„Měl jsem v hlavě na koloběžce vyjet tento kopec třikrát v jednom dni, a tím se zařadit do francouzského Klubu bláznů,“ přiznal Jelínek. Nakonec trasu dlouhou 137 km s převýšením 4400 m zdolal v čase 10:26 hod. „V polovině kopce, který jsem zdolával potřetí, mi v hlavě proběhl nezapomenutelný zážitek, kdy jsme tu jeli před čtyřmi roky nejdelší etapu Tour de France, končící právě tímto výjezdem, a kde nás opilé davy fanoušků plácali po zádech a polévali chlastem… To byla jiná euforie, spíš se mi chtělo umřít a ne koukat pořád na vrchol kopce, který se vůbec nepřibližoval," přiznává 62letý borec.
Trasy ze třech městeček jsou dlouhé přes 20 km a mají stoupání do 14,5%. „První jízdu začínám nejtěžším výjezdem ráno z Malaucene. Míjím vilu, kde bydlí místní psychiatr, ale je ještě příliš časně na to, abych se ho šel zeptat, zdali je to dobrý nápad takhle jezdit nahoru a dolu," říká k první trase, kterou zdolal těsně pod dvě a půl hodiny. Následoval sjezd do Saultu, odkud v začínajícím vedru jel stoupáním zpět. „Krajina je nádherně provoněná levandulemi, které se tu hojně pěstují. Cestou si dám hnusnej gel, hnusnou tyčinku, začíná se projevovat lehká únava a teplota 3 km pod vrcholem ukazuje neuvěřitelných 30 stupňů. Takže se mi udělalo u pomníčku cyklolegendy Toma Simpsona slabo a byl jsem rád, že se doplácám podruhé na vrchol," přidává. Při sjezdu do Bedoinu byl provoz nahoru i dolů velmi silný.
„Nemělo cenu se tady zrakvit zbytečně riskantní jízdou. Při pohledu nahoru na nekonečně vzdálený vrchol kopce se musím hodně přemlouvat, že se mi tam v pekelném vedru zase chce. Jízda má do svižnosti hodně daleko, začínám toho mít akorát dost. Říkám si, co tady vlastně blbnu, proč nejdu raději s chotí do vinice na dobré vínko… Už to nebyl optimismus jako ráno, kdy si člověk vypočítává, jak rychle bude v cíli a jak to pěkně jede. Spíše jsem měl pocit jednonohého postřeleného vojáka, vracejícího se z fronty domů. Konečně vrchol a rychle pryč, v životě už tenhle kopec nechci vidět," uzavírá koloběžkář.