V devět ráno jsem se sešla s jabloneckým fyzioterapeutem a autorem Kidokai běhání, Richardem Jislem. V Kokoníně jsme vyšlápli na nejbližší louku. Richard pracuje jako fyzioterapeut, studoval rehabilitaci, metodiku sportu a tělesnou výchovu. Dokonce je mistr světa a vicemistr Evropy v jízdě na koloběžce.

Já sama běhám pravidelně více jak pět let, nějaké ty výsledky by se také někde našli a tak doufám, že konzultaci na téma "Správné běhání" zvládnu na jedničku.
Začínáme společným krátkým výběhem do kopce a hned zjišťuji, že jsem byla vedle jak jedle. Richard Jisl mě začíná zasvěcovat. "Proč do toho kopce tak skáčeš? A proč si udýchaná? Já jsem o třicet let starší a zdaleka tak zadýchaný nejsem," okamžitě sráží můj styl běhání, o kterém jsem si do teď myslela, že je v pořádku.

"KIDOKAI je spojení tří slov, energie, cesta a škola. Název vznikl v době, kdy jsem žil v italských Dolomitech," vypráví Richard. "U běhu se musíš hlavně uvolnit. Nejprve vůbec nezapojuj ruce. Každý vyběhne, zvedne ruce a ramena a stáhne hrudník," vysvětluje Jisl. Za chvíli již běžím za Richardem, ruce mi nazdařbůh lítají kolem těla a já si připadám jako šašek. Zdá se mi, že se jen tak nesu a nesnažím. "A o tom to je. Všichni , hlavně lyžaři, jsou zvyklí dřít. Dřou, dřou, dřou. O tom ale přeci sport není," sděluje s úsměvem Jisl. Snaží se prý lidi naučit, aby o sobě a svém těle při sportu přemýšleli.

Když už se smiřuji s tím, že jsem doposud běhala špatně do kopce, z kopce a vůbec všude, zjišťuji, že i moje filozofie "Kdo od hádky a problémů uteče, vyhraje." je úplně mylná.

"Ano, někteří lidé chtějí při běhu vypnout a na nic nemyslet. Lidé utíkají před stresem, problémy a když si vyplaví pár endorfinů, mají pocit, že ty problémy nejsou tak velké," říká Jisla a dodává, že se jedná pouze o krátkodobý únik. Někteří lidé se podle něj cíleně fyzicky týrají, protože fyzická únava pak předčí problémy. "O tom ale běhání není. Sport vyžaduje koncentraci a člověk by se měl soustředit na spoustu věcí a techniku. Cílem každého běhu by mělo být doběhnout šťastný a plný energie," dodává Jisl a sám vzpomíná, když se sám jako dorostenec vracel z tréninků úplně vyřízený, "Nedokázal jsem nic jiného, než jen sedět a čučet."

Jablonecký fyzioterapeut mi v klidu vysvětluje jako došlapovat, jak pracovat s pánví, rukama i zády. Sám sbírá zkušenosti celý život. Vedle Kidokai runningu se věnuje Tai Chi a cvičení Cchi-Kung, které má léčebné účinky.

Za svou kariéru spolupracoval s mnoha sportovci jako jsou Lukáš Bauer, Veronika Vítková či Šárka Sudová. Zejména však lyžařka a atletka Eva Vrabcová-Nývltová, se kterou spolupracuje již osm let. Vypráví mi příběhy úsměvné i ty, z kterých mrazí. "Doprovázel jsem Evu na její první Pražský maraton. Večer před maratonem si rozsekla koleno. Rozhodli jsme se ránu nesešívat, protože by se mohly stehy potrhat. Tak jsem jí do rány nasypal sůl, ta dezinfikuje, stahuje a urychluje hojení," vzpomíná koloběžkář Jisl.

Zkušenostmi ošlehaný terapeut mi během hodiny dokázal předat o běhání víc, než jesm dosud věděla za celý život. Nezbývá než nové zkušenosti zúročit při dalším tréninku.