Jaké vlastně jsou Silvestry v městě nad Seinou? A jak se poslední noc v roce baví Pařížané?

Tak předně, Paříž je i za normálních okolností během roku plná turistů, na některých místech se jeden jenom stěží prodírá vpřed, spíš je unášen davem někam, kam původně vůbec neměl namířeno. A teď si to vynásobte dvěma a máte dokonalou iluzi o tom, jak fantasticky živý je pouliční ruch právě na konci roku. Kdo je zkušený harcovník ví, že přivstat si není vůbec od věci, stoupnout si za rozbřesku pod Eiffelovku je sice bolestné a chladivé, ale hřejivé je to, že budete u kasy první a vychutnáte si ten báječný pohled na bílé město pod vámi v relativním klídku. Navíc my Češi pamatujeme na své zdraví a máme s sebou placatici něčeho ostrého. Ostatní turisté ten náš fištrón nemají a od půl desáté už se tísní v neuvěřitelném davu pod věží.

A co dole ve městě?

Kdo má Eiffelku za sebou, čeká ho procházka po městě, které je načančané, obchody mají otevřeno do pozdního odpoledne a dole na Champs Elysées ještě pořád funguje vánoční tržnice provoněná jejich typickými svařáčky. Vaří se v litinových kotlích a plavou v nich kusy pomerančů, jablek a kiwi.

A co dobrého k tomu?

Kdo má hlad, žene do Latinské čtvrti, rozkošné končiny zvané Malé Athény, kde je jedna řecká hospoda vedle druhé. Najdou se tam ale i podniky savojské, japonské a čínské , o pizzeriích nemluvě. Na Silvestra ale mají velkou konkurenci. Na mostech přes Seinu se se vynoří pojízdné výrobny dobrůtek, v obrovských pánvích smaží merquez tenké, červené klobásky, pěkně ostré, doplněné čerstvou cibulí . Ale potkáte se tu i se steaky, s takovými hrbolatými karbanátky, všude hory hranolek nebo pečených brambor.

Jak se mění atmosféra s přibývajícím večerem?

Na kopci Montmartre je k večeru asi ta největší koncentrace zvědavců, stmívá se záhy a od baziliky Sacré Coeur je pohled na rozsvěcující se Paříž až dojemný, až by se jeden hnedle chtěl stát básníkem. Je to i tím, že z hospůdek, které pamatují impresionisty, zní živá hudba. Od pěti odpoledne jezdí metro zdarma, davy u turniketů by se jinak umačkaly, jednička vás zaveze k radnici, před ní je ohromné kluziště i brusle vám půjčí a můžete se sklouznout do kolečka s ostatními, kteří to také neumí.

Kde je o pařížské půlnoci ten hlavní bod silvestrovských oslav?

U Vítězného oblouku na konci Elysejských polí. Kolem jedenácté se z nejrušnější světové ulice stává pěší zóna a řeka zvědavců, „pařičů" a všudypřítomných japonských turistů se valí nahoru a dolů. Na chodnících už stojí policisté v neprůstřelných vestách a bedlivě kontrolují všechny, kteří vycházejí z hlubin metra, zda nemají nějaký alkohol.

Není to paradox, Silvestr a bez alkoholu?

Zkušenosti z let minulých velí dávat bacha, už se tu staly velké nepříjemnosti. Kdo si chce připít v relativním klidu, míří k Eiffelovce, obrovské prostory pod ní dovolují menší zahuštění, navíc sem míří lidé pozitivně naladění. Když udeří půlnoc a „Stará dáma" se rozbliká stříbrným světlem, všichni se líbají se všemi, špunty létají, zábavná pyrotechnika nasvěcuje nebe.

A jak se slaví třeba ve vyhlášených restauracích?

Tam si pojídají především husí jatérka nebo vysrkávají své ústřice, dozajista jim někdo zpívá do mikrofonu, milenci si žmoulají ruce pod stolem, ale stejně je to o půlnoci nutká vyběhnout na ulici a dát si pusu s někým úplně neznámým, to přináší štěstí!

A kde je ohňostroj?

Nikde ! Francouzi totiž zásadně nedělají to, co Angličané nebo Němci. A kde jsou Pařížané? Také nikde! Ti prchají dávno před Silvestrem do svých chalup na venkově nebo na lyže do Alp.