On-line rozhovory
Rozhovor s cestovatelem a fotografem Leošem Šimánkem
Celosvětově známý cestovatel, fotograf, spisovatel a hlavně dobrodruh Leoš Šimánek, který v těchto dnech objíždí města České republiky se svou dia-show Rusko, odpovídal na vaše dotazy v on-line rozhovoru ve středu 17. února.
ukončen 17.2.2010 11:32
Otázky a odpovědi
Nazdar Leosi, nemas nahodou diavortrag take v Mar. Laznich. Kdyz ano, tak kdy? Zdenek
Zd.Kolumek, 17.2.2010 11:28
Ahoj Zdenku, starý kamaráde, v Mariánských lázních bohužel nejsem, ale nedaleko v Tachově, Chebu, Sokolově a Karlových Varech. Termíny najdeš na mých internetových stránkách www.leossimanek.cz a moc rád bych se s tebou po těch dlouhých letech, co jsme se neviděli, opět setkal.
zdravím, stále je s vámi váš pejsek, což je krásné. Odkud pochází? Dostal jste ho od někoho? Opravdu s vámi je takhle na každém kroku?
Magda Jánská, 17.2.2010 11:26
Na skoro všech cestách a expedicích nás doprovázel čtyřnohý kamarád - aljašský malamut. Za tu spoustu let už jich bylo několik - v Kanadě to byl London, Nanook a Dalton. V Rusku Koyuk, toho jsem pojmenoval podle jedné aljašské řeky. Jméno jí dal kdysi dávno jeden ruský průkopník a já netušil, co to jméno vlastně znamená. To jsem se dozvěděl až na cestě k Bajkalu, kde nám lidé opravovali naši výslovnost jeho jména a divili se, proč jsme mu tak hloupé jméno vůbec dali. Dozvěděli jsme se, že Koyuk znamená \\\"Už toho mám plné zuby\\\". Zřejmě ten rus měl Aljašky víc než dost a proto tu řeku tak pojmenoval. Žádného ze čtyř psů, které z mých knih a diashow znáte, jsem nekoupil. Vždy jsem je od někoho dostal.
Nazdar Leosi, kdy budes opet vystupovat v Mannheimu nebo Ludwigshafenu? Zdenek
z. kolumek, 17.2.2010 11:27
Moje diashow uvádím jen po České republice, je to 59 měst a na Německo už mi bohužel nezbývá čas.
Dobrý den pane Šimánek,chci se zeptat kolika jazyky se dorozumíte a dostal jste se někdy a případně kde do situace kdy byl ohrožen váš život?děkuji.
Michal, 17.2.2010 11:23
V mládí jsem byl donucen se učit ve škole ruštinu, která mi po mnoha letech byla velmi dobrá na cestě napříč Ruskem k Bajkalskému jezeru. S diashow o této cestě jsem právě na turné po celé České republice. I němčinu jsem se učil už ve škole, ale angličtinu a španělštinu již na mých cestách. I francouzky se trochu domluvím. Na mých expedicích jsem se dostával do celé řady prekérních situací. Snad ta nejdramatičtější z nich byla na plachetnici v Tichém oceánu, kdy jsme se dostali do oka hurikánu, který jsme jen tak tak přežili. To jsem ještě cestoval sám, nyní již po 20 let s manželkou a dětmi, kde se snažím riziko minimalizovat, ale i na našich společných expedicích, jsme se dostali do nepředvídaných situací - jednou nás napadl na Aljašce medvěd grizzly, u jednoho ledovce, kdy jsme se dostali do zajetí ker a neměli možnost úniku. Detaily se můžete dočíst v mé fotografické knize Pobřeží Pacifiku.
Hezký den, co vás přivedlo k tomu, abyste se vydal na tak dalekou cestu jako je kanada, aljaška...? Myslím tím první povzbuzení, nebo nátlak? Přece jste se jen tak nesbalil a neodjel, co na to vaši rodiče? prátelé? děkuji
Magda Veselá, Střekov, 17.2.2010 11:24
Vaše otázka zasahuje do dob mých cestovatelských začátků. Podnět k tomu, abych zavřel mojí dobře prosperující kancelář architekta, mě dal kamarád, který se právě vrátil z kanadské divočiny. Probudili se ve mě vzpomínky z mládí, kdy jsem čítával dobrodružné knížky od Jacka Londona. Zařídil jsem si zastoupení za mě ve firmě a vyrazil s kamarády na tři měsíční plavbu na kanoích po řece Yukon. Po mém návratu do mé kanceláře do německého Passova mě práce, která mě dřív bavila, přestala těšit a firmu rozpustil. Obrázky z Kanady jsem nadchl mé tři nejlepší kamarády, kteří se rozhodli také dát v zaměstnání výpověď a tak jsme byli úplně volní a časem neomezení a společně vyrazili na kanadský sever. Všichni čtyři jsme tehdy žili v Německu a naše rodiče v Čechách jsme v dobách minulého režimu neměli možnost navštěvovat. Mé cesty jsem s nimi nikdy nekonzultoval a vždycky se divili odkud ze světa přicházejí velmi sporadické pohlednice. Zřejmě jste četla moji knihu Kanada - divočinou severu, na kterou navazuje Amerikou od severu k jihu, ve kterých popisuji naší cestu. Musím říct, že to byla ta nejdobrodružnější, kterou jsem zažil. Po té následovala celá řada expedic, většinou na americkém kontinentě.
Dobrý den, rád bych se zeptal, jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na dětství (co Vám utkvělo nejvíce v paměti). Děkuji.
Pavel M., 17.2.2010 11:23
Již od malička jsem trávil prázdniny s mým otcem na putovních táborech. Jeden z nich byl v Tatrách - Roháčích, kde mě otec učil základy horolezectví. Společně jsme si vyrazili na tůru po hřebenech tohoto pohoří a zažili na nich bouřku v tom nejnebezpečnějším místě, tzv. Skleniarky - kde se musí traverzovat. Blesky dopadaly v naší těsné blízkosti, ale naštěstí nás žádný netrefil. Při této bouřce jsem byl poprvé svědkem přírodního fenoménu, kdy nám zelektrizované vlasy trčely kolmo na hlavě.
Vážený pane Šimánku, chtěla bych se zeptat, jaké pojištění využíváte na svých cestách? Nenašla jsem pojišťovnu, která by mě pojistila například proti přepadení a krádeži fotoaparátu a objektivů na ulici. Pojišťovny vždy tvrdily, že fotografickou techniku pojistí pouze v případě, že se ztratí z hotelového a uzamčeného pokoje. Děkuji.
Lenka, 17.2.2010 11:23
Nikdy mě nenapadlo si mé fotoaparáty pojistit a naštěstí mi je nikdo ještě neukradl. Na cestě jižní Amerikou jsem měl jeden jediný vodotěsný Nikonos, který jsem nosil pořád schovaný pod košilí a vytahoval ho jen při fotografování. O fotografickou brašnu bych na této cestě zaručeně přišel. I při dalších mých cestách, kde používám dva fotoaparáty, je mám stále bez brašny na krku a tím pádem je nespouštím z očí. Ztráta mých fotoaparátů by pro mě znamenala konec expedice a proto jsem na ně extrémně opatrný.
-4°C
-2°C
