Jak se vůbec sjezdař může dostat do Jižní Ameriky, kde to je pro Evropana dost hluché místo a navíc pro lyžaře?

Chile je oblíbená destinace pro většinu velkých týmů. Servisman od firmy Elan, co se stará o Ondru a ještě jednoho slovinského závodníka Šporna, chtěl dobře otestovat sjezdové lyže, a protože jsou v Chile podmínky jako v Alpách v zimě, tak jsme uvítali možnost tréninku sjezdu a Super G.

Zkuste popsat cestu, jak jste se vůbec na Kordiliery dostali. Kde jste přesně byli a v jaké nadmořské výšce?

Většina známých středisek v Chile je blízko hlavního města Santiaga a lyžuje se ve výškách přes 3000 m. My jsme však trénovali 500 km jižněji. Celou dobu jsme byli v lázeňském středisku Termas de Chillán, kde jsme bydleli v nadmořské výšce 800 m a lyžovali jsme 1500 - 2700 m.n.m. Mohli jsme si tak dovolit nalyžovat velké objemy a únava nebyla tek velká jako na ledovci.

Kolik hodin vám zabrala cesta tam a pak zpátky?

Cesta do And byla bezproblémová. Na jih vedla velmi dobrá dálnice a potom dobrá silnice 70 km do hor. Jen posledních 10 km, přesně od naší chaty do hor, připomínalo Camel Trophy a pro nás Evropany to bylo skoro dobrodružství. Cesta byla strašná. Když tál sníh,tak to bylo 10 cm bláta, když bylo sucho, tak za každým autem byl doslova mrak prachu.

Nerozumím tomu, protože nahoře je velmi luxusní lázeňský komplex se vším co si umíte představit.

A letecky z Evropy?

Letěli jsme z Prahy do Zurichu a pak přímo do Santiaga z mezipřistáním v Sao Paulu. Nazpět stejná cesta. Cesta nám trvala dost dlouho. Ve 3 hodiny odpoledne jsme opustili domov v 8 letěli z Prahy. V 10 ráno tamního času jsme přistáli v Santiagu (-5 hod. proti našemu času). Do chaty, co jsme měli objednanou, jsme se dostali velmi unavení, po 33 hodinách na cestě, v 7 večer.

Jak to vůbec na svazích v Chile vypadá?

Navštívili jsme pouze jedno středisko. Bylo naprosto perfektní, co se množství a kvality sjezdovek týče. Perfektní bylo i počasí, scenérie And a obrovské množství sněhu (2 - 4 metry). Některé dny pokulhávala úprava tratí a vleky a lanovky nebyly nejrychlejší. Možná i díky tomu, že tam nebyla elektřina, všechno fungovalo na generátory (na naftu). Když jsme tam přijeli na konci srpna, což je jako u nás přelom února a března, byl perfektní prašan a podmínky pro freeride ideální. Člověk si může vyjet až nahoru (2 lanovky a 3 vleky), pak ještě půl hodinky pěšky, a může se pokochat pohledem do kráteru činné sopky. Potom se může vydat na 9 km sjezd do Termas.

Turistů je přes týden velmi málo. Fronty na vlecích neexistují ani o víkendu, jen jeden den za celou dobu bylo plno, ale zato pořádně. Jako by se celá Chile přestěhovala do Termas, byl totiž Den nezávislosti. Jinak naprostá většina zákazníků byly závodní týmy z celého světa.

Jak jste se dopravovali na svahy?

Nahoru jsme se dopravovali půjčeným pick upem. Když jsme zjistili, že asi vydrží všechno, tak jsme si cestu na rozbité cestě užívali. Auto mělo zadní náhon, volant, řadící páku, korbu a jinak nic, ale alespoň nemohlo nic upadnout. Když sněžilo, naložili jsme plnou korbu sněhem abychom vyjeli nahoru.

Jak jste byli v Chile dlouho a kolik jste toho nalyžovali?
Celkem 22 dnů, z toho dvacet na horách v naší chatce a dva dny v Santiagu před návratem domů. Nalyžovali jsme celkem 18 dnů, což si na ledovcích v Evropě absolutně nemůžeme dovolit, kvůli únavě. Trénovali jsme všechny disciplíny, ale hlavně sjezd a super G.

Co ubytování? Skromné?

Nahoře v Termas je ubytování na velmi dobré úrovni, stejně tak dole v údolí je ubytování v normálním evropském standardu. Ale je možné narazit i na levné a nekvalitní ubytování.

My jsme si připlatili a měli velmi útulnou a čistou chatu, dobře vybavenou a wifi internet v ceně. To nás zachránilo od totální izolace.

Počasí vám přálo?

Bylo dobré jen do 10 hodin. Každý den dost foukalo. Celkem bylo asi pět dnů škaredě, ale zbytek bylo slunečné ,jarní počasí.

Jistě máte spousty zážitků.

Přesto, že jsme měli dost stereotypní pobyt (trénink, jídlo, spánek), tak jsme toho zažili dost. Ondra dvakrát těžce spadl ve sjezdu, ale naštěstí se to obešlo jen s velkými modřinami. Naše fyzioterapeutka adoptovala tři psy, kterých se tam volně pohybovaly desítky. Šokovaní jsme byly z koňských povozů a cyklistů v protisměru na dálnici. Znervózňovala nás různě dýmící sopka nad námi. Koupali jsme se v Pacifiku ve vodě 8 stupňů studené. Ocenili jsme výborné chilské víno a hovězí maso, které byly velmi levné. Zažili jsme vynikající rybí hostinu u moře i noční jízdu metrem v Santiagu. V lyžařském prostředí a na letišti jsme se domluvili bez problémů anglicky, ale jinak jen španělsky. Humorná byla moje konverzace s četníky, kteří nás zastavili na silnici a já zjistil, že jsem ztratil pas i řidičák. Půl hodiny na mě mluvili španělsky, já anglicky a nerozumněli si ani slovo. Když jsem jel tudy za hodinu znova, zase mě zastavili a já jsem mu začal vysvětlovat, že ty doklady prostě nemám. Asi ho to nezajímalo, protože mi cpal do auta velice pohlednou stopařku.

Byli jste celkově spokojeni? Chtěli byste se tam příští rok vrátit?

Celkově jsme byli spokojeni hlavně s tréninkem i s lyžemi, které v testech patřily k nejrychlejším. Příští rok pojedeme znovu. Pokud budeme mít dost peněz, protože letos nás to celé stálo okolo 270 tisíc.

Doporučili byste svahy našim lyžařům?

Turistům bych výlet do Chile určitě doporučoval. Je tam co vidět, i když my jsme toho kvůli tréninku moc neviděli.