Show italského choreografa Cavalieri Giuseppe Areny byla ve světě prezentována na klasických divadelních jevištích, Liberec byl po Pardubicích druhým místem, kde se děj odehrával na zimním stadionu. Rozpačitost začátku dvě hodiny trvajícího příběhu zrození a vývoje světa ztvárněného skvělými bruslaři a akrobaty se odrážela i na atmosféře v hledišti libereckého stánku sportu. Několik stovek diváků, kteří si show nenechali ujít, se do tempa dostávalo až s pozvolna rostoucí intenzitou výkonů umělců.

Na stuhách ze stropu areny

Potleskem zprvu návštěvníci odměňovali jen obdivuhodné a líbivé krasobruslařské skoky. Když však na řadu přišly ukázky umění krásných akrobatek zavěšených na stuhách ze stropu areny, které se bez jakéhokoliv zajištění mnohdy držely bez pomoci rukou, svitla naděje, že bude na co koukat. A bylo. Bruslaři, jak mužského tak ženského pohlaví, zaklínění do kruhových obručí, valící si to přes celou zmenšenou ledovou plochu, předvedli, jaké další kousky v kruhu umí a přivedli diváky do správného varu.

A když pak dva svalnatí borci, opět s bruslemi na nohou, jen na svých ramenou drželi jakousi velmi úzkou a nestabilní lať a akrobatka s naprostou suverénností a důvěrou v ně předváděla přemety s doskokem na lať, to už diváci ve velkolepost show uvěřili. Hledištěm se nesly vzdechy nad dechtajícími čísly.

Mniši, kosmonauti i manažeři

Dovednosti umělců podbarvoval příběh doprovázený náležitými kostýmy. Nejvíce upoutalo období pravěku, možná i díky rytmickému doprovodu bubnů, který představení nesoucí se jinak ve velmi poklidném duchu na chvíli rozpumpoval. Po něm přišli na řadu mniši, kosmonauti nebo průřez moderní civilizací, jako například jaderná elektrárna, lidé ničící přírodu nebo manažeři z Wall Streetu. Závěr show se nápadně podobal začátku. Hlediště s napětím očekávalo, co bude, a ono už nebylo nic. Konec.