Před šedesáti lety byl ze Severočeského muzea půjčen do pražského Náprstkova muzea k bádání. Vrátit se měl záhy, ve skutečnosti se ale doba zápůjčky protáhla. Řeč je o tajemném kodexu, jehož původ i doba vzniku je teď předmětem pátrání badatelů.

Rozruch způsobil už v roce 1954

Kodex se do sbírek libereckého muzea dostal v roce 1954. „Přijat byl jako exponát ze zrušeného jabloneckého muzea a vyvolal nebývalý rozruch. Podle tehdejších muzejních pracovníků totiž šlo o pravý mayský kodex, což by byla senzace. Protože pravé mayské kodexy jsou na světě dnes pouze tři," říká ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek. Následné zkoumání, kterého se ujal Čestmír Loukota, ale přineslo informaci, že nejde o pravý mayský kodex, ale falzum z konce 19. století.

O studium měla ale zájem i řada zahraničních badatelů a proto si kodex vyžádalo na nějaký čas Náprstkovo muzeum v Praze.

Chyběla smlouva, zůstal v Praze

Liberec tehdy pražskému muzeu na Loukotovu žádost vyhověl a kodex mu půjčil. „Jenže bez toho, aby byla sepsána výpůjční smlouva. Když potom v roce 1966 Čestmír Loukota zemřel, na dočasnou výpůjčku už obě muzea zapomněla," popisuje Křížek.

Možná by se na to ani nikdy nepřišlo, kdyby v roce 2008 nedorazila do Liberce badatelka Zuzana Korecká, která ho chtěla vidět. „Tenkrát to vyvolalo na tvářích muzejníků úsměv. Nic takového tady přeci nemáme, říkali. Badatelka své úsilí ale nevzdala a tak když předloni zavolala podruhé, začalo se pátrat," vypráví ředitel.

Shodou náhod se kodex podařilo v poměrně krátké době najít ve sbírkách Náprstkova muzea a po zhruba půlročním jednání se tak začátkem roku do Liberce opět vrátil.

Čeká ho zkoumání

Muzeum čeká v současné době jednání o restaurátorském zásahu i o expertízách. Ty by měly potvrdit nebo naopak vyvrátit, co se o kodexu zatím ví. Tedy že jde o falzum. „Podle různých indicií by ale mohl být podvrh vytvořen třeba na skutečném mayském kodexu. Protože jednotlivé destičky vyrobené z vláken agáve, na kterých je nanesena sádrová plocha, mohou skutečně pocházet už ze 14. století," uvažuje Křížek. Sám je na výsledek bádání zvědavý.

Pro návštěvníky muzea má ale zatím špatnou zprávu. Kvůli velmi špatnému stavu nebude kodex po otevření muzea zatím vystaven.

Kde se kodex vzal?

Kodex získal a v roce 1924 do jabloneckého muzea věnoval Emil Heinze, který v letech 1907 1919 zastupoval v Mexiku exportní firmu Burian & Bunzel působící na počátku 20. století na trzích v západní Indii, Mexiku a Jižní Americe. Zda 18deskové oboustranné leporelo získal v Mexiku nebo někde jinde, se již pravděpodobně nedozvíme. Není ani zcela jasné, zda tušil, že se jedná o napodobeninu nebo se domníval, že se mu podařilo získat originál. Do libereckého muzea se kodex dostal v roce 1954. Když v roce 1956 provedl detailní šetření na kodexu známý dánský vědec a archeolog Frans Blom, určil i jeho autora. Měl by jím být mexický výtvarník Genaro Lopez. Tento výtvarník z počátku 20. století je znám především řadou zdařilých kopií významných mayských památek, které vytvořil v dílně známého vědce a archeologa Francesca del Paso y Troncozo. Pokud by se jeho autorství potvrdilo, vyvstává nová otázka, co bylo předlohou pro jeho vytvoření.

Jde o mayský kodex nebo ne?

Dnes je jisté, že to, co je na destičkách, pravý mayský kodex není. Je ale otázkou, jak starý skutečně je podklad, na kterém je vytvořen. Tím se budou zabývat odborníci. Řada z nich se totiž domnívá, že jednotlivé destičky vyrobené z vláken agáve, na nichž je v tenké vrstvě nanesena sádrová plocha, mohou skutečně pocházet již ze 14. století. A mohlo by tudíž o mayský kodex jít. Tuto domněnku potvrzuje i fragment mayského kalendáře zapsaného ve dvacítkové soustavě, který se vynořuje po obvodu kreseb na každé z destiček a naznačuje možnost staršího přepsaného dokumentu.