„Podívejte se,“ ukazuje mi cenu za první místo v mezinárodní soutěži malých podnikatelů, kterou vypsalo Kontaktní centrum česko-polské hospodářské spolupráce. Sáhne do šuplíku a vyndá dámský deštník. Už při pohledu na rukojeť aušus, a to ho výherce ještě ani neotevřel. Když se tak stane, je patrné, že s touhle „výhrou“ by v dešti nedošel ani k nejbližší autobusové zastávce. A to pominu fakt, že čínský výrobce neměl po ruce nůžky, kterými by alespoň ostříhal nitě, visící ze všech švů. Ani nedomýšlet, co dostal polský výherce druhé ceny…

„Dokážu ocenit, že si dali alespoň tu práci a soutěž vypsali, že o nás, malé živnostníky nějaký zájem někdo má, ale řeknu vám, že mi přitom bylo trochu trapně. Styděl jsem za ně,“ říká muž, který ve svém krámečku na Šaldově náměstí prodává za české ceny špičkové zboží českých porcelánek. Tedy těch, co zbyly. Z jeho obchodu si neodnesete nic, co by na první pohled nebudilo dojem špičkové kvality.

„Ten hlas jsem si nakonec nedal já sám, soutěž to byla vysoce prestižní. O vítězi (v kategorii suvenýr, pozn. redakce) nerozhodovali úředníci, ale desetičlenná komise složená z designerů a různých odborníků. „Přiznám se, že mi to přišlo trochu líto po těch dvanácti letech, co se snažím propagovat město Liberec, ale nejen samotné město, i jeho okolí,“ říká Jan Cidrych.

Valdštejn, Světlá a nepovedené MS

Před očima mi defilují desítky hrníčků, talířků, nápojových souprav. Značky jako Pirkenhammer (Stará Role), Thun (Klášterec), Ofelie nenechávají nikoho na pochybách, že jde o kvalitu a tradici. „Podívejte se, tohle se už dneska moc nevidí,“ ukazuje mi prsty, které prosvítají porcelánem. Tohle uměl jen porcelán našich babiček, u hrnku z obchoďáku se tohle nevidí. Cena je přitom srovnatelná.

„S porcelánkami spolupracuji dvanáct let, je to víc než obchodní partnerství, známe jejich příběhy, a bohužel i jejich pády, zoufalou snahu zachránit to, co lidé, kteří tam přišli po privatizaci, jen vydrancovali. Proto mi dávají dobré ceny a já je zase dávám zákazníkům. Jen tak se dá český porcelán snad zachránit, ale řeknu vám rovnou, je to tak na přežití. Od kraje či města jsem žádnou podporu nikdy nedostal,“ říká rezignovaně.

Ani tehdy, když nabídl při neslavném zimním mistrovství světa před třemi lety kvalitní hrnky pro návštěvníky města. Byly v barvách MS, s emblémem Ještědu, ve vysoké kvalitě a dodal by je zhruba za padesátikorunu. Jenže na MS si raději objednali zboží od pražského Klubu paní a dívek, v němž podle něj figurovali takoví lidé, jako někdejší státní zástupkyně Vesecká. „Za 150 korun prodávali nezabroušený čínský hrnek,“ ukazuje mi otlučenou hrůzu s emblémem lvíčka. Na jednu stranu je rád, že nepatří mezi věřitele zpackaného mistrovství, na druhou stranu je mu smutno.

„Naštěstí se návštěvníci, kteří sem přijeli si hrnky s Ještědem koupit, stejně našli,“ dodává. Už aby začala sezóna,“ zadoufá. Vypráví o anglických turistkách, které se u něj kdysi ptaly na porcelánové náprstky, což je velký sběratelský fenomén.

„Tehdy jsem je v nabídce ještě neměl, ale už za rok jsem jim mohl nabídnout celou sérii. Měly obrovskou radost,“ říká, zatímco si prohlížíme drobné suvenýry s Ještědem. Na jiných je zase vidět slavná liberecká radnice, vévoda frýdlantský nebo třeba Karolína Světlá. Dobové fotografie přenáší na kvalitní porcelánové zboží pomocí sítotisku. Je to záruka, že se obrázek nesmyje a nepoškodí.

Na své návrhy a jejich realizace má celkem patnáct průmyslových vzorů. Oblíbené jsou hodiny s fotografií náměstí. Porcelán je zasazený v pečlivě opracovaném dřevěném rámečku, hodinový strojek Quartz, kvalita i tam, kde na první pohled není vidět. „Mí rodiče dělali všechno pro druhé a vždycky dobře, to jsem se od nich naučil,“ říká muž, kterého už zanedlouho ozdobí šedesátka.

Návštěvníkům nenabízí jen suvenýry, ale i jejich příběhy. Během kratičké exkurze vyslechnu příběh vévody z Valdštejna, spisovatelky Světlé i Berty a Kamila Rohanových, šlechtického rodu ze Sychrova. „Když něco dělám, tak do detailu. Nejsem líný si příběhy těch lidí nastudovat v knihovně,“ dodává.

Jeho malý obchod je zřejmě jeden z mála, kde ještě můžete koupit české křišťálové sklo, porcelán z kaolínu, nikoliv z laciné čínské směsi. Zálibně si prohlížím čtvercovou jídelní soupravu v barvě slonové kosti za cenu, která je i na českou kapsu více než příjemná. Uvažuji o výbavě pro dceru. „Nechci vám do toho mluvit, ale raději si pospěšte. Aby se nestalo to, co třeba v porcelánce v Lubenci. Měli tam zakázky na dva roky dopředu, hlavně zapékací mísy, které pro jejich kvalitu putovaly hlavně do Anglie. Jeli na směny, aby vůbec stíhali zakázky. Pak to vzala do rukou Porcela plus a ze dne na den továrnu museli zavřít. Je mi to líto, a tak se snažím podporovat ty, co zatím zůstali,“ říká na závěr, když si prohlížíme jemný růžový porcelán.

„To jsou tvary, které dělal Pirkenhammer. Teď ho koupili Rusové. Ale prý budou dělat jen ty jednoduché tvary. Naštěstí formy na ty tradiční složité tamní lidé zachránili a teď je dělají pod svou značkou. Ale porcelánky v Lubenci, Stružně nebo Slavkově, který je teď v konkurzu, bohužel takové štěstí neměly,“ uzavírá.

Více na www.porcelan-glass.cz.