Jako bych vjížděl do zimního království. Pole na Turnovsku se sice už červenala jarní hroudou, ale paceřický kopec byl ještě nabílený. A vrchol Kozákova, který se za protektorátu stal nejvyšší českou horou, nebylo ani vidět kvůli mračnům těhotným sněhem. Březen – za kamna vlezem, říká stará provařená pranostika. My, seveřané, o tom něco víme!
To Pražáci jsou úplně mimo. Holky už to vyndaly; na Staromáku je to samý kostýmek, samá sukýnka. V Rytířské vystoupil z bílé audiny nagelovaný boreček jen tak v řídkém tričku. Na autě měl letní gumy a řetězy leda kolem býčí šíje.
Ještě že jsem si vzal světlou kšiltovku a neztrapňoval se naraženým kulichem. Venkovan! Vidlák z hor! Jenže přijeďte na návštěvu k nám, do špinavoučkého Liberce. Na Šalďáku zakopnete o hromady sněhu. Pod Ještědem se potulují lyžaři. Tady zima ještě práci neskončila, navzdory rannímu řevu ptáků a čím dál dotěrnějšímu sluníčku. V tričku tady, borče, budeš za křupana ty. Kromě toho asi nastydneš.
Vy v Praze jste moc hrr. Opravdové jaro začíná až tehdy, když si chlapi vynesou pivo před hospodu. To zatím nehrozí ani u nás v Liberci, ale ani u vás v Praze. A že jsem nějakých pivnic minul.
Takže s těma letníma gumama pomalu.