VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Thajskou masáž zkusili všichni. Od vedení po hráče

LIBEREC - Bývalý volejbalista liberecké Dukly Vít Rosenbaum reprezentoval Česko na světové Univerziádě v Bangkoku

22.8.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK

Hektické dny zažívá Vít Rosenbaum. Volejbalista, který přestoupil z liberecké Dukly do francouzské druholigové Marseille.

Sotva se student sportovního managementu na Technické univerzitě v Liberci vrátil z letní Univerziády v Bangkoku, již se chystá do Francie do nového klubu. Nestačil se ani vyrovnat s časovým posunem.

„Ještě bych to potřeboval dospat,“ svěřil se Vít Rosenbaum, který ještě stále myslí na neuvěřitelnou smůlu, která v Thajsku potkala český reprezentační vysokoškolský výběr. Nakonec čeští volejbalisté skončili na desátém místě.

Už to přebolelo?

Ani moc ne. Vlastně jsme nepostoupili jen na podíl všech získaných bodů v turnaji. Chyběly nám dvě tisíciny… Navíc jako jediní jsme porazili Turecko, pozdější mistry. Ale ze skupiny jsme nepostoupili, což mě mrzí.

Přitom jste v základní skupině odehráli pět zápasů a prohráli jen jeden…

To byl první zápas s Brazílií, se kterou jsme vedli již 2:0 na sety, ale zápas jsme prohráli 2:3, 14:16 v tie breaku, přičemž jsme měli dva mečboly… Potom jsme už vyhráli úplně všechno. Včetně posledního zápasu s Tureckem, které bylo favoritem.

Jak byste své vystoupení na univerziádě zhodnotil?

První zápas jsem byl poměrně dost nervózní, úplně zbytečně, z čehož vyplývaly chyby. Ale i na velký počet chyb, které jsme udělali, jsme mohli vyhrát. Tady bych vzal odpovědnost na sebe. Potom jsme už zjistili, že můžeme hrát s každým. Spadla z nás nervozita a dá se říci, že jsme hráli pěkný volejbal. Taky jsme vytvořili výbornou partu.

A co Thajci jako volejbaloví fandové?

To bylo trochu problematický, protože místních tam příliš nechodilo. Dívat se chodili spíše studenti a mladí lidé okolo patnácti šestnácti let. Takoví, co třeba ještě moc neviděli Evropany a tak (smích). Na zápasy chodilo okolo tisícovky lidí.

Zkuste to srovnat s českým prostředím.

To se moc srovnávat nedá. V Thajsku byly haly pro deset ticíc lidí a více, což je v Evropě málokde. Takže když tam přišlo tisíc lidí, tak se to ztratilo. Když to srovnám s Libercem, kde na zápasy chodí pět set šest set lidí, tak je to už slyšet. A co se týče diváků, tak to bylo zvláštní, protože podle mě ti lidé, co přišli, volejbal nikdy neviděli. Příliš nefandili. My jsme měli štěstí, že na naše zápasy chodili členové české výpravy z jiných sportů. To bylo plus. Hodně nám pomohli.

A zažili jste v této souvislosti nějaké kuriózní situace?

Jen co se týče místních fanynek. Většinou si oblíbily někoho z mužstva. S ním se potom pořád fotily, rozdávaly mu psaníčka, kde mu psaly, jak ho zbožňujou, jak je světovej a nejlepší a tak. Fanynky, no.

A z českého volejbalového týmu si oblíbily koho?

Libera Jana Václavíka. Je nejmenší… Oproti němu byli ostatní dost zapomenutí (smích). Fanynek měl opravdu hodně.

A když jste šli po ulici, ohlíželi se za vámi lidé?

Většinou jo. My jsme defacto chodili pořád ve stejným oblečení, takže lidé nás zdravili. Bylo to docela příjemný. Neměli jsme žádný problém. Ba naopak. Lidé se pořád smáli a bylo to takový přátelský.

Říkal jste, že tam byly haly pro více než desetitisíce lidí? K čemu slouží?

To byly sportovní haly v univerzitních areálech. Ať to byla hala v Bangkoku nebo 50 kilometrů od něj. A všechny tyto univerzity byly soukromé. A jak to tam vypadalo? To bylo něco neuvěřitelného. Mramorový sloupy, šatny z mramoru. To bylo unikátní. Vypadalo to hrozně hezky a nově.

Jaký byl váš nejsilnější volejbalový zážitek?

Asi zápas s Tureckem, se kterým jsme prohrávali 0:2 a byli docela zakřiknutý. Potom jsme však utkání otočili a hráli skoro až exhibičně. Když jsme to dotáhli do vítězného konce, utvořili jsme chumel, skočil na nás trenér a zakřičel, že jsme postoupili o jeden bod. Lítali jsme tam okolo haly a bylo to hodně emotivní. Za pět minut nám ale sudí řekl, že jsme nakonec nepostoupili. To byl extrém. Z hezkého zážitku naprostý propad dolů.

A mimovolejbalový?

Bangkok. Poznali jsme, jak funguje život v Bangkoku. Denní i noční. Bangkok má asi 10 milionů obyvatel. V okrajových a chudých čtvrtích je velké množství slumů. A třeba deset metrů od něj je mrakodrap, ve kterým je nákupní centrum, což byl hrozný kontrast. Překvapila mě doprava. Jejich dopravní systém je pořádnej nepořádek. Nechápu, že za těch čtrnáct dní jsme tam neviděli ani jednu bouračku.
Říkal jste, že jste poznali denní i noční život v Bangkoku. Thajsko je vyhlášený ráj prostituce. Souhlasíte?
(Smích). S tím souhlasím, ale nic zvláštního jsme tam neviděli, ale je to tak. Možností je tam hodně.

A ochutnal jste nějakou místní thajskou specialitu?

Nenene. Ochutnal jsem jen pivo. (smích). Ale byli jsme na klasický thajský masáži. To jsme vyzkoušeli skoro všichni. Bylo to hodně zajímavý. Masérky měly většinou tak 40 kilo, takže si člověk myslel, že masáž bude stát za houby, ale bylo to naopak. Dělají to zvláštním stylem, že toho člověk měl plný zuby. Za ty dvě hodiny a 150 korun to bylo hodně zajímavý. Vyzkoušeli to všichni. Vedením počínaje po hráči konče (smích).

Proč by ne…

Ale byla to klasická masáž! (smích).

22.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

"INDRE STULGAITE KRIUKIENE & REMIGIJUS KRIUKAS – LOV OHNĚ" oba litevští výtvarníci vystavují v Severočeském muzeu Liberec od 23. 3. do 14. 5. 2017. Snímky z přípravy den před vernisáží.
18

Sklo je materiál, který nese hodně symboliky, říkají litevští skláři

Minulý týden došlo na hasičské stanici v České Lípě k předání 10 kusů obleků (bunda + kalhoty), které jsou určené hasičským lezcům pro zásahy v nepříznivých klimatických podmínkách.

Lezcům nebude zima. Mají speciální obleky

NÁZORY: Panenka

Liberecký deník přináší zajímavé názory lidí, kteří jsou ochotni se podělit o své myšlenky, zážitky a zkušenosti. Každý si najde to své. Ať už se jedná o Deník nastávající prvorodičky, Nahlas Petra Vondřicha nebo Sloupek Ireny Eliášové.

Vyslovovat písmeno „ř" mě naučil číšník Pepa

Liberec - Seriál Deníku představuje cizince, kteří našli domov v Libereckém kraji. Další z nich je skotský překladatel Stephen Johnstone.

DOTYK.CZ

Největší poslanečtí snaživci? Na špici jsou Kalousek i Okamura

Už více než dvě stovky zákonů předložili současní poslanci. Sice jich protlačili jen 26, ale nesmutní z toho. Hlavně, že jsou vidět.

Procvičujte mozek a moc nesledujte televizi, radí paní Vlasta. Oslavila už 100. narozeniny

Česká Lípa - V kruhu rodiny si oslavu stých narozenin užila Vlasta Vogelová z České Lípy. Pochází ze středočeských Štíhlic, ale více než polovinu svého života žije v České Lípě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies