Ačkoliv si lidé stále stěžují, jak se mají špatně, zhruba dvacet procent populace trpí nadváhou. Odnášejí to klouby, srdce, ale také ledviny. A v konečném účtování my všichni, protože na léčbu jdou statisíce korun. Onemocnění ledvin se dá předcházet. Prevencí i zdravým životním stylem. I k tomu slouží světový den ledvin,“ říká primář oddělení nefrologie a dialýzy Krajské nemocnice v Liberci, MUDr. Miroslav Ryba.
Proč právě u ledvin představuje nadváha takové riziko?
Z celkem jednoduchého důvodu. Když má někdo sto padesát kilo, musí jeho ledviny vykonávat mnohem větší práci, aby přefiltrovaly více krve a od toxických látek, vyčistily mnohem větší objem tělních tekutin. Ledviny jsou přetěžovány, dlouhodobě nemusí takovou zátěž vydržet a dochází k selhání. Nadváha ale jde ruku v ruce s dalšími civilizačními chorobami. Ledviny mohou selhávat také třeba kvůli vysokému krevnímu tlaku.
Světový den ledvin v Liberci V rámci Světového dne ledvin bude ve čtvrtek 9. března všem zájemcům o preventivní vyšetření ledvin otevřena od 8 do 14 hodin nefrologická poradna v areálu Krajské nemocnice v Liberci.
Jaký je ročně nárůst pacientů, kteří k vám docházejí na dialýzu?
Zhruba mezi šesti až sedmi procenty každý rok. Ten nárůst je zákonitý. Paradoxně je způsoben třeba tím, že se civilizační choroby, jako je třeba srdeční infarkt, už dnes daří velmi dobře léčit. Takže mnoho pacientů by se k nám dřív vůbec nedostalo, protože by se toho prostě nedožili.
Dalším z důvodů je nárůst počtu diabetiků. Teď nemluvím o mladých lidech s tímto onemocněním, tam je to číslo poměrně stabilní. Spíš jde o tzv. stařeckou cukrovku, často způsobenou právě nadváhou. Ti tvoří zhruba 40 procent našich pacientů. A samozřejmě dalším faktorem je zvyšující se věk. Jak populace stárne, je také vyšší pravděpodobnost, že onemocní ledviny. Průměrný věk našeho pacienta je přes šedesát let.
Říkal jste, že mnoho lidí by se dřív dialýzy vůbec nedožilo. Znamená to tedy, že medicína v mnohém pokročila, léčíte to, co co dřív bylo neléčitelné, včetně některých typů srdečních onemocnění, ale postoj lidí podle vás zůstává stále v minulém století, jinými slovy, že pro své zdraví stále děláme málo?
Je to individuální. Spousta lidí se snaží své zdraví ovlivnit zdravým stylem, dbají na prevenci. Ale zároveň stále existuje velká skupina lidí, kterých se žádná osvěta nedotkla. Ať už jsou to kuřáci, lidé s nadváhou, lidé, kteří trpí vysokým krevním tlakem, ale nic s tím nedělají – to všechno jsou bohužel naši budoucí klienti.
Kolik lidí sem každoročně přijde a co vlastně preventivní odběry představují?
Je to kolem stovky. Zájemcům měříme tlak a odebereme vzorek moči. Pokud se tam objeví něco, co tam být nemá, třeba krev nebo bílkoviny, zveme si je k dalšímu vyšetření.
Jaké procento nemocných takto „odhalíte“?
Vzhledem k tomu, že na preventivní akci sem k nám chodí především lidé, kteří se o své zdraví snaží pečovat, není mezi nimi takový počet lidí, jako v běžné populaci. Řádově jde o jednotlivá procenta, které dále sledujeme.
Dělají se "Dny ledvin" ještě jinde v kraji?
Tradičně velký zájem bývá v nefrologickém centru nemocnice v Jilemnici. Jsou k tomu vyzvána ale všechna pracoviště. Myslím, že je to velmi rozšířená akce.
Jednorázová vyšetření v rámci nejrůznějších osvětových kampaní, jako je třeba Světový den ledvin, jsou jedna věc, ale jak často bychom si měli nechat preventivně vyšetřit třeba právě moč, abychom měli jistotu, že jsme něco nezanedbali a zároveň nebyli v ordinaci svého praktického lékaře považováni za hypochondra?
Kontrola jednou za dva roky je myslím dostačující.
Hlídají to zdravotní pojišťovny?
Pokud vím, tak třeba VZP nemá u tohoto typu vyšetření žádná striktní pravidla, jako například při vyšetření mamografem. Naopak, protože běžné laboratorní moči stojí nesrovnatelně méně, než pak léčba dialýzou. by byli ošetřeni, protože ta vyšetření moči stojí nesrovnatelně méně, než pak dialýza.
Kolik stojí třeba taková dialýza?
Řádově čtyři až šest tisíc a dělá se třikrát týdně, sto padesátkrát za rok. Transplantace ledvin, ale jen samotný výkon, nikoliv další léčba, šest set tisíc.
Přesto bereme léčení zdarma zcela automaticky. Byl byste pro finanční spoluúčast pacientů, kteří ignorují opakovaná doporučení lékaře?
To je dost složité. Na plicním také leží většina kuřáků a o finanční spoluúčasti se nehovoří. U onemocnění ledvin je řada věcí, u kterých bychom se mohli dohadovat, zda si je pacient způsobil sám, asi by to bylo dobré ale nevidím reálně.
V souvislosti se světovým dnem ledvin se často diskutuje také další choroba a to je rakovina ledvin. Podle posledních čísel jde o strmý nárůst a naše země stojí dokonce na špičce tohoto smutného žebříčku. Co je příčinou?
Rakovina ledvin, není přímo to, co bychom řešili na našem oddělení. Pravdou je, že počet pacientů s nádorem ledvin přibývá. Jednou z příčin může být i lepší diagnostika. Dřív přišel člověk až když si nahmatal nějaký útvar v břiše, nebo když ho k tomu dohnala bolest. Dnes odhalíme karcinom i náhodně, například když vyšetřujeme ultrazvukem jiný orgán. Nebo když náhodně objevíme v moči krev, ale v takovém množství, které je běžným okem nerozpoznatelné. A pak je to už ten zmiňovaný věk, kterého se dožíváme a kdy je běžné, že s ním poroste i počet nemocí, které nás během života postihnou.
TRANSPLANTACE
Jedním z posledních témat světového dne ledvin byly již zmíněné transplantace. Jak se posunula tato problematika?
Narůstá počet transplantací od živých dárců. A to tak, že jsou proveditelné takové kombinace nepříbuzenských dárců, o kterých se dřív uvažovalo jen teoreticky. Provádí se takzvané řetězové transplantace. Ledvinu, kterou člověk může a chce darovat svému blízkému, ale kvůli shodě krevních skupin to není možné, může sloužit jinému. A naopak. Tím se tím se mnohonásobně rozšířily možnosti transplantací od žijících dárců. Medicína dokonce už pokročila tak daleko, že se v některých případech se mohou ledviny transplantovat i tehdy, kdy nejsou slučitelné krevní skupiny a tělo pacienta by dřív takový orgán odmítlo. To dřív nebylo vůbec možné.
Jaké procento orgánů k transplantaci je od žijících, například příbuzných dárců a jaké procento od zemřelých?
Transplantace od žijících dárců tvoř u nás asi 25 procent z celkového počtu. Ale ještě pořád to není optimální, jako třeba v Holandsku nebo USA, kde transplantace ledvin od žijících dárců, tvoří více než padesát procent.
Jsou i tací dárci, kteří chtějí darovat orgán, aniž by ho potřeboval někdo konkrétní z jeho okolí?
To je dárce – altruista, což je terminus technicus. pokud k tomu má nějaké racionální pohnutky, je mu to umožněno. Takový člověk pak většinou spouští celý dárcovský nový řetězec
.
Měli jste už případy nepříbuzenských dárců i u vašich pacientů?
Ano. V případě vůbec první párové výměny, (výměna křížem s jiným párem či skupinou dárců a příjemců, pozn. red.), šlo právě o pár z Liberce.
Jak to dopadlo?
Dobře, ledvina fungovala poměrně dlouho a pacient se dočkal dokonce i druhé transplantace. S tím se při stále vyšším věku, kterého se lidé dožívají, musí počítat. Ale jsou lidé, kteří s první transplantovanou ledvinou žijí i 20, 30 let.
V současné medicíně se dnes dějí věci, které byly třeba před takovými padesáti lety nemyslitelné…?
Tehdy se s transplantacemi teprve začínalo. Technika už byla zvládnutá, ale problém byl, že imunosupresivní léčba byla tak intenzivní, že pacient mohl zemřít na obyčejnou infekci nebo naopak tak neúčinná, že dárce orgán odmítal. To je dnes už úplně jinde.