Vědci z liberecké univerzity s opatrným optimismem hovoří o deseti až patnácti letech, kdy by se tento technicko medicínský sen, o nějž usilují týmy odborníků na celém světě, mohl stát skutečností. Mezi jejich smělé vize patří i to, že by se časem mohlo tímto způsobem pracovat dokonce i na obnově buněk poraněné míchy.

Za vším hledej nanovlákna

O úplnou novinku ale nejde. Na vývoji nanomateriálů pro tkáňové inženýrství spolupracuje tým profesora Davida Lukáše s týmem profesora Evžena Amlera na Ústavu experimentální medicíny a na 2. lékařské fakultě UK Praha už od roku 2005.

Významných výzkumných výsledků dosáhly vědecké týmy například při vývoji určitých typů chrupavek. „Naše společné úsilí směřuje k pěstování buněčných kultur na tkáňových nosičích, které mohou nahradit umělé implantáty. Buňky mohou být odebrány přímo od pacienta, odpadá tedy nebezpečí odmítnutí implantátu kvůli "neshodě" genetického materiálu," přiblížil výsledky svého týmu profesor David Lukáš.

Nově zaměřeno i na studenty

Významné a zásadní v oblasti tkáňového inženýrství je ovšem fakt, že z čistě vědeckého pole se nejnovější poznatky v oblasti tkáňového inženýrství přenesou mezi samotné studenty. Do výuky. Od příštího akademického roku se totiž na liberecké univerzitě začne nově vyučovat i stejnojmenný předmět.

Tkáňové inženýrství tak obohatí nabídku v nových studijních programech, na něž škola díky dosaženým výsledkům získala akreditace nejméně do roku 2018.

Podle děkana Fakulty Aleše Linky jsou právě nanotechnologie nosnou částí výuky, která se vlivem změn v posledních dvou desetiletích přenesla z oblasti čistě textilní produkce do dalších odvětví průmyslové výroby.

Nanovlákna se využívají například v automobilovém průmyslu, ve stavebnictví, ale i v medicíně. Škola například dodává nanomateriály pro laboratorní výzkumy Fyziologickému ústavu Akademie věd. „Tam díky tomu probíhají výzkumy na světové úrovni. Jde o vzácnou souhru mezi univerzitou a vědeckým pracovištěm," přiblížil jeden z příkladů děkan TF Aleš Linka.

Nezavrhuje ale ani výuku textilních odborníků pro oblast průmyslové výroby, která se sice vlivem levné pracovní síly přesunula do Asie. „Může být však otázkou několika let, kdy se vrátí zpět do Evropy a pak budou odborníci vítaní," obhajuje tradiční obory děkan textilní fakulty. A jak zdůraznil, i v současné době, kdy klasická průmyslová výroba v masovém měřítku už u nás téměř neexistuje, stále u nás vyrábí několik firem, kde zdejší absolventi tradičních textilních oborů nacházejí uplatnění.

Nehledě na to, že zanedlouho se právě v Liberci má rozjet výroba žádaného outdoorového oblečení právě na bázi netkaných textilií, které by se mělo stát doslova revolucí v oboru sportovních oděvů.

Vraťme se ale zpět ke tkáňovému inženýrství. K otevření nového studijního předmětu se inspirovali tehdejší vedoucí katedry David Lukáš a Petr Mikeš, který bude předmět vyučovat, při studijním pobytu před dvěma lety na americké univerzitě v Jižní Karolíně.

„Uplatnit nejnovější vědecké poznatky patří nejen k dobrým zvykům, ale dokonce povinnostem vysokých škol," zdůraznil David Lukáš.

Následně se škole podařilo získat téměř 2,5 milionu korun z Rozvojového programu vysokých škol.

Díky tomu budou budou mít studenti progresivně se rozvíjející liberecké univerzity k dispozici unikátní laboratoř se špičkovým vybavením včetně „inkubátoru", který teplotou 37 stupňů Celsia, simuluje podmínky lidského těla. Podle Petra Mikeše druhé takto vybavené pracoviště v Česku nenajdete.

Právě tady probíhá základní výzkum vlastností nanovláken ve vztahu k jednotlivým typům buněk. Jejich chování a reakce na strukturu materiálu, který díky svým unikátním vlastnostem tvoří jakousi podpěrnou zeď pro nasazené buňky.
nanomateriál 2305

Ty se zatím odebírají od zvířat. Buňky v sobě mají zakódovanou pozdější strukturu, podle toho, zda se jedná o základy tkáně, kostí či jiných orgánů. Nejjednodušší je podle vědců struktura chrupavky, s ní jsou zdejší výzkumné programy zatím nejdál.

A proč se buňkám živých organizmů daří právě na netkaných textiliích?

Příčinou je právě jejich jemná, nepatrná struktura. „Představte si buňky jako dítě s malinkými ručičkami, to se také nedokáže uchytit kmenu silného stromu, ale v jemném předmětu najde oporu," vysvětluje na srozumitelném příkladu doktor Petr Mikeš.

„V laboratoři vyrábíme tkáňové nosiče tak zvané scaffoldy, které tvoří podpůrnou strukturu pro buňky z různých materiálů a různými technikami. Používají se buď specializované buněčné typy, například buňky chrupavky nebo buňky kmenové, které se utvářejí ve specializovanější typy tkání. Tento nosič osázený buňkami lze poté implantovat do těla, kde proběhne obnova poškozené tkáně. Ideální je, pokud se scaffold postupně rozpadá a v těle jej nahradí nově vzniklá tkáň," vysvětluje zasvěceně studentka doktorského studia Jana Voříšková.

Liberecký běh na dlouhou trať

„Jsme si vědomi toho, že běžíme na dlouhé trati. Bude trvat poměrně dlouho, než se vyvinutá zařízení a nové materiály dostanou - vzhledem ke složitému ověřování - do praxe. V laboratorních podmínkách už ale můžeme výsledky našeho bádání přenášet do výuky a studenti s nimi mohou pracovat. Získají tak velký náskok na poli teoretickém i praktickém," zdůraznil význam nového laboratorního zařízení, ale především oboru Tkáňového inženýrství jeho garant, profesor David Lukáš.

Co možná nevíte

TUL je členem nanotechnologického klastru Nanoproges, který se zaměřuje na vývoj technologií pro tkáňové inženýrství. Na posledním Mezinárodním veletrhu strojírenských technologií se představil nový komorový koaxiální spinner. Toto unikátní zařízení na výrobu koaxiálních nanovláken vyvinuli společně vědci fakulty textilní a strojní. Liberecká univerzita tak zveřejnila svůj další výrazný úspěch v oblasti nanotechnologií.