Na jeden z posledních dílů seriálu jsem si nechala zdánlivě jednoduché cvičení na podložkách, čili jak říkala moje babička, stará Sokolka, na žíněnkách. Slovo zdánlivě je na místě, svaly dostanou zabrat, jako po intenzivním sportovním týdnů. A zvládají to k dámy všeho věku i váhové kategorie. Snad to zvládnu také. Tento měsíc je ve znamení sportů. Lyžovat umím, bruslit a veslovat se v sedě naučím… Tak jdeme do tepláků (i když o fotbale to opravdu nebude).

TĚLO SI NESMÍ ZVYKNOUT

Průvodkyní je mi drobná útlá Štěpánka Radostná. „Stanoviště se mění každý měsíc, aby si tělo nezvyklo a bylo v neustálém šoku,“ vysvětluje, proč se v půlhodinovém kolečku, v němž se střídají stoje s cviky na podložkách mění. „Někdy je na programu aerobik, jindy tanec, tenhle měsíc jsou to sporty. Začneme veslováním.

No co, na vodu jezdím a jestli s pádlem nebo vesly… Prostě se změním z líného háčka ve veslaře, aspoň na mě nikdo nebude řvát, že jsem sakra zase neviděla ten kámen jak barák.

Štěpánka střídavě přitahuje ruce a nohy k tělu. „To je cvik na zpevnění břicha,“ vysvětluje a významně se dívá na to moje. Snažím se to přehlédnout a ženu ji k lyžování. Tam jsem doma. Navíc, jak stojí na ceduli u tohoto stanoviště, získám pravidelným cvičením to, čemu se říká pas. V duchu projedu pár slalomových branek a dofuním k basketbalu. „Tady imitujeme výskok s míčem do koše. Samozřejmě, že cvik se upravuje podle možností a případných zdravotních omezení. Kdo má něco s koleny, samozřejmě neskáče, jen se vypne,“ vysvětluje moje dnešní průvodkyně.


BRUSLE A GOLF


Zkrácené svaly na stehnech spolehlivě natáhne rychlobruslení. Myslím na Martinu Sáblíkovou, na její medaile, ale o její stehna zrovna nestojím.
Dalším stanovištěm je golf. Rozpřáhnout a odpálit. Místo míčku špeky v pase a plandavé paže. Navíc si protáhnu záda. Fajn, co tam máme dál, říkám si po 45 vteřinách na pomyslném greenu. Jdeme na Tae bo. Bojový sport si zrovna přede mnou zkouší sbormistryně Severáčku Sylva Pálková. „Tenhle cvik mám nejraději,“ říká mi, když ve stoje skrčí a prudce vykopne nohu. „Děti se mě pak ani nemusejí bát, protože se vyřádím na cvičení,“ směje se. Ale všechno je to tu strašně super, chodím už od září,“ dodává a přiznává se, že nejraději má měsíce, kdy je na programu tanec.

I já se na něj začínám těšit. Možná se konečně nenaučím tango, zasním se… „Tak šup, šup, měníme,“ vytrhne mě ze zamyšlení Štěpánka a žene mě na předposlední stanoviště – jízdní kolo. Poslušně ulehám, rovnám hlavu s páteří a bedra poctivě tisknu k zemi. Výhodou tohoto cviku je, že se vám zpevní břicho, a přitom se neotlačíte od sedla zadek. Kmitám nohama a představuju si lesnatou rovinku, což se celkem hodí. Posledním stanovištěm je totiž „dynamické sbírání hub“. Představím si paseku plnou křemeňáků a poslušně dělám dřep za dřepem. I tady se tuží zadek a stehna, než si stačím promyslet, jestli bude smaženice nebo kyselo, kolečko končí a já jdu na doplňovací cviky.

A znovu břicho a oblíbené pánevní dno. Nemusím zdůrazňovat, co s námi dělá, když často kýcháme nebo se začneme smát… Na podložce mi sympatická Miriam ukazuje, jak se správně dělá sklapovačka bokem a se zrakem na moje roztřesené sádlo mi vysvětluje, že nejlepší cvik na zpevnění CELÉHO těla, je vztyk z leže. Lehnu si, ale ani se nehnu. „Taky mě to ze začátku nešlo,“ uklidňuje mě a po roce sebou tahle pěkná ženská, které bych určitě nehádala 55, předvede několik akrobatických cviků. Úplná gumová žena.
Dnešní kolečko mi dalo slušně zabrat. A dá i to příští. Slibuji, že za dva týdny nás čeká opravdu velké překvapení. Ukáže totiž, že odměna za cvičení může být pořádně sladká. Těšte se!