Tři atentáty na civilní obyvatelstvo a několik zmařených teroristických útoků během pouhých tří měsíců. Je Velká Británie ve válce?
Ledaskomu to tak může připadat, ale já si to nemyslím. Nicméně mě napadlo, že pokud se teroristické útoky budou stupňovat, mohla by situace v Británii připomínat občanskou válku. Ti vrazi se tady narodili, je v nich strašná nenávista mají sympatizanty. Je mi z nich zle, ale nebojím se jich, stejně jako velká většina Britů. Vůbec nesouhlasím s prohlášením londýnského starosty Sadiqa Khana, že Londýn je jedním z nejbezpečnějších hlavních měst světa, ne-li vůbec nejbezpečnějším. To je podle mě nesmysl, i když chápu, že starosta se snaží uklidnit Londýňany a vábit zahraniční turisty.

Jaká je z vašeho pohledu atmosféra jak v samotném Londýně, tak v Británii obecně?
Britové začali po sobotních útocích znovu chodit do práce, policie pokračuje v raziích kolem London Bridge a v Barkingu ve východním Londýně, všichni doufají, že případní komplicové vrahů budou dopadeni a po zásluze potrestáni, mezi zatčenými je i několik žen v burkách. Nepřipadá mi, že by se Britové těmito odpornými útoky nechali vyvést z míry. Ale šéf zastupitelstva na radnici v městské části, kde k útoku došlo v televizi řekl, že lidé v ulicích jsou zasmušilejší a snad i víc opatrní. Ale podle mě je to jen přechodný jev.

Mnoho lidí, kteří se z Londýna vracejí a nějakou dobu tam žili, tvrdí, že Britové jsou velmi korektní a že se tato korektnost odráží v tom, že si : cituji „ Britové nechali svou zemi ukrást". Vidíte to podobně?
S úvahami o korektnosti v Británii se to někdy přehání. Britové se v posledních letech hodně změnili, já osobně mezi nimi registruji i příznaky rasismu a stoupající nedůvěru vůči cizincům. Ale je hodně těch, kdo sledují s obavami nárůst militantního islámu. Patřím mezi ně. V poslední době je v médiích i mimo ně příliš mnoho informací o muslimech a o jejich víře, to se ledaskomu vůbec nelíbí. Ani mně.

Ilustrační foto
Čachry na ministerstvu školství

Nicméně, mohla tato, dejme tomu, korektnost souviset s určitým pocitem viny za to, že země kolonizovala značnou část světa, nebo jde spíš povahový rys Britů?
Málokterý Brit podle mě pociťuje vinu za kolonialismus minulosti. Britové jsou hrdí na svou zemi a její minulost podobně jako Češi nebo Slováci na svou zemi a její minulost. Ale militantní džihádisté Britům lezou krkem.

Britská policie požádala veřejnost, aby nezveřejňovala fotky či videa z útoků na sociálních sítích. Nevadí vám to jako novináři? Sociální sítě se přece jen, ať chceme či nechceme, stávají významným informačním zdrojem…?
Nevadí. Sociální sítě jsou významným informačním zdrojem, ale příliš často se v nich objevují pitomosti a extrémní materiály, kterých využívají právě džihadisté, jako třeba návody k výrobě výbušnin a podobně. Já osobně jsem proti cenzuře, ale zároveň jsem pro podstatné zpřísnění kontroly nad sociálními sítěmi, které často postupují neodpovědně v zájmu zisku. Měly by regulovat samy sebe a pokud to nečiní, měla by účinně zasahovat vláda, ne jen o tom nekonečně mluvit a slibovat věci, které nehodlá dodržet.

Dáváte množící se počet útoků do souvislosti s blížícími se volbami?
Určitě. Dokonce se v médiích objevily dohady v tom smyslu, že volby by mohly být odvolány. To samo o sobě podle mě nasvědčuje, že ti odporní vrazi své nejnovější útoky plánovali tak, aby narušili volební kampaň. Ale premiérka Theresa Mayová zcela správně oznámila, že teroristům se nezdaří demokratický proces narušit a volby se budou konat podle plánu, ve čtvrtek 8. června.

V souvislosti s posledními dvěma útoky v Londýně a Manchesteru se hodně diskutuje o tom, že britští pořádkoví policisté nejsou ozbrojeni. I když to má své důvody, kterými argumentují sami policisté (možné zneužití zbraní, selhání jedince, důraz na community policing), myslíte, že se na to může změnit pohled a policisté ve zbrani mohou, když ne pochopitelně zabránit útokům, alespoň dodat lidem pocit jistoty?
Skutečnost, že vrazi byli zastřeleni za necelých osm minut poté, co byl jejich první útok policii nahlášen, znamená, že policie je schopna zasáhnout střelnými zbraněmi velmi účinně a rychle, i když typický londýnský ‚bobby' ozbrojen není. Filozofie policejní služby v Londýně a s ní související absence střelných zbraní při běžných pochůzkách je jiná než jinde v světě.

Doktor medicíny Miroslav Jerinić
Válka u nás? Nesmysl, říkal jsem si. A stalo se

Pochází z první poloviny 19. století, z období vlády premiéra Roberta Peela. Ale debaty o možnosti vyzbrojení většího počtu policistů střelnými zbraněmi se konají často. Někteří Britové by možná měli větší pocit jistoty, kdyby střelných zbraní mezi policisty bylo víc, na druhé straně je hodně těch, co si to nepřejí.

Jakou oporu představuje v těchto dnech pro běžné Brity královská rodina?
Královská rodina je velice populární. Královna Alžběta navštívila ve čtvrtek v nemocnici ošetřované oběti útoků v Manchesteru a v neděli se při pravidelné bohoslužbě ve Windsoru pomodlila za oběti útoků v Londýně. Královna a její manžel se řadí mezi nejpopulárnější Brity. Královský pár je jakousi kotvou, která dodává pocit jistoty a stálosti Britům v době neustále narůstajícího počtu rozvodů a sociálního rozkladu. I republikáni z přesvědčení uznávají, že královna a její manžel odevzdávají perfektní službu všem národům Británie.

Již citovaná britská premiérka se po posledním útoku vyjádřila ve smyslu, že Britové byli až dosud velmi tolerantní, a s tím je teď konec. Znamená to, jak už jste naznačil, právě větší omezení osobní svobody třeba na internetu, zostření imigrační politiky, nebo co si pod tím máme představit?
Uvidíme, co přesně má premiérka na mysli. Jisté je, že dosavadní tolerance vůči extrémním islámistům a jejich propagandě končí. O internetu již byla řeč, tam vláda hodlá radikálně zasahovat, pokud si sociální sítě neudělají pořádek ve vlastních řadách velmi rychle. Očekávám nešťastné omezování osobní svobody jednotlivce, zostření imigrační politiky, sílící nedůvěru Britů vůči cizincům, samé nepěkné věci. To vše v důsledku zavrženíhodných činů odporných vrahů mezi islámisty. Británie není, co byla, když jsem sem přijel. A v dohledné době neočekávám zlepšení. Bohužel.

Milan KocourekNarodil se roku 1946 v Liberci. Vystudoval tamní stavební průmyslovku. Rok působil v libereckém Agroprojektu, pak ale nastoupil na VŠE v Praze. Tam také působil v letech 1966-69 jako tlumočník angličtiny např. na českém ministerstvu kultury. Rok po invazi Varšavského paktu, při kterém mezi jinými zahynul v Liberci i jeho kamarád Josef Dragoun, se rozhodl odchod ze země. Vystudoval politické vědy a ekonomii na univerzitě ve skotském Dundee, následovala další studia v Birminghamu. Po krátkém působení v akademické sféře se začal zcela věnovat rozhlasové žurnalistice. Působil 24 let jako redaktor českého vysílání BBC v londýnském Bush Housu, kde občas přispíval také do anglického vysílání BBC World Service.

V roce 2000 byl jmenován stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu ve Spojeném království, kterým je doposud. Jako londýnský zpravodaj přispíval do pražského Metropolitanu, Denního Telegrafu a Lidových novin. Je autorem knih Dějiny Sokola Londýn a začátky české obce v Anglii, Britské obrázky a editorem sborníků Volá Londýn (2013) a Z Londýna opět něco co nevíte (2016). V důchodu se vrátil ke stavařině jako novinář: přispívá články o britské architektuře do časopisu Development News, který vychází v Praze anglicky a česky. Žije ve Waltonu na Temži s manželkou a dcerou. Miluje a často navštěvuje rodný Liberec, ale také Kolín, odkud pocházejí jeho rodiče a Držkov u Tanvaldu, kde má chalupu.