Vrátit slávu místu nad Horním Vítkovem, kam kdysi proudily denně davy turistů, by mohl Euroregion Nisa. Jeho předseda Martin Půta tvrdí, že jde o místo s obrovským turistickým potenciálem.

„O tomhle místě málokdo ví. Vyznačíme sem turistické trasy, což je náš první krok. Sehnat peníze na stavbu rozhledny bude těžší, ale protože projekt velmi podporují Poláci, věříme, že uspějeme. Z málokterého místa by totiž byl tak krásný výhled, jako z Výhledů,“ řekl Deníku Půta.

Starostové nejbližších měst

Závazek o tom, že akci podporují, o víkendu symbolicky stvrdili svými podpisy starostové Chrastavy, Bogatynie a Hrádku nad Nisou, tří nejbližších měst. Starosta Chrastavy, v jejímž katastru Výhledy leží, by přivítal, kdyby místo ožilo.

„Dříve sem lidé chodili rádi, dnes je místo opuštěné. Chodí sem maximálně na výšlapy, ale rozhledu si moc neužijí, neboť dříve holý vrch je zarostlý náletovými dřevinami,“ podotkl Michael Canov.

Eva Hamplová, která má v Euroregionu Nisa na starost malé projekty, si pro začátek umí představit jejich vykácení a instalaci informačních tabulí. „Mohli bychom vydat nějaké mapy, vymýtit to tady, dokážu si představit nějaké lavičky a cedule. Na to je přesně určen náš fond. Stavba rozhledny by ale musela čerpat peníze z jiných dotačních titulů. Kterých, to dnes ještě nedokážu říct,“ sdělila.

Proč vlastně Výhledy zpustly až do fáze, kdy připomínají spíše lesík než poutní místo? Tak jako na řadě dalších míst to zavinila blízkost státní hranice. Již v roce 1721 se Výhledy staly místem jakési stávky tehdejších libereckých soukenických tovaryšů, kteří si chtěli u svých mistrů vymoci lepší podmínky.

Popravený loutkář

„Na vrchu Výhledech (německy Gickelsberg) se shromáždili i s cechovní pokladnou. Vydrželi zde dva týdny. Odtud formulovali svá ultimáta, na ně ale nebylo přistoupeno. Uprchli nakonec do Saska, kde strávili rok, než jim na jejich požadavky kývli,“ připomněl dávno zapomenutou událost chrastavský kronikář František Vydra. O Výhledech se mluvilo i během Prusko Rakouské války, kdy se nedaleko pod vrcholem usídlil v dřevěné boudě loutkář Köhler. „Pruští vojáci ho podezírali, že vyvěšenou vlajkou dává znamení rakouskému vojsku o pohybu pruských jednotek. Na místě jej tehdy popravili,“ zmiňuje kronikář.

Klidu si ale poutní místo neužilo ani v časech míru. Němci zde sice postavili v roce 1872 hospodu, kterou léta využívali turisté, hned po II. světové válce ale vyhořela. „Domníváme se, že ji ze msty zapálili lidé, kteří byli odsunuti do Německa,“ připomíná František Vydra. Výhoda kopce, z něhož bylo vidět daleko, pak časem vzala za své. Náletové dřeviny nikdo nemýtil, rozvalen byl i zdejší triangulační kámen. Blízkost státní hranice nedovolovala žádné velké aktivity. „Hesla o přátelství mezi národy byla sice na každém rohu, vrch Výhledy se ale přísně střežil a žádné družby se zde už nikdy nekonaly,“ dodává.