Jiří Kajínek
Deník má dopis od Kajínka. Nebudu mít problém si zvyknout na svobodu, píše

Autor rukopisu je člověk osobitý, svým jednáním se vymykající a pro druhé obtížně uchopitelný. Jeví se jako výsostný individualista, který se drží vlastního přesvědčení a vytčených cílů, nezávisle na okolí. Jeho skutky nejednou stojí na hraně obecně přijímané konvence. Pisatelovy sociální kontakty lze bez nadsázky nazvat jako obtížné. Pečlivě si hlídá, co řekne, těžko ho lze chytat za slovo, protože se vyjadřuje nejednoznačně.

Není možné poznat autora (pokud to vůbec lze) dříve, než proniknete do jeho světa, ale i potom to nebude snadné. Důvěřuje jen skutečně nejbližším osobám, a to i proto, že někdy nedokáže přirozeně odhadnout, zda to s ním někdo myslí dobře, nebo špatně; proto raději volí bezpečný odstup. Přiblížit se mu mohou především lidé, kteří s ním sdílejí stejné ideové přesvědčení. Je nutné dodat, že jsou pro něj takové vztahy důležité a jde v nich zejména o citové, nikoli intelektuální spříznění. Pokud k někomu přilne, pak silně a dlouhodobě. Jeho nezávislost se ztrácí.

Přestože dbá na formální odstup, v komunikaci s druhými hledá přirozeně soulad a bezkonfliktní prostředí. Své vnitřní přesvědčení však obhajuje zarputile, s velkým emočním zaujetím, a pokud s ním někdo nesouhlasí, může se i vzhledem ke své subjektivitě vůči svým rivalům projevovat impulzivně a stejně intenzivně se upnout k jejich nespravedlivé kritice, hledání vykonstruovaných motivů, překrucování fakt apod.

Věznice na hradě Mírov.
Kajínek má přivést turisty do Mírova. Lidé uvidí i okno, kde přepiloval mříž

Autor rukopisu se potřebuje tvořivě vyjádřit, mít dostatek osobního prostoru ke svobodnému projevu, což poněkud narušuje jeho obvyklou rezervovanost a kontrolované jednání. Přestože je svým založením introvertní, rád zkouší nové věci, touží „po akci", potřebuje smyslové podněty a zážitky, patrně tíhne k fyzicky zaměřeným činnostem.