Frýdlantští: Jsme jak na ztracené vartě

Menší, především laparoskopické zákroky, se tu budou provádět i nadále, v rámci tzv. jednodenní hospitalizace. Znamená to, že pacientka bude moci odejít 24 hodin po zákroku domů. Nový systém by měl podle pojišťoven, které postupné snižování počtu lůžek řídí, znamenat úsporu pro nemocnici i samotného pacienta. Ten podle nich nebude muset ležet v nemocnici déle, než je to nezbytně nutné, ušetří za poplatky a sníží se mu i pracovní neschopnost.

Plánované změny se ovšem pacientkám příliš nelíbí. Znamená to pro ně, že už za středně těžkými zákroky, jako například preventivním odstraněním dělohy, budou muset odjet do Liberce. Nevítá je ale ani vedení nemocnice. Její ředitel Břetislav Václavík se obává, že opatření je jen „kosmetickou operací,“ a že ke skutečným úsporám nedojde. Zatím ani neví, kolik budou pojišťovny za jednodenní zákroky hradit, a to, že bývalý porodní sál byl změněn na oddělení pooperační péče, nezbaví nemocnici povinnosti hradit režii oddělení, které se podle něj pouze přejmenuje.

„Bojím se, že jde o úředně-kosmetické operace, které malé nemocnice postupně vyčlení ze sítě,“ netají se ředitel. Podle něj by měly změny ve zdravotnictví fungovat spíš obráceně. „Tak, aby tam, kde se menší zákroky dosud neprováděly, byla jednodenní péče umožněna a pacienti nemuseli nikam zbytečně dojíždět,“ vysvětluje. „Ale proč rušit něco, co funguje?,“ ptá se. Ročně tu na oddělení s 21 lůžky provedli celkem 1126 operací.

Liberecká nemocnice navíc podle něj má také jen určitou kapacitu. Obává se, že změna se výrazně dotkne některých skupin pacientek.

„Například ženy na rizikovém těhotenství, které musely být dlouhodobě hospitalizovány, by teď měly ležet v Liberci, ovšem otázka je, zda bude stačit kapacita i platby,“ pojmenovává jeden z problémů, které změny mohou přinést.

Za další mínus považuje to, že mladí lékaři budou mít jen omezené možnosti jak získat praxi. „Mladých lékařů dnes ubývá, utíkají do soukromých praxí a v nemocnicích mají jen částečné úvazky. Za pět deset let tu nemusíme mít žádné. Budeme je pak v nemocnicích přeplácet, aby tam vůbec pracovali?,“ ptá se ředitel Václavík.

Spokojeni s vidinou rušení lůžek nejsou ani samotné pacientky. „Do Frýdlantu jezdím proto, že je tu vlídné rodinné prostředí, mrzí mě, že tato možnost skončí, i když se tvrdí, že pacient má možnost si vybrat,“ dokládá Petra Opočenská z Liberce. „Navíc vím, že mě propustí, až budu zcela v pořádku, nedovedu si představit, že půjdu po zákroku druhý den domů a rodina mě bude každých deset minut kontrolovat,“ obává se.

„Dnešní medicína je prostě jiná, než byla před lety. Prošla změnami včetně přístrojového vybavení. Velký počet nemocnic neznamená, že všude můžeme očekávat vysoce kvalitní práci a špičkový personál,“ argumentuje Jiří Benedikt, ředitel krajské pobočky VZP v Liberci. Podle něj hustota nemocnic v kraji odpovídá stavu za Rakouska -Uherska, kdy se síť stanovila podle dojezdové doby koňského spřežení. „Dnes snad máme sanity a vrtulníky,“ říká. Tvrzení o zbytečné hustotě nemocniční sítě ale oponují samotní zdravotníci. Podle nich je vzdálenost mezi městy srovnatelná třeba právě se sousedním Rakouskem a přesto tam malé nemocnice nikdo neruší.

Útlum lůžek se nelíbí ani starostovi Frýdlantu Danu Ramzerovi. „Nejsem změnami nadšený, ale pokud je to jediná možnost, jak zachovat zdejší gynekologii, tak aspoň že tak,“ říká.

Anketa: Víte, co je jednodenní hospitalizace?