Roku 1962 při příležitosti stého výročí založení Sokola zde Americká obec sokolská instalovala pamětní desku a založila tak tradici sokolských setkání. K tragické nehodě sice došlo začátkem srpna 1884, ale sokolové se zde scházejí v době Svatodušních svátků již 41 let.

V tuto dobu patří městečko v hlubokém alpském údolí Čechům. Jsou obsazeny pensiony a hotýlky, táboří se na „sokolské" louce u jezera Piburgsee kousek nad Oetzem.

Program setkání je velice neformální účastníci se zúčastňují různých soutěží, největší popularitě se těší volejbal, běh kolem jezera a spousta různých soutěží pro děti. Ve volném čase jsou tu vynikající podmínky pro vysokohorskou turistiku, čehož účastníci pilně využívají. Vyvrcholením je pondělní bohoslužba celebrovaná českým farářem z Mnichova, vystoupení některého sokolského národopisného souboru letos to byli Formani ze Slatiňan a průvod kolem řeky ke kameni s původní deskou z roku 1962 a další deskou věnovanou Českou obcí sokolskou nad nejdivočejší částí řeky, Aachasturzen.

Celá akce se odehrává pod širým nebem, a letos jsme měli štěstí. Slunce svítilo od rána do pozdního večera až se zdálo, že čeho je moc, toho je příliš. Přesto bych náladu a celé ovzduší akce přála zažít všem. Sešli se zde lidé, kteří se znají léta, ale i ti, kteří se viděli prvně. Vůbec na tom nezáleželo, všichni vytvořili jednolitou společnost, která byla, je a zůstane věrná sokolské myšlence. Kromě pořádající jednoty Sokola Vídeň, přijeli z Mnichova, ze Švýcar, Paříže, amerického Chicaga a samozřejmě z Čech a ze Slovenska. V rámci akce se také konalo pravidelné zasedání Světového svazu sokolstva, v jehož čele stojí v současnosti starostka ČOS sestra Hana Moučková. Z naší župy Ještědské se tentokrát zúčastnili náčelnice a náčelník župy s celou rodinou.

Řeka Aacha je typickou ledovcovou řekou, která nemá nejvyšší stav vody v době jarního tání, ale daleko později, v době, kdy vysoko v horách tají ledovce. Bílá a zpěněná ledovcová řeka se řítí údolím, zpívá a hřmí u Tyršova kamene není slova slyšet. Souhlasný tlukot sokolských srdcí však umlčet nemůže, v kruhu sokolských praporů zní pokorně a čistě známá slova „kde domov můj…" a „nad Tatrou sa blýská". V divokém hřmotu řeky zní jako slib a tak to také všichni cítíme.

Jarina Žitná