Představitel této země, která je mým domovem ani nemrkl, když sděloval onu zprávu. Bylo mu to jedno. Doporučuji stránky Českého statistického úřadu. Valná většina mé generace se žádného důchodu ani nedožije. Je to něco jako lotynka.

Celý život si budeme kupovat od sociálky losy a pár šťastlivců vyhraje. To není solidární systém. Ta slova znamenají něco jiného. Již od dob excentrického ex-ekonoma Václava Klause si hromadně utahujeme opasky, akceptujeme něčí balíčky, děsíme se tajemných kufříků a je naprosto lhostejné, zda-li si monarcha utírá nos kapesníkem modrým či oranžovým. Proto mám rád čas předvolební. Všichni politici se tváří jako politici, všichni vědí, jak vše vyřešit a znají cestu k prosperitě a klidu té naší malé české vesničky. Vždy zavřu oči a řeknu si: To by bylo krásné, kdyby to neříkal již dvacet let ten samý člověk, který to již za pár měsíců odvolá!

p.s. Občanská demokratické strana má u mne malé, ale významné plus. Sociální demokrati nejen že fakticky prokázali, že hlad po krajské moci osvobozuje politiky od nudných konvencí, jako je třeba vnímání zodpovědnosti za věci veřejné a respekt k voliči, sociální demokracie v krajích a předně v tom libereckém jednoznačně dokázala, že pokud se zde někdo staral o věci sociální, byla to Občanská demokratická strana.

Stojíce před volební místností, prožívám pocit odsouzence na smrt, kterému oranžový kat líčí, jak bude pomalu odřezávat maso z jeho levé nohy a z druhé strany mu totéž o jeho pravé noze šeptákat ve slušivém modrém oblečku. Na chodidla se mi lepí cosi hnusně hnědého, aha, to byl leták křesťanského slizu, zelené pijavice mi sají krev z mých zad a do rány jen pouští toxin, aby se nasytily. Modrý kat mi zašeptá do ouška: Budu milostivý a okolo krku ti utáhnu opasek.

Po zkušenostech již chápu, že modrý kat je mé řešení. Co se chlapci již jednou vykašlat na vzdálené vize a splnit aspoň polovinu z toho, co již bylo voličům slíbeno. Vaše liby, to je obchod. Všichni jste za ně dostali hlas. Je tedy na čase splnit vaši část dohody. Těším se na rok 2020. Škoda jen, že nyní ve svých 33 letech vím, že v té době nejspíš nebudu žít.