Kliknutím zvětšíteJeho dílo tu jistě zůstane a bude svědectvím o neobyčejném uměleckém vzestupu v 60. letech minulého století. Pikousova tvůrčí aktivita pokračovala dobrodružnou cestou fotografie po další léta až do roku 2013, kdy vznikla poslední fotografie nazvaná Cháron. Připomeňme si Jana Pikouse nejen jako fotografa, ale také jako rázovitou postavu, poutníka, kterého jsme často potkávali v Liberci a okolí. Kromě svých kolegů a přátel z fotografických kruhů na něj vzpomínají přátelé a známí jako na humorem obdařeného pábitele a bohéma. Jeho dílo nelze úplně rozpojovat s jeho životem.
Život a dílo Jana Pikouse byly spojené nádoby. Ony zmíněné horizonty z titulku jsou nejen odkazem k jednomu z nejpoužívanějších názvů jeho fotografií. Svůj nelehký osud umanutého fotografa zejména za minulého režimu před rokem 1989 leckdy tvrdě odskákal. Synové Jan, Šimon a Jiří by také mohli dlouho mluvit o tátově tvrdohlavosti, ale každý, kdo ho znal, potvrdí, že si nikdy na nic nestěžoval a život bral, tak jak běží. A také jak se mu ukazuje ve svých nekonečných horizontech. „Horizont iluzí“, „Horizont ticha“, „Horizont poslední naděje“, to je jen ukázka názvů fotografií, v nichž byla zakódována Pikousova životní filosofie a symbolika. Tady je ale důležité připomenout to období, které poznamenalo kulturní dění v Liberci na léta dopředu.
Jan Pikous, rodák z Hrejkovic u Písku byl fotografickým autodidaktem. V letech 1962–1968 byl členem Studia výtvarné fotografie. Vyprofiloval se na jednoho z nejvýraznějších představitelů tzv. výtvarné či subjektivní fotografie. Využíval techniky fotomontáže a koláže. Je autorem výrazných fotografických souborů, ale také mnoha knih. Ve výčtu díla bychom mohli dál pokračovat. Syn Šimon dlouhodobě zpracovává otcovo dílo, které v sobě nese esenci autorovy osobnosti. Jan Pikous se pozorně díval za horizont všednodenního.
Poslední rozloučení proběhne v kostele Antonína Paduánského ve středu 12. července od 13 hodin.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
