Hned u prvního to rozbalila brigáda libereckých chemiků. Příchozí si mohli například prohlédnout, čím vojáci této unikátní jednotky zjišťují v terénu únik chemických látek. „I naše jednotka je příkladem využití chemie v praxi,“ připomněl při ukázce plynových masek a vzorků bojových plynů major brigády Radek Malina.
A teď se přesvědčíme, jestli je přítomen… hliník. Pozornost žáků, hlavně z druhých stupňů základek, přitáhli poslední stánky. Z nich se čas od času ozývaly detonace a chvílemi to tam vypadalo jak ve slavných laboratořích císaře Rudolfa. Studenti Masarykovy střední školy chemické v Praze (MSŠCH) tu demonstrovali například pokusy s lihem a chemikáliemi, které při sloučení působí jako dýmovnice.
„A teď se podívejte, co se stane při sloučení stejných látek, jsou–li uzavřeny v prostoru,“ zaujme skupinku osmáků ze ZŠ Dobiášova student 3. ročníku Masarykovy střední školy chemické Michal Peter. „Odstupte si,“ varuje. Soustředěný výraz a černé tričko s nápisem pyrotechnik dodají jeho slovům na vážnosti. V zápětí se ozve detonace. Osmáci jsou nadšení. „My máme skvělou učitelku, takže děláme pokusy taky,“ říká jeden z kluků.
Zakažte chemické pokusy
Ne všichni osmáci a deváťáci mají takové štěstí. Vinou legislativy, která raději pokusy z vyššího principu bezpečí žáků šmahem zakazuje, i pedagogů, zválcovaných byrokratickou zátěží, chemické pokusy ze škol téměř vymizely. A chemie tak stejně jako matematika či fyzika sklouzla k suchopárnému předmětu v kategorii silně neoblíbených. „A přitom chemie je úžasné dobrodružství,“ říká mi přihlížející dospělý muž a s klukovským výrazem sleduje syčící ampuli. Ozve se rána. Klukům se rozzáří oči. „Tohle je chemie,“ vydechne obdivně ten nejstarší z nich.
Chceme dobré studenty
„Tímto projektem chceme znovu získat zájem dětí o technické obory,“ vysvětluje Vítězslav Duspiva, regionální manažer společnosti Česká hlava, která akci, podpořenou Ministerstvem školství a financovanou s přispěním Evropské unie, v několika českých městech připravila. „Naším cílem je s pomocí podobných projektů vypracovat metodiku, jak oslovit a lákat děti z různých věkových skupin ke studiu technických předmětů,“ doplnila jej Jitka Svatošová z MŠMT.
Shodujeme se spolu hned ve dvou věcech. Že je to za pět minut dvanáct, protože vysoké školy mnoho let volají po kvalitních adeptech, a že Liberec má tohle umění slušně v malíku.
Zejména díky iniciativě s názvem Starttech, kterou Technická univerzita ve spolupráci se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou a VOŠ připravuje už pro žáky nižších stupňů základních škol. Jde o atraktivní setkání s vědou a technikou. A jak pochvalně dodává ministerská úřednice, projekt nese první ovoce. „Po čtyřech letech, co Starttech běží, si ředitel školy pochvaluje, že letos poprvé si mohli mezi kandidáty o studium vybírat,“ říká.
Technické obory totiž trápí nejen nedostatek budoucích studentů, ale zejména jejich kvalita. „Hlavně v Praze pohltí všechny žáky s dobrým prospěchem gymnázia,“ posteskla si Zita Valentová, učitelka chemie z pražské Masarykovy střední školy chemické a zároveň členka koordinační skupiny Roku chemie v ČR.
Drobná žena, která k zájmu o chemii dokáže strhnout nejen své studenty. „Většina našich absolventů pokračuje na vysoké škole a přibývá dívek,“ dodává. „Chemie má široké uplatnění,“ přitakává jí její student, demonstrátor Michal Peter, a vypočítává obory, v nichž absolventi chemických směrů najdou uplatnění: potravinářství, zejména v kontrole, vzorky vody, toxikologie, farmacie.
On sám by se nejraději věnoval chemii jako učitel. Na libereckém jarmarku byl ve svém živlu, žáky svým výkladem dokázal doslova strhnout, zasvěceně radil s pokusy těm učitelům, kteří projevili zájem. Většina z nich se na rozdíl od žáků tvářila poněkud studeně. „My chemii ještě nemáme, ale už se na ni těším,“ rozumuje po jednom z Michalových pokusů Ariana Bratršovská ze ZŠ U Soudu.
Jak hořet a nezapálit se
„Z jednoho libereckého gymnázia sem dokonce přišli studenti a neodešli, dokud se jim nepodařilo splnit všechny testy. To se nám snad v jiném městě ještě nestalo,“ žasne nad zájmem mladých profesorka Zita Valentová.
Pozornost se mezitím přesouvá k vedlejšímu stánku, kde se téměř fakírskými kousky prezentuje Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy. Děti napjatě pozorují mladíka s logem univerzity na tričku, který plive oheň. Nad jejich stánkem je nápis: Jak hořet a nezapálit se. A i když se vztahuje k hrátkám se skutečným ohněm, při nadšení, které vidím kolem sebe, svádí k parafrázi Jak se zapálit a neshořet. Zapálení studenti chemie by mi to nejspíš potvrdili.