Ivan Hoffman víc než jedno desetiletí provázel posluchače Českého rozhlasu 1 Radiožurnál každý den svou ranní poznámkou. Jak sám uvedl, na ty časy rád vzpomíná. „Bylo to pro mě krásné. Prakticky jsem tou prací žil,“ sdělil. Otázky jeho posluchačů a nyní i čtenářů se však předně věnovaly důvodům a způsobům jeho odchodu a celkové struktuře vysílání Českého rozhlasu.

Liberečané, kteří si tuto jedinečnou příležitost pro setkání s Ivanem Hoffmanem nenechali včera ujít, příliš nešetřili kritikou směrem ke krátkému formátu zpráv, ale i volbě a opakování hraných písní.
Komentátor Ivan Hoffman měl pro tento způsob zajímavé vysvětlení. „Řekl bych, že za vším stojí jedna kniha. Jmenuje se Radio Station. Tu četl asi každý z managerů rádií. Ta přesně říká, že zprávy by neměly být delší než tři minuty, také se v ní definuje poměr mužských a ženských hlasů a další věci. Jenže je podle amerických průzkumů…“