Když se řekne Esperanto, mnozí lidé vůbec netuší, o čem se mluví. Esperanto je jazyk, kterým mezi sebou mohou mluvit lidé různých národů, kteří nemají společný mateřský jazyk. Funguje tedy jako neutrální jazyk, který nepřísluší žádnému zvláštnímu národu ani zemi. Dle odhadu tímto jazykem hovoří 100 tisíc až 2 miliony lidí z celého světa, přičemž zhruba tisíc z nich tvoří rodilí mluvčí.

Mezi rodilé mluvčí řadíme děti z mezinárodních esperantských manželství. Při používání esperanta se člověk cítí rovnocennější, především z jazykového hlediska, například při srovnání komunikace rodilého mluvčího angličtiny a člověka, který se anglicky učil. V porovnání s jakýmkoli národním jazykem lze říci, že esperanto se dá, díky své prosté struktuře a jednoduchým pravidlům, poměrně snadno naučit.

„Pro mě se používání esperanta stalo radostí. Beru ho jako prostředek navazování přátelství a spolupráce mezi lidmi rozdílných mateřských jazyků,“ uvedla Dagmar Chvátalová. Tento mezinárodní prostředek komunikace se vyvíjí a žije stejně jako jiné jazyky a lze jím vyjádřit všechny aspekty lidského myšlení a cítění. Základní myšlenka esperanta je podpořit toleranci a úctu mezi lidmi různých národů a kultur.

„Komunikace je přece podstatná část vzájemného porozumění a jestliže se uskutečňuje pomocí mezinárodního jazyka, dopomáhá pocitu, že lidé se setkávají za rovných podmínek a v úctě jednoho k druhému,“ míní Dagmar Chvátalová. Esperanto dosáhlo také mezinárodních uznání, patří mezi ně dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života.

V současnosti je esperanto využíváno především ke snadnému cestování a k dopisování. Každý týden se ve světě konají esperantská setkání, kongresy, kulturní výměny, vědecké diskuze. V esperantu se dá číst původní i překladová literatura. Shlédnout můžeme divadlo i film, zaposlouchat se lze do esperantské hudby. Široké možnosti poskytuje i internet, kde je zpravodajství a rozhlasové a televizní vysílání, vše v jazyce esperanto.

Na příští úterý připravujeme článek o vzniku esperanta.

(oem)