Kliknutím zvětšíteZastávám názor, že zkusit se má všechno. Samozřejmě s klauzulí, že ta věc určitě nesmí škodit zdraví. I když Bootcamp Cross se možná chvíli zdál být na hraně, rozhodla jsem se, že vyzkouším své limity a prvně v životě se účastním závodu.
Už dva měsíce si ráno chodím lehce vyklusnout, ale spíš abych se probrala a můj pes měl pohyb. Úplně bez přípravy jsem tedy nebyla, ale poslední týden před závodem jsem ji mírně flinkala.
Spánkový deficit
Ani spánkové podmínky nebyly ideální. Páteční koncert Těl v aréně se vydařil… K ránu se pak dostavil stres, že tohle zápolení možná nedovedu ke zdárnému konci, takže jsem od 5 hodin ráno bděla a uvažovala nad tím, jak moc se společensky degraduji, když nedoběhnu nebo budu úplně poslední.
Mezi všemi těmi lidmi v trikotech a v profi obuvi jsem si připadala trošku jako exot, ale pak jsem zjistila, že i mezi nimi jsou jedinci, kteří jdou závodit prvně a mají stejné obavy jako já, že na trase zabloudí nebo nebudou vědět, co dělat na kterém stanovišti. Ty se nakonec nenaplnily.
Každá ze čtrnácti zastávek měla svého dobrovolníka, který nám vše vysvětlil, ba dokonce předvedl, a na trati stáli navigátoři. Někteří z nich i pěkně zdravili a povzbuzovali.
Gentlemani nevymřeli
Startovali tři závodníci najednou po čtyřech minutách. Mně přiřadili pouze jednoho parťáka, za to opravdového gentlemana.
Na prvním stanovišti, kde plním pytle pískem, dostávám lehký náskok, protože ženy mohou plnit o něco méně. Když si pytel hodím přes rameno, kdosi na mě křičí něco o křídlech, tak ranec raději čapnu jako prase kost a běžím s ním značnou část dráhy – po schodech nahoru a dolů, dost nemotorně. Člověk je v začátku tím vším adrenalinem značně dezorientovaný.
Druhou překážku přelézání po zavěšených pneumatikách bych označila za tu nejzábavnější. Nešikovným hrozí za spadnutí trestné vyběhnutí schodů u stadionu. Naštěstí se k nim nezařazuji.
Projdou jí rukama
Na třetím stanovišti mě už můj souputník předbíhá. Běháme jako blázni nahoru a dolů po stráni a přeskakujeme zábradlí. „Dámám mohu pomoci vylézt nahoru sepjatýma rukama, chcete?" sděluje mi dobrou zprávu slečna u této překážky. Trošku ji lituji, rukama jí doslova projde sedmnáct žen… Tenhle slalom si užiju čtyřikrát a zjišťuji, že mě můj parťák sice předběhl, ale ohlíží se a přibržďuje, abychom mohli běžet spolu.
„Kvůli mně se určitě neomezuj a klidně běž, ať máš supr čas," ujišťuji ho. On mě však odbývá, že je to jedno. Napadá mě, že na tomhle závodu mají sice všichni křídla, účastí podpořili nadaci Dobrý anděl, ale tenhle týpek je opravdový anděl a gentleman.
Hned další stanoviště je další sráz, ale tentokrát ho musíme třikrát vyběhnout pozadu jako krabi, no tohle stanoviště nazývám prvním velkým očistcem…
Žabákova pomsta
Dobíháme k dalšímu zastaveníčku, kde nás čekají kotrmelce. Víte, jak se vám bude motat šiška po sto metrech „kotrmelcování"? Značně!
Když si rozmotám hlavu, čeká nás běžecky nejnáročnější kus lesem, v němž jsou dvě stanoviště: přechod přes lano a ručkování po laně ve výšce. Při posledním přehmátnutí mám pocit, že se zřítím k zemi, ale dobrý… Seskakuji dolů a v tom nás předbíhá kamarád, který vlastní startovní číslo 30.
Znamená to tedy, že má nad námi osmiminutový náskok a to jsme tak v polovině.
Ještě chvilku klusáme lesem a pak nás čeká největší peklo světa – žabáci… Netroufnu si říct, kolikrát jsem jako žába skočila, ale podle mě to bylo snad i 200 metrů, ale možná lžu.
Potom, co jsem zvládla tuhle překážku, už se mi metabolismus přepnul úplně do jiného módu a mám pocit, že zvládnu všechno. Třicet leh-sedů je pro mě brnkačka, a to mě teprve nejzábavnější disciplína čeká.
Beach volejbalové hřiště se změnilo na falešné pole s ostnatým drátem. Plazíme se pískem pod nataženými páskami. Kolega sporťák na mě od foťáku křičí: „Dejte ten zadek víc dolů, vždyť by vám ho ve válce ustřelili," šklebí se mi. Dvakrát se do pomyslných drátů zapletu křídly, jak poetické.
Běžíme za arénu, kde vybíháme po požárním schodišti jednoho z domů. Schytám přátelskou písečnou spršku od svého spolubojovníka. Poté oběhneme arenu a dostáváme se do cíle.
Cílové osvěžení
Stačí už jen skočit do malého bazénku a podlézt lávku – pořadatelé si prostě přejí, abychom si namočili i vlasy. Skáču tam i v botách (někteří se prý zouvali)… Je to úžasné osvěžení. Ještě tak dvě stě metrů popoběhnout a jsme v cíli.
Pocit, který přichází, je pro mě naprosto nový. Zvládla jsem to a možná ani nebudu poslední. Nikdy jsem nebyla soutěživý typ, ale jsem na sebe hrdá, že jsem to doběhla.
Určitě existují i náročnější závody, ale můj kolega mě ujistil, že bych měla zvládnout i ten v bahně a s ostnatým drátem. Chci tenhle pocit vítězství ještě někdy zažít, takže jsem určitě nezávodila naposledy. Doporučuji to všem, zahoďte strach, obavy a stud. Je to boží.
ROZHOVOR
Zhodnocení závodu Bootcamp Cross pořadatelkou Denisou Péryovou
S dětským závodem počítáme i v dalších ročnících
První ročník Bootcam Crossu se vydařil. Závodníci přežili ve zdraví a počasí přálo. Pořadatelé do příště odstraní časové skluzy a další ročník už mohou začít plánovat. Z pohledu pořadatelů zhodnotila závod Denisa Péryová.
Jak hodnotíte průběh závodu a výsledky účastníků?
Závod dopadl nadprůměrně. To, že lidi naprosto samozřejmě ke startovním číslům přidali i andělská křídla, že se všem líbila trať, že to účastníky bavilo a zároveň si opravdu mákli, je pro mě signálem, že se závod povedl. Výsledky asi nelze s ničím srovnávat, ani s klasickým 5 km během, ani s jinými překážkovými závody. Prostě každý do toho šel na max. Velmi milým překvapením byl pro mne i dětský závod. Ten živý zájem dětí zúčastnit se a zdolat překážky na trati byl pro mne jasným signálem, že příští rok mají dětské závody v Bootcamp Crossu už svoje pevné místo zajištěno.
Co byste chtěli do příště zlepšit? Plánujte pořádat více takových akcí?
Toho, co bychom chtěli
v příštím roce zlepšit, je mnoho. Byla to naše první zkušenost s pořádáním závodů, a to se samozřejmě místy projevilo. Jsem za to ale
v podstatě ráda, přesně víme, kde byly slabiny. Dodalo nám to ale naopak chuť a elán udělat příští rok vše ještě
k větší spokojenosti závodníků. O více závodech do roka můžeme eventuálně uvažovat až na rok 2016. Aby byly závody na úrovni a hlavně pořád lidi bavily, záleží na mnoha faktorech.
Umístili se dobře lidé, co u vás trénují? Zúčastnili se i přespolní?
Většina účastníků byli naši bootcampaři, takže na výsledkové listině to bylo znát. Ale v teamech na stupně vítězů mířili „přespolňáci", ne bootcampaři. Prozatím?
OTÁZKA NA TRENÉRA
Jak se plánuje
a staví trasa takového závodu?
Snažil jsem se využít veškeré dostupné přírodní i umělé prvky Sport Parku. Mým cílem bylo postavit trasu tak, aby byla něčím výjimečná, zajímavá, zábavná a aby byla okořeněná špetkou adrenalinu. Zároveň jsem si při projektování a budování trasy dal za úkol co nejvíce závodníkům přiblížit bootcamp jako takový. Pro úspěšné zdolání překážek je totiž důležité být zdatný, obratný a mít dostatek síly a vytrvalosti. To vše rozvíjíme při trénincích BOOTCAMP teamu.
Jan Honzík
ANKETA
Jak jste prožívali závod Bootcamp Cross?
Viktor Frič
16 let, Liberec
Závod jsem uběhl za čas 33:01 a mezi jednotlivci jsem tedy zvítězil. Nejhorší disciplína pro mě byli asi žabáci. Nejvíc mě bavila voda – dobré osvěžení.
Letos jsem se účastnil také Spartan Race. Tam jsem skončil 392.! Zatím ani moc netrénuji. Jen chodím lézt na stěnu.
Zuzana Jánošíková
31 let, Liberec
Nejhorší mi přišlo žabákování, taky mě trošku rozčilovalo, že nebyla předem stanovená pravidla a rozsahy pohybů, takže to nebylo úplně fér.
Nejvíc se mi líbilo podplavávání v bazénku, přelézání a ručkování na laně a leh-sedy mi taky nečinily žádné velké problémy.
Jan Blažek
28 let, Liberec
Oproti klasickým závodům člověk zapojuje jinou skupinu svalů.
Nejnáročnější vyhodnocuji žabáky, i podle ostatních.
Byla to pro mě vzpomínka na dětské tábory, kdy člověk musel překonávat nejrůznější překážky a odnesl si hodně modřin, které nechyběly ani tady.
VÝSLEDKY ZÁVODU
Jednotlivci ženy:
1. Lucie Kobrová 33:25
2. Milada Ondráčková 38:34
3. Pavla Vodičková 39:07
Jednotlivci muži:
1. Viktor Frič 33:01
2. Radoslav Junek 33:27
3. Michal Řehoř 33:49
Týmy:
1. Kolafičteam 1:43:01
(Věra, Ondra a Jana Kolafovi)
2. SRTG Kladno 1:49:40
(Lenka Dvořáková, Tomáš Kříž, Alesia Rubachová)
3. VaHoZu team 1:52:27
(Jan Blažek, Zuzana Jánošíková, Jan Jánský)
Celkový vítěz závodu:
Jan Blažek 29:14
21
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
