V těchto dnech vystavuje reprezentativní soubor „ještědského" skla a keramiky jablonecké muzeum. Vidět jej tam můžete až do příštího roku, kdy vyvrcholí oslavy jubilea slavné stavby.

Soubor kromě nápojového skla představuje také čajové a kávové konvice, talíře, nádoby na vajíčka, misky, talířky a šálky v kombinaci keramiky a dřeva.

„Chtěl jsem, aby komplet působil na návštěvníky příjemně, aby se tu dobře cítili lidé v lyžařském, ale zároveň aby vzbuzoval pocit luxusu 1. cenové skupiny. Zároveň měl splňovat náročné provozní podmínky," vysvětluje výtvarník, když si prohlížíme jemně opracované dřevěné podšálky.

„Barva do keramiky se dovážela až z Kanady, tady tak dobrá nebyla," upozornil výtvarník. Celý soubor byl doplněn kvalitním textilem z tehdejší textilky v Trutnově.

„Bohužel měl soubor tak velký úspěch, že se začal brzy po otevření ztrácet. Kdo neměl moka šálek Ještěd doma jako „suvenýr", byl zkrátka břídil," směje se Karel Wünsch a dodává, že kvůli tomu musel být soubor po pouhých třech měsících stažen z oběhu a užíval se jen v salonku."

Jídelní soubor pro horský hotel a vysílač Ještěd, oceněný mezinárodní Perretovou cenou za nejlepší architektonické stavby, měl být původně z bílého porcelánu a doplněný klasickými bílými ubrusy. „Oponoval jsem, že lidé pak nepoznají, jestli sedí ve Zlatém lvu nebo v horském hotelu a že nebudou mít motiv sem zajít," vysvětluje, čím jeho návrh zaujal.

„Samotný nápad vzešel ode mě. Když byl návrh hotelu vystaven, zašel jsem po vernisáži za Karem Hubáčkem a oslovil ho svými argumenty. Podíval se na mě a řekl: Když mi to, co mi teď povídáte, do týdne sepíšete, dojdu s tím za investorem a váš soubor objednám. Tehdejší restaurace a jídelny mi pak řekli, že nejsou proti, když zajistím kompletní výrobu. Dostal jsem volnou ruku a mohl to pojmout ze široka. Dodnes proto říkám studentům a mladým návrhářům: Nesmíte čekat, že za vámi někdo přijde a zadá vám práci. Navrhněte třeba hrníček a běžte s ním za výrobcem, když neuspějete, nevadí! Zkoušejte to znovu a nebojte se a také zkoušejte novinky, „nezabetonujte" se v jednom materiálu," opakuji.

Ani dnes, po čtyřiceti letech by svůj tehdejší návrh výtvarník Karel Wünsch neměnil. „Jen snad talíře bych zvětšil, tehdy se dávaly menší porce," směje se znovu výtvarník, který se po „Ještědu" věnoval výhradně už jen umělecké tvorbě.

Karel Wünsch

Akademický malíř Karel Wünsch se narodil před osmdesáti lety v Novém Boru. Městu zůstal věrný i po absolvování tamní sklářské školy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru J. Kaplického. Od roku 1959 působil jako výtvarník tehdejšího národního podniku Borské sklo. Navrhl stovky jídelních a nápojových souborů. Za vrchol kariéry považuje sám Wünsch návrh více než třicetidílného jídelního souboru pro horský hotel Ještěd, který byl kombinací skla, keramiky a dřeva. V 70. letech přechází na volnou tvorbu. Jeho díla vlastní prestižní galerie v zahraničí, ceněn je zejména v USA. Před 20 lety si otevřel galerii W v Novém Boru.

„Dostal jsem na základě ještědského souboru nabídky od sítě hotelů ve Švýcarsku, ale tehdejší ministerští úředníci mi rovnou řekli: Na to zapomeň. A tak už jsem se věnoval jen volné tvorbě," vypráví sklář, jehož skleněné vázy a objekty oceňovali zejména za hranicemi. Nejrozsáhlejší sbírku jeho prací vlastní slavné muzeum skla v americkém městě Corning.

„Za minulého režimu mohly galerie nakupovat jen to, co schválily komise. Ale v zahraničí jim to bylo jedno. Nakupovali to, co se jim líbilo," vysvětluje výtvarník.

Jak říká, dveře českým sklářům otevřel do světa Stanislav Libenský. „To byla vždycky světově uznávaná jednička," dodává.

Na Ještědu byl naposledy před třemi lety. „Už to není ono, připadalo mi to tam jako v závodní jídelně," konstatuje výtvarník. „Návrhy samozřejmě existují, znovu vyrobit by se to asi dalo," odpovídá na dotaz výtvarník, který si před dvaceti lety otevřel v Novém Boru galerii.