Kancelář máme pronajatou ve staré zástavbě od magistrátu města. Vozidla bohužel nevlastníme. Naštěstí existuje řada lidí, kteří nám v případě potřeby vypomohou. Všem bych jim chtěl poděkovat. Bez toho, že nám pomáhají ostatní, sami pomáhat nedokážeme.

Na tuto otázku už jsem odpovídal dříve.

Mám dvě. První je staré židovské přísloví: Kdo zachránil jeden lidský život, zachránil svět. A to druhé: Žít pro své sny.

Děláme vše proto, aby pokračovala. Pokud by se nepodařilo sehnat dostatečné finanční a materiální pokrytí, nemocnice bude pokračovat i nádale pod vedením gruzínských kolegů. Rádi bychom však náš projekt ještě nějakou dobu udrželi.

Ano, je to těžší.

Gruzie proto, že to byl konflikt, a naše relativně rychlá pomoc tam byla velmi potřebná.

Ano, spolupracovali jsme s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem pro běžence a s místní samosprávou - gubernátorem oblasti.

Momentálně nemocnici zajišťuje gruzínský personál. Na stanici záchranné služby osm lidí a v nemocnici cca 20. Nemocnice má momentálně deset lůžek. V utečeneckém táboře Tcerovany je naše nemocnice jediná a slouží cca pro 20 tisíc lidí.

Nyní je to v podstatě Pakistán, i když činnost v Pakistánu pravděpodobně budeme muset ukončit. Dále Afrika, tedy Zambie, Gruzie a podaří-li se, tak Gaza.

Ano byl. A právě moje účast v misi na Srí Lance tuto skutečnost změnila. Co dělá agentura nevím, a upřímně mě to už nezajímá. Na výnosnost neziskovky už jsem odpověděl v jedné z předchozích odpovědí.

Nic, žádnou nemám. Ona by se mnou stejně žádná nevydržela.

Jako humanitární organizace nemáme mandát vyjadřovat se k politické situaci. Pomáháme všem bez rozdílu víry, postavení, národnosti. Uprchlická vesnice Tcerovany, kde stojí naše zdravotní zařízení hostí Gruzínce, Abcházce i Osetínce. Všechny ty, kteří díky tomuto konfliktu přišly o domovy, majetek a někdy i příbuzné. Mile mě překvapil přístup všech lidí, se kterými jsme se setkali a kteří si uvědomovali, že jim chceme pomoci. Nemile možná u některých jejich opatrný vztah k práci.

Na financích se podařilo zajistit dva miliony z dotace Ministerstva zahraničí České republiky. Dvěma sty padesáti tisíci přispělo statutární město Liberec. Řada firem však poskytla potřebný materiál buď sponzorsky nebo za zvýhodňenou až symbolickou cenu. Hodnota daru včetně materiálu, který jsme předali gruzínskému Ministerstvu zdravotnictví, byl 4 260 506 korun.

Když u nás byly povodně, viděl jsem a spolupracoval se záchranáři z mnoha zemí. Jestliže někdo pomáhá nám, měli bychom pomáhat i my jim. Nejsme lepší ani horší než ostatní.

Ano, humanitární organizace našeho typu je v podstatě vidět, nebo je potřebná, pouze v případě konfliktu nebo katastrofy. Loňského roku jsme zahájili pomoc v Africe, poté přišla Gruzie. Dnes je na pořadu dne Gaza. Bylo by lepší, kdyby organizace našeho typu vůbec nemusely existovat, ale to se nikdy nestane, protože konflikty a katastrofy tady budou stále.

Téměř vždy pracují dobrovolníci pouze za zákonem stanovené diety. Rozpočet jednotlivých misí nám neumožňuje platit za vykonanou práci odměny, které si by ti lidé zasloužili.

Momentálně pouze tři, jako profesionálové ohodnoceni minimální mzdou. Dobrovolníků, které můžeme oslovit, je více než sto.

Ano, na Gruzii byla vyhlášena sbírka. Číslo účtu je 225407477/0300. Ano, na darovanou částku dostanete darovací smlouvu a děkovný dopis. Suma je uznatelnou daňovou položkou.

Ano, za předpokladu, že se podaří zajistit financování.

Organizace funguje na bázi dobrovolných spolupracovníků, kteří jsou v případě potřeby osloveni. Přihlásit se může každý, na našich stránkách je formulář, který lze elektronicky odeslat a my se s tím člověkem poté zkontaktujeme. Požadujeme především multifunkčnost ale také samozřejmě odbornost ve vlastním oboru. Důležitou věcí je také to, aby člověk v sobě měl týmového ducha.

Téhle činnosti jsem se začal věnovat při prvních velkých povodních v ČR, to znamená v roce 1997. Poté přišla první zahraniční mise do Turecka, společně s Františkem Schejbalem (otcem i synem) a dalšími záchranáři s okolí Liberce. Nejotřesnějším zážitkem bylo pravděpodobně nalezení mrtvého miminka v tureckém Izmitu. Naopak nejhezčí je to, když se vrátíme z mise a uděláme si hodnocení naší práce. Řekneme si, bylo to tvrdé, bylo to drsné a náročné, ale příště jedeme znovu. Tohle může být jenom týmová práce, jednotlivec tady nemá šanci. Reakce spoluobčanů jsou rozporuplné. Jsou lidé, kteří pomohou a jsou lidé, kteří se nám vysmějí. Ale tak je to asi všude na světě.

Od začátku mého působení v organizaci Hand for Help, je můj plat i plat vedoucí kanceláře stejný. Je to zákonem uznané minimum, tedy osm tisíc korun měsíčně.

Způsobů je řada. A není to jen pomoc finanční. Naše mise se nám daří organizovat právě díky pomoci stovek, možná tisíců "obyčejných" lidí. V tento okamžik mě napadá například nutnost sehnat řádově ve dnech někoho, kdo by byl ochoten pracovat jako dobrovolník na tvorbě našich webových stránek. A má-li někdo opravdu zájem pomoci, není nic jednoduššího, než nás kontaktovat přímo v sídle organizace. Každou pomoc rádi přijmeme.

V první řadě se chystáme pokračovat v projektu Gruzie. Byli jsme požádáni gruzínskou stranou o další rozvojovou pomoc. Cílem bude dovybavení námi postaveného zařízení a zároveň proškolení našich spolupracovníků na místě. Měla by pokračovat i pomoc v Zambii, kde Fakultní nemocnice na Vinohradech ve spolupráci s HfH zajišťuje projekt s názvem Zvýšení úrovně chirurgické péče v nemocnici Levanica. V souvislosti s konfliktem v Gaze jsme se rozhodli začít s přípravou pomoci civilním obětem. Mělo by se jednat o zhruba stejný projekt jako v Gruzii.

Nemrzí, každá životní etapa má svůj význam. Myslím si, že bezpečnostní firma mi dost dala, ale dnes jsou pro mě priority někde jinde.