VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Do hrobky jsme dali i televizi. Je to naše práce

Liberec - S majitelem pohřební služby Ladislavem Kopalem o tom, jak dlouho trvá kremace, jaká jsou nejbizarnější přání pozůstalých a proč lidé na pohřbech šetří.

2.11.2011 1
SDÍLEJ:

Pohřební služba je tu od toho, aby plnila přání pozůstalých a nebožtíka, byť jsou sebepodivnější. To je krédo Ladislava Kopala.Foto: archiv

Ladislav Kopal je hlavou funebrácké rodiny. Bez nadsázky či humoru. S manželkou i potomky provozuje dvě pohřební služby v Liberci a Jablonci nad Nisou, spravuje jablonecké hřbitovy a patří jim i kamenictví, kde vznikají náhrobky. Rodinná firma je držitelem Znaku kvality, které Sdružení pohřebnictví ČR propůjčilo zatím jen 34 firmám v oboru. Neexistuje tedy vhodnější člověk, který by poodkryl roušku (nebo v jeho případě pozvedl víko) nad záležitostmi smrti a všeho, co přijde po ní.

Včera byly Dušičky. Na hřbitovech bylo narváno k prasknutí. Co na to říkáte?
Ono to není jen na Dušičky. Plno bývá i na Vánoce a Velikonoce. Ale je pravda, že Dušičky jsou největším svátkem z našeho hlediska. Mám z toho radost. I v téhle době jsou lidé schopni se zastavit a vzpomenout na své předky.

Jak se vás dotkla ekonomická krize? Projevuje se to nějak?
Projevuje se to nižšími tržbami. Na pohřbech se šetří. Hodně lidí ani parte nenechá udělat. Narůstá procento pohřbů bez obřadu.

To je co?
Člověk se odveze rovnou do krematoria ke spálení. Nekoná se žádné rozloučení. Přicházíme tím o přidanou hodnotu.

Ohrožuje vás to?
Tohle ohrožuje pohřební průmysl jako takový. Pohřební služby mají pronajaty smuteční síně, za které platí nájem. Ale využívají je jen z části. Režii mají přitom pořád stejnou. Není to jednoduché. Z toho vedou dvě cesty firmu přebudovat na rodinnou, kdy nepočítáte hodiny a přesčasy, a nebo vytvořit jednu velikou. My jsme příkladem obou těchto eventualit.

Kolik takových pohřbů bez obřadu ročně vypravíte?
Vím, že ve velkých městech, jako je Praha nebo Brno, už takové pohřby čítají 80%. U nás je to asi 40%. Ale to stouplo až během posledních let.

Kolik vůbec na Liberecku umře ročně lidí?
Jablonec má 45 000 obyvatel, ročně zemře do 500 lidí. V Liberci je to do 1 000 lidí. Ale my nepohřbíváme jen lidi z města, ale i z okolí. Výjimka není ani maminka z Moravy, kterou příbuzní nechali převézt sem. Ale umírá se pořád stejně, čísla se rok od roku neliší víc než o pět. A to v dlouhodobém měřítku.

Setkal jste se s nějakým neobvyklým přáním pozůstalých? Nepatří tyto historky spíše mezi folklor?
Budete se divit, ale nepatří. Dělali jsme pohřeb na fotbalovém hřišti, pro horolezce v Prachovských skalách. Do hrobky jsme dávali televizi, rádio nebo mobil. Jsme tu od toho, abychom plnili přání lidí, pokud je to legální. Když chce někdo pohřeb v kostele o délce 6 hodin, má ho mít.

Nenahrává to pak ale k tomu, že si lidé vymýšlejí, s prominutím, blbosti?
Na tom nejde moc co vymýšlet. Chtějí tři Mercedesy, tak tam budou tři Mercedesy.

Zmínil jste levné pohřby bez obřadu. A co drahé pohřby v plné parádě?
Takové jsou jeden dva za rok.

Takové pohřby si prý nechávají dělat světští, je to pravda?
Ano, je to tak. Dá se říct, že to jsou naši nejlepší zákazníci. Když umře bohatý Rom, je to z pohledu pohřební služby významná událost. Světští kupují třeba rakev za 40 tisíc korun.

Jaká hudba se nejčastěji hraje na pohřbech?
Až mě andělé od Petra Spáleného, frčí i Ave Maria. Kvůli zákazníkům máme tuto píseň v 50 verzích, počínaje latinskou, přes verzi od Lucie Bíle až po orchestrální. Hraje se ale i Enya, Vangelis, Věra Špinarová. Dá se ale splnit jakékoliv přání. Nedávno jsme měli pohřeb kovaného Sparťana. Zahráli jsme mu sparťanské chorály. Pryč jsou doby s bezpohlavní hudbou.

A co varhanní hudba?
Od těžké kostelní hudby se ustoupilo. Krematorium v Liberci má krásné varhany, ale ani na ty se nehraje, není o to zájem. Hraje se to, co měl nebožtík za života rád.

Co když nemáte takovou hudbu v repertoáru?
Půjčíme si ji v knihovně. Ale běžně nám ji třeba přinesou pozůstalí na flash disku.

Pracujete v pohřebnictví řadu let. Jak moc se změnily přání pozůstalých?
Vkus se posunul. Do roku 1998 jsem si myslel, že v tomto oboru se brzy vyrovnáme Němcům. Ti to dělají správně, jsou to perfekcionisté. Ale po roce 1998 se vývoj zastavil. Lidé začali šetřit. To poznamenalo celý pohřební průmysl. Dnes už nám Němci zase utekli, tam už je součástí pohřebních služeb psychologická pomoc pro pozůstalé. U nás je to pořád tak, že někteří lidé přijdou a nejradši by to měli za půl hodiny odbyté.

A co obřady v kostele, jsou nějaké?
Málo. Není tu mnoho věřících lidí. My to umožňujeme, vždycky se přizpůsobujeme rituálům té které církve. Do obřadu nezasahujeme.

Co se děje s nebožtíkem po smrti poté, co lidé zavolají pohřební službu? Ne, že bych to nevěděl, ale ne všichni touto zkušeností prošli.
Lidé často umírají v nemocnicích, domovech důchodců a pečovatelských domovech. Málokdo umírá doma. Pokud jedeme do bytu, odvezeme zemřelého do chladícího boxu. Pozůstalí nám předají oblečení pro zesnulého a ostatní věci jsou předmětem schůzky, kde si sjednají, co chtějí. Lidé by žasli, jak se to kdysi dělalo. Těla ležela v různých přístavcích, nebyly chladící boxy…

Jak dlouho vůbec trvá kremace těla?
40 minut až hodinu. V ČR je 27 krematorií, všechny jsou vybaveny moderními pecemi. V Liberci jsou francouzské pece, jsou řízené počítačem. Do procesu se nedá zasáhnout, vše je dohledatelné. Obsluha má jedinou povinnost zavézt rakev.

A co se děje s kardiostimulátory, náhradními klouby a zubními protézami? Ty se přece nemohou úplně spálit.
Kovové předměty se z popela odloučí pomocí silného magnetu. Zbytek se ručně vyndá. Součást pece je i drtič, který rozemele zbytky kostí. Výsledkem je popel, který se sype do urny.

Co když se k mrtvému nikdo nehlásí?
Tyto případy se rozmáhají. Obec má povinnost pohřbít člověka, který zemřel na jeho území, pokud se k němu nikdo nehlásí. Takže zaplatí pohřeb.

A co urny, ke kterým se nikdo nehlásí?
I tyto případy známe. Zůstávají v depozitu a pokud do dvou let urnu nikdo nevyzvedne, ukládáme je do společného hrobu.

Proč se to vlastně děje?
Kolikrát se stane, že už není žádný pozůstalý, nebo v mezičase zemře. Ale setkal jsem se i s pánem, který přišel oznámit, že mu umřel otec. „Tak vám to tady říkám, abyste to věděli,“ řekl a odešel. Nechtěl s tím mít nic společného.

Máte přes 20 zaměstnanců. Jak se oni vyrovnávají s tím, že jsou v denním kontaktu se smrtí?
Každý se s tím musí srovnat po svém. Je fakt, že to nemůže dělat kdokoliv. Zažil jsem řadu lidí, kteří odešli, protože to nezvládli. Nemohli to dělat. A zase na druhou stranu jsou lidé, do kterých byste to neřekl. Je to člověk od člověka. Někdo se v tom i najde. Znám třeba výbornou smuteční řečnici na pohřbech, která je ale jinak křehká a milá žena.

Funebráci prý mají černý smysl pro humor, což mě nepřekvapuje. Sbíráte třeba vtipy s pohřební tematikou?
Nesbírám. Ale je fakt, že lidé z pohřebnictví mají velmi zvláštní smysl pro humor. Mají svůj svět a jsou poznamenáni tím, co dělají. Navzájem se mezi sebou poznáme.

Autor: Tomáš Lánský

2.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Václav Helšus, herec a dramatik libereckého Divadla F. X. Šaldy

„Pořád se cítím jako ten kluk ze mlejna" říká herec Václav Helšus

Ilustrační foto

Hnojte popelem

K Aréně se opět sletí čarodějnice

Liberec – U Arény v libereckém Sport parku opět zaplane oheň. Už tradičně se zde posledního dubna sletí čarodějnice z širokého okolí. Oblíbené Čáry u arény letos nabídnou celodenní program.

Z Lakatoše se stává žhavé zboží. Jak dlouho vydrží pod Ještědem?

Liberec – Co Dominik Lakatoš stihl za pouhé dvě sezony v seniorském hokeji, to někdo nedokázal ani za celou svou kariéru. Teprve dvacetiletý útočník hokejového Liberec už má ve své sbírce dva Prezidentské poháry, jeden titul a také stříbrnou medaili.

Náklaďáky převážely topný olej. Celníkům se podařilo zajistit nezdaněný náklad

Liberecký kraj – Tisíce litrů nezdaněného topného oleje skrývaly korby nákladních vozů mířících do Libereckého kraje z Německa. Celníkům se kontraband podařil odhalit při běžných kontrolách během uplynulých dvou týdnů.

Hlasujte pro nejhezčí miminko 17. týdne roku 2017

Liberecko - /GALERIE, HLASOVÁNÍ/ - Představujeme vám miminka vyfocená v 17. týdnu roku 2017. Hlasujte pro to nejhezčí!

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies