VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Miluji, když mě pohltí bílé ticho

Liberec - Zuzana Kocumová patřila koncem 90. let k nejtalentovanějším českým závodnicím v běhu na lyžích. Na juniorském šampionátu 1999 získala dokonce titul mistryně světa.

5.1.2013
SDÍLEJ:

Zuzana Kocumová v bílé stopě. Foto: Archiv

Slibnou kariéru jí však krátce poté ukončily zdravotní problémy. Současná náměstkyně Libereckého kraje pro zdravotnictví, sport a tělovýchovu však na lyžování rozhodně nezanevřela.

„Sport pro mě vždy představoval naprosto přirozenou součást života. Byla jsem docela hyperaktivní, takže rodiče měli radost, když jsem po návratu ze školy právě sportem odčerpala přebytek energie. Byla jsem pořád někde venku hrála fotbal, běhala, jezdila na kajaku, na kole, na lyžích. Cokoliv venku v přírodě," říká Kocumová.

Zuzana Kocumová: „Já a lyžování? Pokud existují minulé životy, musela jsem žít za polárním kruhem!"

Proč jste si za svůj sport zvolila právě lyže?

Ani nevím. Pokud ale existují minulé životy, je jasné, že jsem musela žít někde za polárním kruhem. Jakmile totiž napadne sníh, probouzí se ve mě pocity štěstí a euforie. Lyžování je krásný elegantní pohyb, můžete projíždět krajinou v místech, kam se normálně nedostanete. Já tomu říkám „bílé ticho". Sníh během jízdy prostě všechno pohlcuje. Ačkoliv mám ráda spoustu různých pohybových aktivit a léto vždy nějak přežiju a užiju si ho, sníh, a hlavně čerstvý prašan, u mě jednoznačně vítězí.

Kdy se pro vás lyžování stalo profesí a už ne jen tím „hezkým ježděním"?

Jenže ono pro mne zůstalo hezkým ježděním i ve chvíli, kdy přišel ten pravý dril a tréninky. Je nepsaným pravidlem, že se z tréninku máte vracet unavený a ne s tím, že to bylo skvělé. A to mě někdy dokázalo opravdu naštvat. První rozhodnutí věnovat se profesionálně lyžování přišlo v době, kdy jsem přecházela do sportovní třídy, kam jsem dělala talentové zkoušky z lyžování a atletiky. Když se věnujete lyžování, provozujete vlastně spolu s tím i různé další aktivity, v létě běháte, plavete, jezdíte na kole, na bruslích. Kdybych měla spočítat všechny sporty, ve kterých jsem kdy závodila, došla bych určitě k dvěma desítkám.

Vzpomenete si na svou první medaili?

První medaili na běžkách jsem získala v Bedřichově, když mi bylo dva a tři čtvrtě roku, to si pamatuju přesně. Soutěž se jmenovala Zlatý cepín a jelo se nějakých 150, 200 metrů. Je to tradiční závod, dodnes se pořádá. Vyhrála jsem tehdy obrovskou čokoládovou medaili a tvarohový termix. Jela jsem na lyžích s řemínky. Ještě před závodem jsem si na malé mezi zkoušela stromeček. Asi mi tehdy dobře vysvětlili, jak se správně jezdí. Když jsem totiž doběhla do cíle, ohlédla jsem se a tam nikdo. Byla jsem tehdy hrozně naštvaná, protože jsem závodila se stejně starými dětmi a ty vůbec nevěděly, jak na to. Takže buď stály ještě na startu nebo je za sebou na hůlce táhli rodiče. To bylo mé obrovské vítězství.

Měla jste při svých začátcích nějaký sportovní vzor?

Vyloženě sportovní vzory jsem nikdy neměla. Jako malé se mi ale vždycky hrozně líbilo, jak norská běžkyně na lyžích a trojnásobná olympijská vítězka ze Sarajeva 1984, Marja-Liisa Hämäläinenová, padala v cíli na zem. V současné době už padají skoro všechny závodnice, obzvlášť po skiatlonu to vypadá jak na bitevním poli. Ale tehdy to nebylo zvykem, její pády mi opravdu utkvěly v paměti.

Jaký význam má pro závodníky juniorský šampionát, který se uskuteční Liberci?

Tento šampionát je věkově na pomezí mládežnických kategorií a soutěží dospělých. Je to jedna z nejdůležitějších akcí, neboť se při ní ukáže, zda závodník ve své kariéře něčeho dosáhne a prosadí se i mezi seniory. Podíváme-li se na vítěze a medailisty předešlých ročníků, tak mezi nimi jsou lyžaři, kteří se prakticky ihned nebo ve velice krátké době prosazovali ve Světovém poháru, mistrovstvích světa či olympiádách.

Sama máte ve sbírce dvě juniorské medaile bronz z Pontresiny 1998 a zlato ze Saalfeldenu 1999. Jak na tyto závody a úspěchy vzpomínáte?

Startovala jsem na čtyřech juniorských mistrovstvích světa a z každého závodu bych sestavila alespoň částečný průběh. Zážitky spojené s největšími emocemi vám zůstávají trvale v paměti, a zvláště zlatá patnáctka volnou technikou je nezapomenutelná, tento závod si pamatuji v podstatě od startu až do cíle. Na trať jsem vybíhala těsně před největší favoritkou Katrin Šmigunovou z Estonska. Ten den mi všechno vyšlo tak, jak jsem si představovala, snad se dá říci, že dokonce tak, jak jsem si večer před závodem minutu po minutě naplánovala. Podobný pocit jsem už poté snad nikdy nezažila.

Jak jste svůj zlatý úspěch oslavila?

Byl to poslední den celého šampionátu, takže vše bylo docela hektické. A téměř ihned po závodě jsme jeli domů, takže ta pravá velká oslava ani nebyla. Ale svojí soukromou oslavu jsem si přece jen užila. Když všechny gratulace utichly, vyrazila jsem o kus dál od trati do krásného hlubokého prašanu, sundala si lyže, vyšlapala si takovou malou kukaň, do které jsem si celá zalezla, daleko od všech a užívala si jen momentální pocit. A došlo mi, že se vlastně vůbec nic v životě nezměnilo, jen jsem prostě byla v jednom závodě nejrychlejší. Ale samozřejmě bylo nádherné, že se mi podařilo něco, o co jsem se dlouhou dobu snažila.

Označila byste tento triumf za svůj životní závod?

Co se týče mých pocitů po vítězství, myslím, že ano. Pak následovalo pár dalších povedených závodů, ale tenhle byl prostě výjimečný. Byla to úplně poslední soutěž na juniorském mistrovství světa, navíc v době, kdy jsem už přestupovala do kategorie dospělých. A to samo o sobě na mě vyvolávalo docela tlak, čekalo se, co ukážu. Ale v ten den jsem běžela s naprostým nadhledem, lyže mi skvěle jely a užívala jsem si závod i krásný prašan, který tak miluji. Chvílemi se mi zdálo, jako kdyby jel někdo jiný a já vše seshora jen sledovala. Byl to jednoznačně můj den D.

Měla jste v té době nakročeno k velké kariéře, ale zdravotní důvody vám v ní zabránily. Jak jste se s tím vyrovnávala?

Na vrcholné úrovni jsem závodila do svých 21 let. Když jsem pak musela kvůli zdraví, nebo spíš „nezdraví", skončit, bolelo to hodně. Přece jen jsem čekala, že moje sportovní kariéra bude delší, a když vidíte tehdejší soupeřky, které jsem většinou porážela, jak vítězí na olympiádách či Světových pohárech, občas to zamrzí. Ale život není jen o lyžování, má tisíce poloh a nebudu zakrývat, že i daleko podstatnější, takže dnes vše sleduji v klidu. Závodní lyžování samozřejmě dál sleduji a oceňuji ty, kteří se v něm prosazují. Už to však pro mne není hlavní náplň života, ale především krásná zábava.

Místo vrcholového lyžování jste se začala věnovat regionální politice. Co vás k tomu vedlo?

Dospěla jsem k tomu postupnými krůčky. Když jsem skončila se špičkovým sportem, potřebovala jsem mít pocit, že dělám něco, co má smysl. Poprvé jsem kandidovala za hnutí Unie pro sport a zdraví, které si vytklo za cíl zlepšit často zoufalé podmínky pro činnost malých tělovýchovných jednot a klubů. Postupně jsem se dostala na kandidátku a nakonec i do městského zastupitelstva v Liberci. Zpočátku jsem si říkala, že když budu zvolena, alespoň u jednoho hlasu budu mít jistotu, že se rozhoduje podle svého svědomí, a ne podle toho, jak je řečeno někým z pozadí. Časem zjistíte, že z nižších úrovní nemůžete příliš ovlivnit tok prostředků, které by byly potřebné ve sportu, zdravotnictví, školství nebo sociální oblasti, že vše spočívá v systému přerozdělování peněz a že bohužel do politiky vstupují někteří lidé, kteří ji berou jako vlastní byznys. Spojila jsem se s dalšími lidmi podobného smýšlení ze Změny a myslím, že to je sice práce na dlouho, ale věci se časem podaří změnit.

Liberecký kraj se významně podílí také na financování MSJ 2013. Domníváte se, že tato podpora mládežnické akce má smysl?

Finanční dotaci šampionátu schválilo minulé vedení Libereckého kraje. Přesto se domnívám, že podpora sportovních akcí, které jsou zaměřené na mládež a jejichž náklady nelze zcela pokrýt pouze ze sponzorských příjmů nebo z rozpočtu příslušného svazu, je správná a že kraj by se na ní měl podílet. Důležité však přitom je vždy najít úměrnou výši této finanční podpory. Vrcholový sport zkrátka je onou viditelnou třešničkou na dortu a láká mládež. Stačí si jen připomenout například zvýšený zájem o hokej poté, co čeští hokejisté zvítězili v Naganu. Věřím, že také juniorské mistrovství světa v Liberci bude pro kraj i české lyžování přínosem, ale zároveň věřím, že už nebudeme opakovat zkušenosti z MS 2009. Sport by se měl dělat kvůli sportu, a ne jako výdělečný podnik na straně jedné a prodělečný pro dodavatele a veřejné rozpočty na straně druhé.

Proč je tak těžký přestup z juniorské kategorie mezi dospělé?

V době, kdy jsem sama závodila, byl na nás vyvíjen obrovský tlak, protože jsme malá země s úzkou lyžařskou základnou. Jakmile se objevil v patnácti, šestnácti letech nějaký talent, okamžitě se na něj začalo tlačit, zintenzivnily se tréninky. A ve chvíli, kdy si takový závodník teprve zvykal na určitou tréninkovou zátěž, aby vydržel tempo v dlouhém závodu, velmi často po takovém přístupu od lyžování úplně odcházel. O českých závodnících bylo v juniorských kategoriích vždy slyšet, dokázali porážet ty nejlepší soupeře, ale dál se o nich už nevědělo. To je obrovská škoda. Hodně se také objevovaly názory, že lyžař ve věku dvaceti, jednadvaceti let je už neperspektivní. Přitom lyžování je dlouhověký sport. Norka Hilde Pedersenová například vyhrála závody Světového poháru poprvé až ve 41 letech!

Proč byste lidem doporučila klasické lyžování jako zdravý a pohodový sport?

Je to jednoduše nejkrásnější sport v nejkrásnějším prostředí! Navíc se jedná o jedno z nejzdravějších odvětví vůbec. Zatěžujete při něm komplexně celé tělo, využíváte však také i tzv. hloubkové stabilizační svaly, které člověku drží kostru a jsou důležité pro to, aby nás nebolely klouby nebo záda, protože máme zpevněné vazy a šlachy. Tohle všechno lyžování přináší naprosto přirozenou formou. Využíváte také rovnováhu, a to je to pravé stabilizační cvičení bez jakýchkoliv otřesů. Je to jeden z nejšetrnějších sportů a začít se může v každém věku.

Co byste před nadcházejícím juniorským šampionátem v Liberci závodníkům popřála?

Přála bych si, aby českým závodníkům dodalo energii domácí publikum. Když vám někdo fandí a drží palce, jde nejen o důležitou morální podporu, ale je to znát i na celkové atmosféře. Byla bych ráda, aby mladí sportovci brali tento závod jako vstup do velkého světa lyžování, ale zároveň si nemysleli, že s výsledky z tohoto šampionátu padá nebo začíná úplně jiný život. Jde pouze o jeden okamžik na jejich dlouhé cestě a přeji jim, aby si ho pořádně užili a aby jim chuť lyžovat na vrcholové úrovni vydržela co nejdéle.

ZUZANA KOCUMOVÁ

Datum a místo narození: 26. 5. 1979, Liberec

Současná profese: náměstkyně hejtmana Libereckého kraje pro zdravotnictví, sport a tělovýchovu

Předešlá kariéra:

reprezentantka v běhu na lyžích (1996 2001), bývalá učitelka, televizní komentátorka

Největší sportovní úspěchy: Zimní olympijské hry: 1998 (Nagano, Japonsko) štafeta 4 x 5 km: 6.; individuální závod na 30 km: 35.

Mistrovství světa v klasickém lyžování: 1997 (Trondheim, Norsko) kombinace 5 km klasicky + 10 km volně stíhací závod: 23.; 30 km klasicky: 39.

Mistrovství světa juniorů: 1999 (Saalfelden, Rakousko) 15 km volně: 1.; 1998 (Pontresina, Švýcarsko) 5 km volně: 3.

Zimní světová univerziáda: 1999 (Vysoké Tatry,

Slovensko) štafeta 3 x 5 km: 2.

Jizerská padesátka: 2009: 3; 2008: 4; 2012: 13.

EVA HROMÁDKOVÁ

VLADIMÍR ZEMÁNEK

Autor: Redakce

5.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pivo. Ilustrační obrázek.

POZVÁNKA: Pivní svátek chystá liberecká radnice na 2. září

Ovce. Ilustrační foto.

Vlci zadávili přes 30 jehňat

POZVÁNKA: Vratislavice budou ve čtvrtek patřit módě a Beatě Rajské

Vratislavice n. N. – Na autorskou módní přehlídku poslední kolekce návrhářky Beaty Rajské zvou ve čtvrtek Vratislavice. 

Bikerské Babí léto napsalo svůj šestnáctý ročník

Liberec – Náročnou a po vichřici zablácenou trať absolvoval na drsné osmdesátce nejrychleji Michal Vlášek v čase 3:05:52.44 hod.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Čechie a Böhmerland opět na silnici

Liberec - Historické motocykly Čechie-Böhmerland, které jsou nejdelšími stroji, budou v sobotu 26. srpna kroužit na okruhu Varnsdorf - Rumburk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení