Byl tehdy letní den, stejně jako nyní. Sobota jako stvořená pro koupání na železnobrodském koupališti, jarmark nebo pro výlety Palackého a Riegrovou stezkou, které vedou ze Spálova. 14 lidí ale tento den nepřežilo. Zemřeli po srážce manipulačního nákladního vlaku, jedoucího z Jesenného, a motorového osobního vlaku, jedoucího ze Železného Brodu na Tanvald a Liberec. Z popisu tragédie dodnes mrazí.

Výpravčí tehdy pustili oba vlaky omylem proti sobě. V roce 1990 neexistovaly zabezpečovací zařízení, která dnes tuto možnost prakticky vylučují. Když si zděšení výpravčí chybu uvědomili, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov. Bohužel, už bylo pozdě, chyběly vteřiny a osobní vlak obsluze restaurace těsně ujel, když byla vidět už jen vzdalující se červená světla, označující konec vlaku a tentokrát, o několik set metrů dál, i konec jeho jízdy.

„Hned po odjezdu ze Spálova přejel osobní vlak most přes řeku Kamenici a v následujícím oblouku došlo k čelnímu střetu s nákladním vlakem a nárazu, který vrátil osobní vlak na most. Tam začal zdemolovaný motorový vůz hořet,“ popsal tragédii Jindřich Berounský, liberecký dopravní specialista a zároveň jeden z organizátorů pietního amatérského vytrvalostního běhu a dálkového pochodu Tanvald – Spálov.

Po střetu se nádrž s palivem pod motorovým vozem vzňala, explodovala a zapálila vagony tak, že se žárem tavil i kov. Z vozů byla smrtící past. Most přes Kamenici se dnes jmenuje Edův, podle strojvůdce Eduarda Vraštila, který v neštěstí sehrál smutnou roli. Podle svědectví přeživších jen několik vteřin před srážkou vyběhl z kabiny strojvůdce a stačil pouze křiknout: „Držte se dozadu!“ To byla jeho poslední slova. Zahynul společně s 13 dalšími pasažéry.
Jeho zoufalý čin však možná pomohl varovat nicnetušící cestující, kteří tak měli alespoň vteřinu na to, aby se připravili na náraz a něčeho se chytili.
Mnozí zahynuli při nárazu, další zabily plameny. Několika lidem se podařilo z vlaku vyskočit rozbitým oknem, ale neboť stál na mostě, pád do hlubin odnesli zraněním a několik z nich i smrtí. Skok z výšky byl v ten okamžik snesitelnější, než ohnivé plameny.

Soud nikdy neoznačil viníka tragédie, ale oba výpravčí poslal na 5 let do vězení. Po odpykání trestu se odstěhovali pryč, ale oba si dodnes myslí, že neštěstí zavinil ten druhý. Bylo však prokázáno, že chybovali oba.