FOTOGALERIE: Kostelík vydal svá tajemství

Předměty vytahali z půdy před dvěma měsíci a zanedlouho se rozhodne, co se s nimi dále stane. „Věci uvnitř kostela patří církvi. Už jsme o nich jednali na biskupství a bylo rozhodnuto, že část vybavení zůstane v rukou církve a část převezme město,“ řekl k budoucnosti předmětů arciděkan liberecký Radek Jurnečka. „Ještě budeme jednat s městem o tom, jak se s nimi naloží,“ doplnil.

Zajímavým kouskem, který kostel skrýval, je již zmíněná křížová cesta. Zvláštní je tím, že je celá namalovaná na skleněných tabulkách, a to z druhé strany, než kterou si prohlíží divák.

„Říká se tomu podmalba. Autor obrázku maloval na spodní stranu tabulky. Nejdříve nanášel černou konturu celého výjevu, pak vybarvil detaily, poté větší plochy a nakonec pozadí. Je to zcela opačný postup nanášení barev, než jaký známe z klasických malovaných obrazů,“ vysvětlil Stanislav Chlubna, designér s výtvarným vzděláním, který bydlí nedaleko kostela a pomáhal věci očistit a předběžně zdokumentovat. Z celé křížové cesty se dochovalo deset obrázků.

Kromě křížové cesty je neobvyklé i křesílko, které lze jednoduchým pohybem předělat na klekátko. Bez povšimnutí by neměl zůstat lustr, který byl ve své době ozdoben skleněnými ověsky a vzhůru se po něm šplhaly palmové ratolesti.

Odborníci našli také pomalované dřevěné desky. Jak nakonec zjistili, šlo o části dřevěného Betlému a Božího hrobu. „Boží hrob se sestavoval na Velikonoce a zobrazuje Krista v hrobě. Za válek lidé topili nebo zabedňovali čímkoli, co bylo ze dřeva, takže je dobře, že se podařilo tyto předměty uchovat,“ řekl Milan Svoboda, vedoucí katedry historie Technické univerzity v Liberci.

Na půdě kostela ležely dlouhou dobu i pohřební štíty, které lidé připevňovali k rakvím během pohřbu. „Jsou to sto dvacet až osmdesát let staré papírové cedule, většinou se jménem nebožtíka, s datem jeho narození a úmrtí a někdy také s jeho společenským postavením. Věcnou stránku tehdejší doby dokazuje fakt, že některé tabule jsou přepisovány, aby posloužily svému účelu vícekrát,“ dodal Svoboda.

Církev si hodlá ponechat křížovou cestu, sochu Božského Srdce Páně a žerdi, které sloužily k vyvěšování praporců. I ty se schovávaly v kostele sv. Vojtěcha po dlouhé roky. Jediné, co převezli odborníci již před několika lety, byly varhany. Nyní je mohou vidět návštěvníci libereckého poutního kostela Panny Marie U Obrázku. „Naše varhany opravdu pocházejí z kostela svatého Vojtěcha v Ostašově,“ potvrdila Jozefa Želmíra Matlochová, pastorační asistentka libereckého arciděkanství.

Zbytek věcí by měl v kostele zůstat. Ale už ne zavřený na půdě, kostelíku se rýsuje světlejší budoucnost. O svatostánek, který patří městu, projevili zájem místní lidé. „Minulý týden mi občanské sdružení Spolek přátel Ostašova zaslalo žádost o pronájem kostela. Chtějí tam pořádat různé kulturní akce. Vše je v jednání, ale pokud jim bude kostel pronajat, budou ho opatrovat i s vybavením,“ řekl Jaroslav Anděl, vedoucí oddělení správy budov libereckého magistrátu.

Kateřina Vodičková