Tak tenhle kamarád dostal od jiného mého kamaráda šunku jako svatební dar. Když říkám šunku, myslím opravdovou, pořádnou, jedenáctikilovou. Byla řádně vyuzená, s neuvěřitelnou životností a do spíže se prý vážně hodila. Vypadalo to, všichni alespoň říkali, ta vydrží dlouho. Dokonce jsem slyšel slíbení ochutnávky, ale znáte to…

Pár týdnů na to sedím u kamaráda, toho, co tuhle krásnou šunku koupil tomu druhému, co se ženil. Ukazoval mi krásnou fotku. Hned bylo jasné, že je to klasa. Na druhé straně se z obrázku vyklubala pozvánka na křest nového kalendáře onoho věhlasného fotografa, samozřejmě pod značkou nejmenovaného obchodu s těmi nádhernými šunkami, které vykouzlí úsměv na tváři snad i vegetariánovi (omlouvám se).

Ani nevím proč, hned jsme se začali bavit o tom, jak to na světě krásně funguje. Je stejně dobré koupit si kvalitní šunku jako zajít do luxusní restaurace, našetřit si na rollex, dostat se na tu správnou pařbu. Držet laťku n(z)a hranici(í). Nemůže to být jinak. Jestli se shodneme na tom, že lidská společnost se skládá z tlup, skupin a jejich členů, kteří jsou si vzájemně (především) prospěšní, rozumějí si, usilují o podobné věci, těžko čekat jiný princip. Jinou otázkou je motivace jednotlivý jedinců, hlavně těch, kteří mají možnosti…