Jílovitá půda a nižší nadmořská výška. To je přesně to, co chmel potřebuje. A Frýdlantský výběžek to splňuje do puntíku. „Dřív tady chmelnice byly na jižních svazích směrem k řece Smědé. Rádi bychom proto na Frýdlantsku obnovili chmelařskou oblast," odkrývá plány do budoucna majitel Zámeckého pivovaru ve Frýdlantu Marek Vávra. Spolupracovat by na tom měli i místní zemědělci a hlavně pak Chmelařský institut z Žatce. „Chmele je v České republice absolutní nedostatek. Letos sice byla úroda dobrá, ale ubývá ploch, na kterých se chmel pěstuje. Ve spolupráci s výzkumným chmelařským ústavem bychom proto rádi založili chmelnice tady u nás. Výhledově by to mohlo být tak do deseti let," dodává Vávra.
Spolupráce frýdlantského pivovaru s výzkumným ústavem tím ale nekončí. „Zkoušeli jsme u nich nové klony chmele a dohodli jsme se, že se budeme podílet na výzkumu. Dokonce jsme první, kdo z těch jejich nových odrůd něco vzal a uvařil z nich normální pivo, které šlo do prodeje," směje se Vávra.
SLÁDCI SE O PRÁCI BÁT NEMUSÍ
Zámecký pivovar ve Frýdlantu povstal z ruin v roce 2014. Nejdřív činil vývar 1000 hektolitrů, později 5000 a nově bude moct pivovar uvařit až 25 000 hektolitrů piva ročně. „Jsme pod hrozným tlakem. Neustále musíme odmítat zákazníky, že nemáme pivo, už to bylo unavující," ukazuje na téměř prázdný sklad sládek Pavel Palouš. Aktuálně se tak do pivovaru přivezla nová technologie a další tanky, díky kterým se objem výroby zvýší.
„Budeme muset ještě všechno vychytat. Pivo je co do technologie tou nejsložitěji vyráběnou potravinou.
Ten samý sládek vám v různých pivovarech neuvaří to samé pivo, i když se bude držet stejného receptu. Všechno je to právě o technologickém zařízení a také o vodě, ze které se vaří. V každém tanku se pivo vaří jinak," vykládá Palouš.
Práce sládka je přitom podle něj hlavně o znalosti chemie a fyziky. „Musíte znát štěpení škrobů na tuky a cukry, z fyziky pak stlačitelnost a nestlačitelnost u kapalin a plynů. Co je podtlak, přetlak a další věci. Uvařit pivo není jen nasypat do vody chmel a sladinu a pak to nějak uvařit, to je skutečná věda. Máte tam kvasinky, v podstatě živý organismus, se kterým musíte vědět co a jak," líčí Palouš s tím, že kdo se dá dnes na dráhu sládka, nebude muset mít o práci strach.
„Po revoluci, když se privatizovaly velké pivovary, tak se rušila i učiliště, která u nich byla. Zahraniční investoři neměli moc velký zájem, aby Češi uměli dál vařit pivo. Takže sládkům v pivovarech je dnes v průměru 60 65 let a pomalu vymírají. Čili kdo se dnes rozhodne být sládkem, určitě nebude mít o práci nouzi," podotýká Marek Vávra. Ve Frýdlantu proto dělají pro zájemce rekvalifikační kurzy na sládky a zájem je veliký. V létě se do tříměsíčního maratonu přihlásilo 17 lidí, na podzim dalších 9. Pak je potřeba roční praxe v pivovaru a sládek je na světě.
KVAŠENÍ JE ZÁKLAD
V České republice mají dnes minipivovary vcelku zelenou a rostou jak houby po dešti. „Lidi dnes chtějí čím dál víc pít různá místní piva a speciály. Jenže řada minipivovarů na to pomalu dojíždí. Jak stoupá zájem, tak se pak piva nedokvašují tak dlouho, jak by měla. Například dvanáctka by měla mít dokvas aspoň 30 dní, ale často jde do prodeje uleželá jen 21 nebo dokonce i jen 14 dní, protože zákazník chce pivo teď hned a malé pivovary nemají tak velké dokvasné prostory a podobně. My naopak chceme jít opačnou cestou a třeba zmíněnou dvanáctku necháme odležet 45 až 60 dní. Na chuti se to hned pozná, chmel i sladina se víc prolnou, stejně jako chutě u dobře uleželého guláše," vykládá Palouš.
LIMČA I ŠAMPÓN
Piva z Frýdlantu dnes sklízejí ocenění na všech možných soutěžích. Pivovar však zkouší stále nové věci. Příští rok by tak měly jít do prodeje limonády ze skutečného ovoce, v pivovaru se dělá i kosmetika s přídavkem chmele a piva. „Zkusili jsme i novinku, což je pivo ze zeleného chmele, konkrétně z žateckého červeňáku, což je jedna z nejstarších odrůd. Jde o sezónní záležitost, něco jako je u vína burčák. Pivo není tolik hořké a má i světlejší barvu, ale je výborné. Příští rok ho proto chceme vyrobit víc," dodal Vávra.