VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Každá knížka má svého čtenáře, každý čtenář svůj jedinečný příběh

Liberecký kraj - Už se mi nevybavuje, kdy jsem držela v ruce svou první knížku, zato si dobře vzpomínám, jak voněla moje první knihovna. Trochu starým domem, ve kterém pobočka ve Starém Harcově mívala každý čtvrtek odpoledne otevřeno, trochu knížkami a novinami, ale i naftovými kamny, kterými paní knihovnice vytápěla obě místnosti. V té přední jste si mohli vybrat knížky, v té zadní se uvelebit v koutku a číst si Čtyřlístky.

2.4.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Jan Škvára

Nejvěrnější čtenáři

Tahle vzpomínka je zasunutá hodně vzadu, uklizená spolu vysvědčením z druhé třídy, kdy jsem tenhle kouzelný svět objevila. Ale nesahá rozhodně tak daleko, jako první setkání s knihovnou, o kterém v závěru března vyprávělo několik milých a vzácných lidí. Nejvěrnějších čtenářů. Právě na ně se letos zaměřil Svaz knihovníků a informačních pracovníků v rámci Měsíce knihy. Služebně „nejstarší“ čtenářka paní Dana Ceeová se ve vzpomínkách musela vrátit zpátky o celých pětasedmdesát let. Do knihovny v Semilech začala chodit hned, jak se tam s rodiči přestěhovala. V té době jí bylo také osm. Psal se rok 1937 a v Semilech bylo právě v tom roce otevřeno první elektrické krematorium ve střední Evropě. Funkcionalistická stavba s freskami Aloise Doležela, žáka samotného Maxe Švabinského. A nikdo netušil, že přesně za rok obsadí Hitler Československo. To všechno jako by se netýkalo kouzelného světa knížek, které paní Daně, stejně jako ostatním čtenářům, pomáhaly překonat zlé doby a které je těšily a obohacovaly v dobách dobrých.

Také u další z věrných čtenářek paní Vlasty Blažkové se pojí vzpomínky na první knihovnu s válkou. Rodilá Liberečanka začala do knihovny chodit po návratu s totálního nasazení.

Mein Kampf

„Poslali mě tam v patnácti, rovnou ze školy. Když jsem se vrátila, v Liberci právě otevřeli českou pobočku německé knihovny pro totálně nasazené dělníky. To byl rok 1944. Vím to přesně, protože jsem si od dětství vedla deník. Podmínkou vstupu ovšem tehdy bylo, že každý musel povinně přečíst Mein Kampf. Naštěstí byl knihovníkem poctivý Čech a zavřel oči nad tím, že jsem ji číst nechtěla,“ zavzpomínala, když přebírala jednu z cen v liberecké knihovně. V její pravidelné návštěvě jí nebrání pětaosmdesát let, ani dvě francouzské hole.

„Chodila bych každý týden, ale s holemi už to moc nejde,“ říká, zatímco energicky rovná do batůžku měsíční příděl knížek i sladkou cenu za výhru v anketě.

„Mrzí mě ale, že už nemůžu navštěvovat přednášky. Ráda se dozvídám něco nového, jenže poslední šikovný autobus jede k nám na rozhraní Kunratické a Králova Háje o půl čtvrté, tím dalším by se mi šlo moc špatně do kopce,“ svěřuje se. „Tak se alespoň dívám v televizi na různé dokumenty a cestopisy. Nic tak neobohatí člověka, jako když se dozví, jak žijí jiné národy na světě. Člověk se tím stále i ve svém věku vzdělává. A čtení je poslední hobby, které mi zůstalo,“ říká paní Blažková.

Příběhy lidí

V knihovně se o ní dozvěděli z dopisu, který jim spolu se svými vzpomínkami poslala. „Bylo velmi těžké se nejstarších čtenářů dopátrat. Knihovny byly digitalizovány a poslední záznamy jsou ze začátku devadesátých let. Museli jsme proto vsadit na vzpomínky čtenářů a na to, že se nám sami ozvou,“ přiblížila nelehké začátky soutěže ředitelka Krajské knihovny v Liberci Blanka Konvalinková.

Ovšem nevšední nápad se vyplatil, i přesto, že tahle akce představovala hodiny práce navíc. „Je mi líto všech knihoven, které se k naší výzvě nepřipojily. Znamenalo to sice pročíst mnoho dopisů, ale kolika zajímavými příběhy nás to obohatilo,“ shrnula za všechny ředitelka Městské knihovny v České Lípě a zároveň předsedkyně regionální organizace Svazu knihovníků a informačních pracovníků Dana Kroulíková. „Už nevím, kdy jsem začal chodit do knihovny, ale vím, že se v tom roce stavělo to a to sídliště,“ stálo třeba v některém dopise. A na nás bylo zjistit, kdy stavba probíhala. Přečetli jsme si také spoustu hlubokých osobních příběhů,“ přiblížila vděčně.

Nevěrný Jablonečan

Soukromé dějiny samotných čtenářů totiž byly i zajímavou kronikou své doby. Jako třeba příběh Viktora Slanaře z Jablonce.

„Do knihovny jsem chodil od roku 1952, to bylo od třetí měšťanky. S výjimkou vojny nepřetržitě. Ale pak přišla normalizace a knihovna byla doslova vyplundrovaná. Tehdy mě napadlo, že snad „za rohem“ by se dalo ještě něco kvalitního sehnat.“

Za rohem představovalo knihovnu v Rychnově u Jablonce. Pan Slanař tam chodí dodnes. A tam ho také nominovali na nejvěrnějšího čtenáře. „Já jsem vlastně čtenářem nevěrným, dodnes chodím do obou,“ směje se sympatický sedmdesátník. „Víte, čtení je krásná věc. Ale nesmí to být závislost. Jenže u mě to bohužel závislost je. Nezajímá mě, jestli mám co jíst, co pít, důležité je, jestli mám co číst,“ svěřuje se se svou krásnou zálibou. Pokud někdo trpí stejnou obsesí, která ho nutí číst i letáky v ordinaci lékaře, pokud si zapomněl vzít knížku, ten mu, stejně jako já, dobře rozumí.

Stejnou závislostí trpí ostatně i další severočeští čtenáři, které jejich knihovny v soutěži nominovali. Například českolipská učitelka Linda Nyklová, která dokonce některé z těch „svých“ knihovnic už sama učila nebo Ivana Holasová z Hodkovic nad Mohelkou.

„Moje první vzpomínky na knihovnu jsou tak ze čtyř pěti let. Maminka byla sama veliká čtenářka, myslím, že mě tam musela vozit už v kočárku, ale protože se do čítárny pro dospělé chodilo přes dětské oddělení, tak mě tam později vždycky „odložila“, s láskou vzpomíná paní Holasová. Vybavuje si i svou první knížku. Malou čarodějnici od místního rodáka Otfrieda Preusslera.

Příběh nejvěrnější a nejstarší čtenářky cvikovské knihovny Evy Blabolilové zase dokládá, jak je důležitá symbióza mezi knihovnicí a čtenářem. „Je to nejen jedna z našich nejvěrnějších čtenářek, ale zároveň nemilosrdný kritik. Přečtené knížky jen nevrací, ale zasvěceně o jejich obsahu vypráví, tu pochválí, tu zkritizuje, a pro nás je to užitečným vodítkem,“ svěřila se vedoucí cvikovské knihovny Ludmila Sýkorová.

Vzájemné obohacení je ale v dalších věcech. Většina lidí, kteří milují příběhy, knížky, literaturu, totiž milují také samotný život. Zářným příkladem toho je další ze sedmi oceněných, paní Eva Tomsová z Turnova. Nejenže pravidelně chodí do knihovny, ale stihne také zpívat s nejstarším turnovským pěveckým sborem nesoucím jméno Antonína Dvořáka, zpívá v chrámovém sboru, je členkou místního Sokola a to jí bude v prosinci pětaosmdesát!

„Paní Tomsová má ráda knihy Karla Čapka a když jsem ji v jejím bytě navštívila, ocitla jsem se v prostředí, které vypovídalo o tom, že má úctu k literatuře, k umění, ale také o jejím krásném vztahu k životu,“ prohlásila vedoucí turnovské knihovny Eva Kordová o své nominované čtenářce.

Co život, to příběh

Přemýšlela jsem, kolik krásných knížek by se dalo napsat z povídání těch nevšedních lidí, kteří si nestýskají na věk, neduhy, neznají nudu a reptání. Jejich svět je totiž mnohem bohatší, než se nám ostatním může zdát. Ta chvíle ocenění, milé setkání se stejně smýšlejícími lidmi jim jistě přinesla radost a potěšení. Na památku jim zůstane fotografie s radní Lidií Vajnerovou, která jim přijela potřást rukou, příjemná vzpomínka a v dárkovém balíčku sladké ocenění symbolizující, že život s knihou je sladký.

Přemýšlím jen, jakou cenu by měly dostat ty, které si tohle všechno vymyslely. Knihovnice. Tak jim alespoň nezapomeňte poděkovat, až vám zase vyberou pěkné čtení, usmějí se na vás a budou vás zdravit jako staré známé. Není to samozřejmost a stále platí moudrost, že každá knihovna stojí a padá se svým knihovníkem. „Na čtenáře se nemůžete mračit, vždyť jste tu pro ně. Bez toho by se tohle povolání vůbec nedalo dělat,“ řekla mi na závěr Vladimíra Sodomková, která v knihovně strávila devatenáct let. Teď se tam v důchodu ještě vrátila. Každé pondělí se usmívá na čtenáře maličké pobočky v Machníně u Liberce. Jak dodala, v místě, kde lidé kromě pošty a knihovny nic jiného už nemají.

Autor: Jana Švecová

2.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Start závodu.

Bikerské Babí léto napsalo svůj šestnáctý ročník

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Čechie a Böhmerland opět na silnici

Liberec - Historické motocykly Čechie-Böhmerland, které jsou nejdelšími stroji, budou v sobotu 26. srpna kroužit na okruhu Varnsdorf - Rumburk.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

V zoo začínají sokolnické dny

Liberec – Pravidelné ukázky sokolnictví začínají od úterý v liberecké zoo.

Pasení ovcí je týmová práce

Rakousy – Ladnost, rychlost a přesnost v každém kroku. Tak by se dalo shrnout víkendové mistrovství republiky v pasení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení