Paní Malinovská žila v domě, který se stal „symbolem" povodní. Obrázek polorozbořeného domu se objevoval ve všech médiích.
Paní Malinovská vzpomíná na to osudné sobotní ráno.
Hodně pršelo
„To ráno u mě probíhalo stejně jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že hodně pršelo. Bydlela jsem ve druhém patře, vykoukla jsem ven, podívala se na řeku a říkala si, že je hladina docela vysoko. Za chvíli jsem už viděla, jak řeka sebou unáší stromy, kontejnery a další předměty, které mlátí do baráku. "
Erika žila v celém domě sama. Dům s několika byty se měl původně bourat, protože tímto místem má vést obchvat města. „Ostatní nájemníci už byli vystěhovaní, já ještě čekala na přidělení náhradního bytu," dodává.
Uvězněna v domě
„Když jsem ze svého bytu chtěla utéct, zjistila jsem, že je voda už do půlky druhého poschodí a bylo mi jasné, že ven se nedostanu," říká důchodkyně.
Paní ovšem nezpanikařila, vrátila se do bytu, vzala mobilní telefon a zavolala o pomoc. „Volala jsem myslím na 158, vidíte, už ani nevím, jen si pamatuji, že jsem to stihla, než vypadla síť," vzpomíná Erika.
Potom šla do ložnice, kde si vzala doklady, spořitelní knížku, šperky a peníze.
„Vše jsem si zabalila do pouzdra, položila v kuchyni na stůl a v tom se utrhl celý předek baráku. Viděla jsem, jak se stůl naklonil, pouzdro spadlo do vody a s ním i nábytek. Pak se naklonila komoda a na ní televize. A když i ta spadla, jen jsem si řekla, že to je jedno, že je už stejně stará," popisuje.
„V tu chvíli mi připadalo, jako by se to vůbec nedělo mě, vůbec jsem si to neuvědomovala, řešila jsem pořád tu televizi nebo nábytek, až později jsem zjistila, že je opravdu zle."
Důchodkyně potom mluvila nejspíše se záchranáři, kteří ji hned navedli, aby utekla na druhou stranu domu a že pomoc už je na cestě.
Pro paní Malinovskou byl vyslán vrtulník. Záchranáři se do polorozbořeného domu dostali malým okýnkem v mezipatře. „Jiná možnost nebyla. Vyšli schody. Čapli mě. Zajistili popruhy a vytáhli mě do té helikoptéry. Vysadili mě nad benzínkou nad Nádražní ulicí. Byla jsem tak mimo, že jsem těm mužům ani nestihla poděkovat," vzpomíná s hrůzou důchodkyně.
Do prostoru nad benzínovou stanici záchranáři evakuovali mnoho lidí. Pak pro ně přijel autobus.
„Nastoupili jsme do autobusu, který nás odvezl do nějakého libereckého internátu nebo školy, kde jsme strávili noc. Ani nevím, jestli vůbec někdo promluvil. Každý jsme zažívali muka," dodává Erika.
Paní Malinovská zde strávila noc, pak si pro ni přijel syn.
Půl roku žila u syna
„Dalších sedm měsíců jsem pak bydlela u synka v obýváku. Potom jsem od města získala byt v povodňovém domečku," doplňuje Erika.
O tom, že mohla přijít o život, začala přemýšlet až později. „ Uvědomila jsem si to, až když jsem viděla video, jak ten dům padá," zamyšleně dodává.
„Teď bydlím na kopci. Se sousedy vycházíme dobře. Všichni jsme si prošli peklem a to nás asi také ztmeluje," dodala Erika Malinovská, která při povodních málem přišla o život.