„V době, kdy se ozvučený film objevil, bylo samozřejmě ambicí každého města, aby ho mělo také. První hrálo v ústeckém Střekově, ale Liberec se svým potenciálem samozřejmě toužil ho dohnat," popsal historik Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu. Název získalo kino podle italské pojišťovny Adriatica, která nechala funkcionalistický palác s prvky art deco vystavět. Kino zabíralo dvě suterénní patra.

Pozdější název Moskva získalo po osvobození v roce 1945. Kromě hlavního sálu se hrálo i v tzv. Malém kině.

V roce 1964 prošlo kino první zásadní rekonstrukcí. Spodní voda, kvůli níž byla konstrukčně náročná stavba částečně zbudována na pilotech, ale brzy vykonala své a město vyhlásilo havarijní stav. Další rekonstrukce probíhala od roku 1980, kdy se kino uzavřelo. Znovu se otevřelo v roce 1991. „Spíš se to ale všelijak „pytlíkovalo", popsal historik a připomněl, že na místě Malého kina vznikla diskotéka.

Pak prošla budova, kterou architekti považují dosud za jednu z nejhodnotnějších staveb první republiky, divokou privatizací, jejíž následky řeší dosud konkurzní správce.

„Po někdejším slavném kinu tam zůstaly snad jen věšáky," uzavírá historik Jaroslav Zeman.