motorovým letadlem do určité výšky, kde je schopný nalézt stoupavé proudy. Ty se tvoří tak, že slunce svítí na zem a v určitých místech v závislosti na povaze terénu se některá místa prohřívají více a některá méně. V těch více prohřátých se vzduch utrhne a stoupá nahoru. Větroň přiletí do stoupavého proudu a kroužením získává výšku a pokračuje dál. Najde zase stoupavý proud, stoupá a tímto se dostáváme k přeletům. Sportovní podstatou plachtění jsou přelety a závody.

Na jaké palivo létají vaše letadla a jaká je spotřeba oproti autu?

Na letecký benzín. Žere to dost. Při startu si to vezme 55 až 60 litrů na hodinu. Při něm je největší výkon.

Spotřeba letadla

Takže když jsme spolu letěli zhruba 10 minut z Liberce, tak kolik vás stál provoz?

Docela jsme frčeli, takže bych řekl tak 6 až 7 litrů benzínu. Důležité je si uvědomit, že rychlost je 180 až 200 km/h.

Takže létání je poměrně drahý koníček?

Ano, je. Ale myslím si, že ježdění na koni je mnohem dražší. Když jsme dělali nábor na gymnáziu, tak čtrnáctiletá slečna se k nám chtěla přidat, ale bála se, že to bude drahé. Zeptali jsme se, jestli dělá nějaký sport a říkala, že jezdí na koni a prý to stojí 12 tisíc měsíčně.

Mohou si u vás běžní občané zaplatit vyhlídkový let? Jaké lety nabízíte?

V rámci legislativy to jsou pozorovací lety a fotovýlety. Létáme Český ráj, Jablonec, Liberec dle přání zákazníka. Je to na domluvě.

Za dva měsíce už létáte

Jak vypadá zaškolení nováčka?

Člověk, jak my říkáme, z ulice, přijde v zimě, většinou v únoru. Začíná teoretickým školením. Chodí sem každou sobotu, někdy i v neděli, a probírají se tzv. letecké předměty, které se učí a studuje. Hodně doma samostudiem. Na konci této teoretické části dělá Teoretickou pilotní zkoušku.

A pak už se určitě dostane i do letadla a do vzduchu, že ano? To je poměrně rychlé.

Ano, je. Hodně je to o samostudiu. Na jaře, kolem dubna, nebo jak to počasí dovoluje, začíná praktický elementární výcvik.

Začátečník se seznamuje s vlastními pocity, jaký je let v letadle, učí se, aby letadlo letělo rovně, pak pomalu zatáčky. Když si je v tomhle jistý, jde na tzv. okruhy, což je gró. Je to létání rovně, komunikace do rádia, start, přistání a práce s letadlem. Jsou to krátké lety. Odstartuje se. Letí se okruh kolem letiště, který má přesné zákonitosti, zase se přistává.

Zaujala mě ta komunikace do rádia. Když jsme vzlétávali a přistávali, hlásil jsi něco do mikrofonu. Předpokládám, že to nebylo jen pro efekt. Jak to funguje na takových malých letištích, přeci tam nikdo nesedí celý den?

Každé letiště má tzv. ATZ, což je takový okrsek letiště a má přidělenou svou vlastní frekvenci, na které funguje a řídí se na ní jeho provoz. Já když letím do Liberce, tak to nahlásím. Je to z toho důvodu, že když tam poletí někdo další, aby mě slyšel a věděl, že tam někdo je. Kdyby chtělo přistávat více letadel, tak se piloti domluví. Je to z důvodu bezpečnosti.

Jak často chodíte v klubu létat? Zabere takový koníček hodně času?

Je to v závislosti na počasí. Když jsou dobré podmínky, tak se je snažíme využít a při špatných děláme domácí práce. Areál je docela rozsáhlý, tak musíme pomáhat… Je to taková naše společná zahrada o rozloze 1 kilometr x 300 metrů plus přilehlé budovy.

Díra v křídle

Zeptám se i na nepříjemnou věc. Stala se tu někdy nějaká nehoda?

Já jsem měl nehodu hned po výcviku. Srazili jsme se v kroužení. Kolega mě přehlédl a trefil mě zezadu do křídla.

A co to letadlo v tak velké rychlosti udělá?

Ta rychlost nebyla tak velká. To druhé letadlo si zlomilo ocas a já jsem měl díru v křídle. On z letadla vyskočil a měl padák. Do větroňů se nosí padák.

My jsme ale v motorovém letadle padák neměli.

Tam je to zbytečné, protože s ním nelétáte tak vysoko, takže padák nejde použít. S větroněm se létá podstatně výš v závislosti na stoupavých proudech a počasí.

Co je těžší, létání s větroněm nebo motorovým letadlem?

Je to hodně jiné. Motorové je úkonové, hodně o drilu, naučit se veškeré procedury během letu, na zemi, při startu, při přistání. U plachtění je to samozřejmě taky, ale je potřeba i vlastní invence. Člověk musí být několik kroků dopředu. Předpovídá počasí, jeho změny a musí s ním pracovat, aby se v trati posouval dál. Plachtění bych přirovnal k šachu.

Kolik u vás v hangáru parkuje letadel?

Motorová máme tři a větroňů sedm nebo osm. Z toho tři jsou dvousedadlové.

Nejdražší jsou větroně

Co je dražší?

Ty novější výkonnější dvousedadlové větroně jsou dražší než starší motorová letadla. Několikanásobně. Máme tu jednoho větroně, který je dvacet let starý, je půjčený, nepatří aeroklubu. A stejně se jeho cena pohybuje kolem třech milionů.

Já jsem se proletěla v letadle, které je už skoro veterán, z jakého je roku a jaká je jeho hodnota?

V poslední době nabývá historické hodnoty, i když je to poměrně rozšířený typ. Jeho hodnota je asi půl milionu korun. Záleží na odlítaných hodinách.

To letadlo je Zlin 226 Ms a je z roku 1954. Dříve sloužilo v armádě.

Jsou letadla pojištěná? Předpokládám, že když stojí několik milionů, běžný smrtelník by se nedoplatil.

Letadla jsou samozřejmě pojištěná, takže v případě nehody nám ho nahradí pojišťovna.

Zaskočilo mě, že se mi udělalo nevolno. Možná to bylo tím, že jsem hodně fotila a taky jsem se nenajedla. Stává se to často? Jde to natrénovat nebo bych prostě nemohla být pilotka?

Je to poměrně běžné, lepší je letět s plným žaludkem a hodně se dívat ven, do krajiny. Mimochodem znám dost pilotů, kterým se dělá za letu špatně.

Anketa se členy klubu

Jaroslav Večeř, 17 let, Liberec

Létám necelý rok. Přivedl mě spolužák ze třídy Radek a rodiče. Od dětství mám sen řídit dopravní letadla. Spolužák mi vyprávěl o pozorovacím letu, který zažil v Hodkovicích, a dalo mi to impulz, abych to zkusil. Letěli jsme nad Ještěd a byl to úžasný pohled. Rozhodl jsem se, že chci létat sám. Začínal jsem větroni a plachtěním. Tím se člověk nejvíc naučí. Sedět v letadle je ten nejkrásnější pocit. Krajina je krásná, ale zajímá mě, jak všechno funguje. Člověk nechá dole vše negativní a soustředí se na krásu.

Božena Tlapáková, 80 let, Hodkovice nad Nisou

Létat jsem začala v roce 1953. Věnovala jsem se akrobacii a účastnila se i různých závodů, dělala jsem také instruktorku, ale vždycky jsem létala hlavně pro radost. Hodně času jsem strávila v Ústřední plachtařské škole ve Vrchlabí. Různě jsem se potloukala po republice i v zahraničí. Dnes už moc nelétám. Už totiž nevlastním piloťák, ale občas se svezu. Létání jsem se věnovala přes čtyřicet let. Začínala jsem ve druháku, v 17 letech.

Radek Gadas, 17 let, Liberec

K létání mě přivedli rodiče. Strejda i táta se o něj dodnes zajímají, mamka chtěla být letuška, takže to mám asi v krvi. Odmalička jsem měl hlavu v oblacích a je to splněný sen. Pocity při létání se špatně vysvětlují. Nejdou vyjádřit slovy. Je to neskutečný pocit štěstí a svobody. Nechat batoh se všedními starostmi na zemi a od všeho se odloučit. Přišel jsem před 2 lety a všichni tu ke mně byli milí a hodně se nám věnují. Navíc jsme tu i super parta. Mám cíl být jednou dopravní pilot.

Slovo vedoucího letového provozu

Miloslav Fišer

V Hodkovicích funguji třetí sezonu. Začínal jsem létat ve Strakonicích v roce 1988. Od roku 2013 působím intenzivně v Aeroklubu v Hodkovicích. Zajišťuji chod letiště, abychom splňovali legislativní požadavky provozu letadel i techniky. Organizuji výcviky, okružní lety a chod letiště. Také hodně létám. Raději bych si užíval větroně, ale situace mě spíše nutí létat s motorovým letadlem. Musím sloužit jako vlekař větroňů. Je nás tu relativně málo, takže se střídáme. Na moje létání teď nezbývá tolik času. Přes 20 let jsem působil v klubu ve Strakonicích, takže mám srovnání. Aktivita je tu podstatně větší než v předchozím klubu. Tam zase byly jiné výhody. Tady se létá víc. Letiště je hlavně o létání, takže jsem spokojený. Dělám také projekt na podporu juniorů. Už šestým rokem. Je to projekt, který vznikl jako požadavek výchovy mladých plachtařů v České republice. Ze všech koutů republiky jsme stáhli určitou skupinu, se kterou jsme začali pracovat. Ze začátku to bylo 40 lidí. Soustředěním prošlo asi 100 lidí a někteří jsou v reprezentaci a aktivně se účastní závodů. Letos se soustředění koná po šesté a začne 23. července a bude se konat 3 týdny. Jsou to piloti od 16 do 25 let. Ale někteří jsou i starší, protože začali déle.

Autor: Hana Langrová

3.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Opilá řidička se chtěla pravděpodobně zabít

Taktické cvičení v úterý 21. března na řece Kamenici uzavřelo i silnici mezi Návarovem a Vlastiboří. Složky IZS stihly procvičit společný zásah pozemních jednotek a letecké techniky, koordinaci zásahu mezi více složkami za pomoci štábu velitele zásahu, ra
13

Tahali vodáky z Kamenice, také vrtulníkem

Henychová odstoupila z drsného závodu

Česká musherka Jana Henychová odstoupila z norského závodu psích spřežení na tisíc kilometrů. Počasí při letošním ročníku Finnmarksløpetu jezdcům na saních nepřeje a ohrožuje zdraví psů.

Dukla doma propásla šanci. O postup bude znovu usilovat v pátek v Brně

Liberec – /GALERIE/ Liberečtí volejbalisté nedokázali nevybojovat čtvrtý postupový bod. Obhájci titulu podlehli v domácí hale Brnu 2:3 (22, -23, -24, 20, -8). Dukla, která ve čtvrtfinálové sérii vede 3:2 na zápasy, bude mít druhý mečbol v pátek v Brně.

Stát nás moc nepodporuje, shodují se rodiče

Liberecký kraj /HLASUJTE/ - Každá koruna navíc se hodí, zejména samoživitelkám. "Ale nárůst o tři sta korun u dospívajícího chlapce nepokryje ani zvýšení cen potravin," upozorňuje jedna z nich.

OBRAZEM: Učni z celé republiky soutěžili o srdce

Srdce na talíři. Tak se jmenuje gastronomická soutěž, kterou už čtvrtým rokem pořádá Střední odborné učiliště v Městci Králové pro studenty s poruchami učení.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies